V jakém stavu je brazilská nezávislá hudba? Aran Carriel, člen postpunkové skupiny Autoboneco+< (viz A2 č. 25/2019), je jedním z mnoha kulturních aktivistů operujících stranou hudebního mainstreamu. Hovořili jsme zejména o scéně v jeho domovském státě São Paulo.
Co uslyším, když si v Brazílii v roce 2025 pustím běžné rádio?
V běžných rádiích jednoznačně dominuje anglicky zpívaná popová produkce bodující v mezinárodních hitparádách. Následuje brazilský střední proud, do kterého se vejde vše od bossa novy po sertanejo. Existuje ovšem také mnoho – převážně internetových – rádií zaměřených na lokální i globální undergroundovou hudbu. Osobně jsem ponořený především do tvrdší kytarové a experimentální elektronické hudby, nebudu tedy mluvit o jiných žánrech. Z tohoto ranku bych zmínil pořad Programa Batalha Rock, který vyzobává brazilské alternativní chuťovky. Vysílají z města Agudos, které sousedí s Bauru, kde žiju.
Brazílie má výraznou punkovou a metalovou tradici, stačí vzpomenout Ratos de Porão nebo Sepulturu. Hlásí se k ní současné mladé kapely?
Přiznám se, že nejnovější trendy na scéně nesleduju, protože mě často nudí. Styly jako punk a metal jsou sice stále populární, ale taky zoufale uniformní a neinkluzivní, a to z mnoha hledisek: od repertoáru přes oblečení po ideové postoje. Mladé punkové a metalové kapely pochopitelně nahrávají, ale velká koncepční alba jsou passé, vydávají se hlavně singly, což odpovídá absurdní propagační logice současného zrychleného světa.
Jak se na brazilské klubové scéně podepsala pandemie covidu? Je návštěvnost nižší než v předcovidové…
Článek je přístupný předplatitelům*kám.
Pro pokračování se přihlaste.Nebo si můžete zakoupit jednotlivé číslo A2 (nejprve je potřeba se registrovat).
Prohlédněte si naše možnosti předplatného