Co uslyším, když si v Brazílii v roce 2025 pustím běžné rádio?

V běžných rádiích jednoznačně dominuje anglicky zpívaná popová produkce bodující v mezinárodních hitparádách. Následuje brazilský střední proud, do kterého se vejde vše od bossa novy po sertanejo. Existuje ovšem také mnoho – převážně internetových – rádií zaměřených na lokální i globální undergroundovou hudbu. Osobně jsem ponořený především do tvrdší kytarové a experimentální elektronické hudby, nebudu tedy mluvit o jiných žánrech. Z tohoto ranku bych zmínil pořad Programa Batalha Rock, který vyzobává brazilské alternativní chuťovky. Vysílají z města Agudos, které sousedí s Bauru, kde žiju.

Brazílie má výraznou punkovou a metalovou tradici, stačí vzpomenout Ratos de Porão nebo Sepulturu. Hlásí se k ní současné mladé kapely?

Přiznám se, že nejnovější trendy na scéně nesleduju, protože mě často nudí. Styly jako punk a metal jsou sice stále populární, ale taky zoufale uniformní a neinkluzivní, a to z mnoha hledisek: od repertoáru přes oblečení po ideové postoje. Mladé punkové a metalové kapely pochopitelně nahrávají, ale velká koncepční alba jsou passé, vydávají se hlavně singly, což odpovídá absurdní propagační logice současného zrychleného světa.

Jak se na brazilské klubové scéně podepsala pandemie covidu? Je návštěvnost nižší než v předcovidové době?

V oblasti São Paula po pandemii mírně ubylo koncertů a naopak se rozšířily domácí večírky. Aby se kluby udržely, musí dělat minimálně jednu velkou akci do měsíce. Návštěvnost undergroundových setkání je různá a obtížně se předem odhaduje.

Zmiňoval jste své bydliště, Bauru. Jaká je tamní scéna?

Bauru je středně velké vnitrozemské město ve státě São Paulo, má asi čtyři sta tisíc obyvatel. Kulturní scéna je tu rozvětvená a bohatá. Najde se tady pár velmi dobrých hudebních podniků a dost kvalitní autorské hudby. Ale jako všude jinde ani tady se alternativní hudbou nedá uživit, a tak místní projekty většinou nemají dlouhého trvání. Jestli mě tu něco fakt štve, je to vysoká koncentrace revivalových kapel. Ale to je celobrazilský trend, který brzdí originální autorské počiny a zároveň omezuje počet posluchačů, kteří by jinak mohli lovit v jiných, kreativnějších vodách. V Bauru převládá punk, hardcore a metal, ale poměrně dlouhou tradici tu má i elektronická hudba. Ve městě se několikrát ročně konají menší urban rave parties – vývoj této scény mě baví.

Všechny zmiňované žánry nějakým způsobem souvisí s mou tvorbou nebo vydavatelskou činností. Z vlastní zkušenosti musím říct, že lokální scény jsou vlastně dost jednotvárné a založené na osobních vazbách, které se budují roky. Příkladem může být i Autoboneco+<. V Bauru máme pověst kultovní skupiny, ale jinde moc nehrajeme. Výjimkou jsou samozřejmě turné. Na jednom z nich, v roce 2018, jsme se ostatně my dva potkali – projeli jsme tehdy s kapelou kus Evropy. Letos na podzim se v Česku nejspíš znovu zastavíme. Ale například v São Paulu jsme už opravdu dlouho nehráli. Loni jsem tam nicméně měl několik koncertů s tehdy úplně čerstvým experimentálním sólovým projektem Nihil Dreamz.

Existují nějaké styčné body mezi Autoboneco+< a Nihil Dreamz, třeba v textech?

Autoboneco+< existuje už dvaatřicet let. V březnu 2024 kapela prošla zásadní proměnou: po dvaceti letech se mnou opět hrají bubeník a kytarista. Po klidné dekádě s elektronickými bicími je to dynamická změna, které mě přinutila upravit i vokály. Mezi lety 2019 a 2024 jsem projekt vedl sám, ale teď jsem nadšený z nové fáze. Letos jsme odehráli už patnáct koncertů. Nihil Dreamz se pohybuje v žánrech jako electro, EBM a techno. Za necelý rok jsem vydal několik nahrávek a odehrál sedm koncertů.

Pro texty obou projektů platí, že jsou velmi osobní a lyrické, ale v poslední době se nevyhýbám ani kolektivním apelům. Až naivně konzistentní je můj protiválečný postoj a utopická víra v lidského ducha. Zároveň věřím, že nám můžou pomoct stroje a nejrůznější technologie. Takže jde o specifický kyberpunk s hlubokými emocemi.

Provozujete prodejnu s hudebními nosiči Extinção Discos a label Platonic(A)Musick(A). Jsou pořád v kurzu cédéčka a vinyly?

Pro sběratele a zvukové fajnšmekry rozhodně. Vinylové desky, CD a především kazety pořád oslovují určitý segment trhu. Sám mám pro ně slabost a podobně smýšlející lidé udržují můj obchod při životě. Je to sice čím dál náročnější, dominantní je pochopitelně online hudba a streamování na platformách, kterých je víc a víc, ale kapely pořád vydávají i fyzická média. Je to takové sebepotvrzení, hmatatelný důkaz života. Osobně s vydáváním fyzických nahrávek jen tak nepřestanu už proto, že považuju za důležité zachovat materiální stopu pro budoucnost. Online prostředí se mi zdá dost zranitelné.

Nezávislá scéna samozřejmě je a vždycky bude omezená. Dělat nemainstreamovou hudbu je strašně nevděčné, finanční odměna rozhodně neodpovídá vložené energii. A to nemluvím o zaměstnáních, šéfech, deadlinech, lhůtách splatnosti a o rodinách, o které je potřeba se starat. Já jsem si to ale zvolil za svou hlavní činnost, a tak pokračuju v hraní, skládání a šíření nezávislé hudby. Beru to jako své poslání.