Kromě systematické iniciace vzniku nových dramatických textů, kterou má Divadlo Letí ve své DNA, se jeho dramaturgickým směřováním v posledních letech výrazně vine téma destrukce planety a s ní souvisejících alternativních forem přežití lidské populace. Ve zdejších dystopiích je ale na rozdíl od vizí George Orwella či Vladimira Sorokina místo pro nedogmatické zacházení s motivy, jako jsou ekologie či fašizace, a tudíž i prostor pro útěšnou nadsázku a humor.

V imerzivním projektu Poslední zhasne, který divadlo uvedlo loni na jaře a jímž dalo prostor nejmladší autorské a režijní generaci, byla zkáza Země simulována v šedesátiminutovém časovém rámci. Účastníci „poslední hodiny“ si mohli sami zvolit, s jakým „průvodcem“ a nabízeným řešením se ztotožní – zda jim bude bližší kolektivní meditace, pokus o omezení životních funkcí na úroveň plazů coby adaptace na klimatickou změnu, nebo evakuace do vesmíru prostřednictvím kolonizačního modulu, jejíž výsledek však zůstává nejistý.

Podobná témata ohledávala i autorská inscenace Mariána Amslera Greta, premiérovaná v rámci letní scény Štvanice pod Hlávkovým mostem v roce 2020. Inscenátoři zde oscilovali mezi sentimentální fantasy a bizarní dystopií, jejíž obrysy tvořily detaily žité reality. Na planetě Zemi se naplnily všechny katastrofické prognózy: Evropa se pod vlivem islámu a klimatické krize stala neobyvatelnou, což vedlo…