V Česku aktuálně neexistuje žádný squat, ale nezoufejme, máme tu náhradu – vzdělávací platformu „kreativců pro kreativce“ Skvot. Vykrádání subverze a následná kapitalizace čehokoli, co jen trochu zavání alternativou, patří mezi stěžejní marketingové strategie systému, který dokáže i pití coca­-coly prodat jako revoltu. Ve Skvotu se toho ovšem nebojí: kdyby vám náhodou nedocházelo, k čemu odkazuje jejich počeštěný název, napoví firemní logo do puntíku totožné se symbolem hnutí, jehož vyznavači obsazují prázdné budovy, aby jim vdechli nový život. Zkrátka žádné schovávačky. „Krea­­tivita je o porušování pravidel,“ dočteme se na webu platformy, což si v kontextu marketingového „skvoterství“ můžeme přeložit jako „kreativita je prostě tupé kopírování“.

A co vlastně „skvotující“ marketéři nabízejí? Hromadu online rychlokursů, které slibují, že z vás učiní úspěšného umělce, spisovatele sci­-fi, divadelního producenta, filmového režiséra či scenáristu, zakladatele úspěšné módní značky a podobně. Přesvědčit vás mají články typu „Piš jako klasik, techniky psaní od Kinga, Palahniuka a Murakamiho“, z nichž si kromě toho, že by jejich autoři či autorky ze všeho nejvíc sami potřebovali kurzy psaní, odnesete i „jednoduché (a důmyslné) techniky sedmi ikonických spisovatelů“. Třeba Charlese Bukowského („Nenuď čtenáře, piš upřímně, piš dál“) nebo Henryho Millera („Pracuj na jedné věci, dokud ji nedokončíš, neboj se experimentovat s formáty, setkávej se s lidmi, choď ven, pij, pokud chceš“).

Čím víc se brodím marketérským newspea­kem, který funguje jako nekonečný generátor klišé i performované coolness, tím víc ve mně sílí přesvědčení, že by kancelář tohoto projektu měli obsadit skuteční squatteři a vzít si zpět, co jim patří. Firma sídlí na příznačném místě: v jednom z korporátních skleníků, které nahradily městskou divočinu na Rohanském nábřeží. Mohl by to být trochu oříšek, ale aspoň by nebylo třeba měnit vlajku.