Rytmus těch bubnů, který vycházel z hudby původních obyvatel Brazílie, mi dodnes zní v hlavě. V chaotickém kytarovém riffu se ozýval nejen vztek, ale i trvalý pocit ohrožení a odhodlání k odporu. Podladěná kytara spolu s bicími jako by tvořily neprostupnou organickou spleť – kmen s hrubě zvrásněnou kůrou.

Tak nějak na mě působilo první setkání se Sepulturou. S nejslavnější brazilskou metalovou formací jsem se seznámil díky videozáznamu z nizozemského festivalu Pinkpop z roku 1996, kdy skupina vydala vlivnou desku Roots (a kdy jsem se narodil). Mé představy o metalu se zase o něco rozšířily: hlavní roli tu nehrála kytarová sóla, ale souhra s perkusemi. Ostatně na pódiu kromě hlavní soupravy bicích stály ještě dva velké černé bubny, takže se k bubeníkovi Igoru Cavalerovi občas přidal i druhý z bratrů, kteří kapelu v roce 1984 založili, kytarista a zpěvák Max Cavalera (pozdější frontman Soulfly).

Skupina, která se během své více než čtyřicetileté existence – později už bez zakladatelské dvojice – dotkla subžánrů, jako jsou black metal, death metal nebo thrash metal, ale i punku a hardcoru, podle nedávného vyjádření svou kariéru ukončí rozlučkovým turné v roce 2026. Poslední koncert se má odehrát v São Paulu.

Mučení nikdy víc

Sepultura svým mezinárodním úspěchem ukázala metalovému…