Důchodkyně, drzý mladík a trans aktivistka putují ode dveří ke dveřím, aby v istanbulských uličkách, plných toulavých koček, našli střípky osobní svobody. Drama Mosty gruzínsko­-švédského filmaře Levana Akina překlenuje propasti, které si trojice hrdinů nese uvnitř sebe samých. Autor natočil už druhý film tematizující queer zkušenost v zakavkazské společnosti. Mezitím gruzínský parlament v září 2024 schválil otevřeně diskriminační zákon, který kriminalizuje „LGBTQ+ propagandu“ a zavádí cenzuru queer obsahu. Den po schválení zákona byla ubodána Kesaria Abramidze, jedna z mála známých transgender žen v Gruzii. Už o rok dříve byli organizátoři nuceni zrušit tbiliský pride kvůli útokům krajně pravicových extremistů.

Režisér a scenárista Akin si je těchto okolností dobře vědom. Jeho předchozí snímek Dokud se tančí (Da cven vicekvet, 2019) se z bezpečnostních důvodů natáčel v utajení. Film totiž sledoval gay romanci mezi dvěma profesionálními tanečníky tradičního tance. První výrazný úspěch na mezinárodní scéně (uvedení na festivalu v Cannes) tak Akinovi vynesla ojedinělá kombinace proklamativně maskulinních choreografií, jemného zachycení křehkých protagonistů a působivého soundtracku.

Nesourodé duo

V Mostech se autor pouští do subtilnější látky. Tentokrát explicitně nevypráví o LGBTQ+ identitě, ale zaměřuje se na tlak, s nímž se rodiny queer lidí žijících v nenávistném prostředí musí vypořádat. Do děje vstupujeme s Liou, mlčenlivou ženou v důchodovém věku, která se po smrti své sestry vydává hledat její dceru Teklu. Tu matka a teta vyhnaly z domu zřejmě kvůli tomu, že je trans. Jedinou stopu Lia najde v osobě floutka Achiho, jenž vycítí příležitost konečně vytáhnout paty z vybydleného Batumi, a tak zalže, že se Tekla živí prostitucí v Istanbulu. Nepravděpodobné duo se tak (jako mezigenerační parafráze na zápletky snímků žánru buddy movie) vydává do turecké metropole. Lia s touhou odčinit chybu z minulosti, Achi s nadějí v lepší budoucnost.

Přes věkový odstup, odlišné povahy i životní situaci se ústřední dvojice sblíží – jejich charaktery se dokonce postupně prolnou. Mladík ve starší společnici najde ochranitelku, která mu nahrazuje absentující matku. Liu zase její souputník naučí projevovat empatii a nebát se riskovat. A tak se například jeden den starší a zkušenější hrdinka vysmívá Achimu, že se neumí postarat o svůj žaludek, ale jen o pár dní později sama potřebuje přidržovat nad kontejnerem, v němž končí pozůstatky prohýřeného večera.

Zadostiučinění

Když k dvojici přibude právnička Ervin, jež zrovna finišuje svou tranzici, je skupinka sympatických outsiderů kompletní. Ani jeden z nich neví, kudy se vydat a na které dveře zaklepat, ale pokračují spolu. Ze setkání i ze společného úsilí si každý z nich odnese zadostiučinění. Lia díky Ervinině otevřenosti pochopí, jaký život Tekla vedla, a nabude přesvědčení, že pro usmíření udělala vše. Achi poprvé pozná láskyplné a obětavé jednání. A nápomocná Ervin se po letech ústrků od úřadů a institucí dostala do pozice, kdy je někdo jiný závislý na jejích zkušenostech a vědomostech.

Jak už to u iniciačních příběhů bývá, také v Mostech je cesta důležitější než cíl. To enigmaticky zpředmětňuje „falešný“ závěr, v němž dostane Lia jedinou možnost, jak se s neteří udobřit. Vrcholná scéna je – vedle zádumčivého herectví Mzii Arabuli v hlavní roli – nejsilnějším a nejsdělnějším momentem filmu. Zbytku stopáže se imaginárnosti finále nedostává a chybí i dynamičnost předchozího Akinova díla – film spíše ukolébává, než provokuje, spíše chlácholí, než oponuje.

Jistě by se na snímku dalo ocenit, že staví mosty mezi vzdálenými generacemi, životními styly i světonázory nebo mezi městem a venkovem. To by byl ale dost vágní a prvoplánový úspěch. Pokud se Mosty něčím odlišují, je to schopnost převádět queer tematiku z břehu plného homofobie, nenávisti a internalizovaného strachu na břeh smíření a pochopení.

Autorka je filmová publicistka.

Mosty (Passage). Švédsko, Dánsko, Francie, Turecko, Gruzie 2024, 105 minut. Scénář a režie Levan Akin, kamera Lisabi Fridell, hrají Mzia Arabuli, Lucas Kankava, Deniz Dumanli ad. Premiéra v ČR 9. 1. 2025.