Komiks je ve svém jádru nevděčná disciplína, řekne vám snad každý kreslíř, který se prostřednictvím panelů a bublin někdy něco pokoušel vyjádřit. Zničí vám zápěstí, rozbije rodinu, vyžaduje až nelidské soustředění, a pokud vám nic neříká výraz „sicflajš“, snad se do toho ani nepouštějte. Mnohé nejlepší komiksy vznikají dlouho a v bolestech, přeneseně i doslova, a můžete jen doufat, že až to bude celé hotové, třeba vaši práci někdo docení.

V rozmezí několika málo měsíců se teď zájemci o kvalitní komiks dočkají završení – nebo alespoň dílčího ucelení – několika takových mnohaletých solitérních projektů. Branko Jelinek, jeden z nejzajímavějších a zároveň nejosobitějších tvůrců, kteří v posledních desetiletích působili a působí na domácí komiksové scéně, nedávno dokončil nový komiksový román. Devět let po knize Oskar Ed: Můj největší sen (2016), která posbírala řadu ocenění a vyšla v polském či francouzském překladu, se mohou fanoušci dobrého komiksu prý ještě v první polovině roku těšit na další příběh s Oskarem v hlavní roli, třistapadesátistránkový opus Oskar Ed: Můj nejlepší přítel. O knize samotné se toho zatím moc neví, i tentokrát ale jistě lze vyhlížet po všech stránkách propracovaný, do posledního detailu promyšlený a v kresbě zcela suverénně podaný psychologický příběh otevírající se různým výkladům a interpretacím.

Stejné charakteristiky platí i o Tongues (Ja­zycích) Anderse Nilsena. Komiksům tohoto u nás spíše neznámého amerického tvůrce bych chtěl jednou věnovat ne snad přednášku, ale celý semestrální kurz. Komplexita a vzrušující interpretační otevřenost jeho děl jako Dogs and Water (Psi a voda, 2004), Big Questions (Velké otázky, 2011), Monologues for the Coming Plague (Monology pro nadcházející mor, 2006) nebo Monologues for Calculating the Density of Black Holes (Monology pro výpočet hustoty černých děr, 2009) přímo volá po seminární diskusi a inspirativní analýze. Co do výtvarného výrazu se Nilsen pohybuje od skicovitých náčrtů a drátěných panáčků až po plně prokreslená ohromující tabla. Co zůstává naopak stejné, je u komiksu snad trochu nečekaný, ale o to víc strhující zájem o sekvenčně kresebné zachycení rozsáhlých promluv (monologů či dialogů) nebo zaostření na komplexní existenční témata, při jejichž zkoumání se Nilsen pouští do mnoha perspektivami fokalizovaného ohledávání vztahů mezi lidmi a (jejich?) božstvy. Právě vycházející první knihu Tongues (pravděpodobně se jedná o polovinu budoucího monumentálního, zhruba osmisetstránkového celku) provazuje adaptace prométheovského mýtu, transponovaná kamsi do střední Asie, v mnoha dílčích odbočkách a příběhových výběžcích ale dojde i na mystiku islámskou nebo aluze zcela „západní“ a aktuální. To vše se tentokrát čtenářům předkládá ve velkoformátové a plnobarevné cizelovaně detailní kresbě, uspořádané do aktualizovaných stránkových kompozic, které se stávají bezmála dalším nositelem významu. Nilsen na téhle knize začal pracovat někdy kolem roku 2013, pracovní verze jednotlivých kapitol zpřístupnil čtenářům v (zatím) šestici sešitů, ale teprve knižní souborné vydání umožňuje naplno docenit ambicióznost a zároveň až maniakální propracovanost celého projektu. Takhle vypadá opus magnum ve fázi zrodu.

Souborným vydáním původně sešitově publikovaného komiksového románu se čtrnáct let po Habíbí (2011, česky 2012) a deset let po půvabné dětské fantazii Kosmo knedlíci (2015, česky 2019) znovu připomene i Craig Thompson. Jeho Ginseng Roots (Ženšenové kořeny) jsou stejnou měrou autobiografickým vzpomínáním na dětství na farmě ve Wisconsinu jako esejem o třech stoletích vztahů Spojených států a Číny, o zemědělství a třídních rozdílech. Milovníky Thompsonova nejslavnějšího a nejúspěšnějšího komiksu Pod dekou (2003, česky 2005) asi nepřekvapí pozornost věnovaná rodinným vztahům ani fenomenální kresebné vyvedení, které je navíc tentokrát ozvláštňováno působivou prací s doplňkovou barvou – červeno­-oranžovými akcenty v barvě antuky.

Autor je literární historik a editor.