Kromě systematické iniciace vzniku nových dramatických textů, kterou má Divadlo Letí ve své DNA, se jeho dramaturgickým směřováním v posledních letech výrazně vine téma destrukce planety a s ní souvisejících alternativních forem přežití lidské populace. Ve zdejších dystopiích je ale na rozdíl od vizí George Orwella či Vladimira Sorokina místo pro nedogmatické zacházení s motivy, jako jsou ekologie či fašizace, a tudíž i prostor pro útěšnou nadsázku a humor.

V imerzivním projektu Poslední zhasne, který divadlo uvedlo loni na jaře a jímž dalo prostor nejmladší autorské a režijní generaci, byla zkáza Země simulována v šedesátiminutovém časovém rámci. Účastníci „poslední hodiny“ si mohli sami zvolit, s jakým „průvodcem“ a nabízeným řešením se ztotožní – zda jim bude bližší kolektivní meditace, pokus o omezení životních funkcí na úroveň plazů coby adaptace na klimatickou změnu, nebo evakuace do vesmíru prostřednictvím kolonizačního modulu, jejíž výsledek však zůstává nejistý.

Podobná témata ohledávala i autorská inscenace Mariána Amslera Greta, premiérovaná v rámci letní scény Štvanice pod Hlávkovým mostem v roce 2020. Inscenátoři zde oscilovali mezi sentimentální fantasy a bizarní dystopií, jejíž obrysy tvořily detaily žité reality. Na planetě Zemi se naplnily všechny katastrofické prognózy: Evropa se pod vlivem islámu a klimatické krize stala neobyvatelnou, což vedlo k migraci a hledání nové „Země zaslíbené“. V kabině nadstandardně vybaveného letadla se střetli uprchlíci­-kolonizátoři, jejichž motivace se postupně ukázaly jako zásadně rozdílné.

Planeta matek

Do vzdálené budoucnosti po druhém exitu generální umělé inteligence, kdy se lidstvo přesunulo pod hladinu moře, je zasazena novinka Anny Saavedry HEROES. Ve sci­-fi telenovele o nadějných vyhlídkách lidstva se autorka vrací k již v minulosti dotčenému vědeckofantastickému žánru. Ve své třináct let staré hře Tajná zpráva z planety matek (Mamma guerilla), již napsala v rámci rezidenčního programu Centra současné dramatiky Divadla Letí a kterou inscenoval jako experimentální punkový muzikál v HaDivadle Marián Amsler, pracovala s planetou obývanou výhradně matkami. Do kontaktu s touto zvláštní „mimozemskou“ civilizací vstupoval astronaut, jenž si o setkání vedl deník.

Tajná zpráva z planety matek začíná obrazem Na palubě letadla, v němž těhotná žena introspektivně popisuje změny vlastního těla: „Ve skutečnosti kromě nového života rostlo také všechno ostatní. Kůže se pokrývala voděodolnými zelenými šupinami. Už jsem nepoznávala zvuk svých kroků. Byla to velká záhada.“ Po startu letadla a nastalém porodu dochází k výpadku elektřiny. V HEROES se Saavedra v pevnější dramatické formě a o něco političtější rovině – jakkoli stále platí, že osobní je politické – vrací nejen k motivům tělesné mutace, ale i k přerušení či nedostatku elektrické energie.

Stejně jako v předchozích hrách také zde sofistikovaným vrstvením zdánlivě nesouvisejících, subverzivních obrazů odhaluje svět postav, jejichž cílem je přežít – ať už jako hrdinové dneška, nebo jen shluk jedniček a nul binárního algoritmu. Jakkoli může autorčina vize působit fantaskně, její základy jsou pevně zakotveny ve společenskovědním povědomí a jednotlivé repliky zároveň slouží jako vynalézavé reference ke kolektivní historii lidstva.

Není náhodou, že obyvatelé ze vzdálené budoucnosti zavítají do Muzea dvacátého prvního století, jehož návštěva – coby „efektivní nástroj občanské edukace“ – jim zajistí kredity na dobití elektřiny. Té se jim dostává pouze ve státem přidělovaných dávkách a při častějších blackoutech, tedy „dobrovolných terapiích tmou“, stále méně. Součástí muzea jsou i hologramy vládců jednadvacátého století, Donalda a Vladimira Vladimiroviče, kteří spolu po vzoru Yoko Ono hrají mírové šachy. V jejich zvrácené interpretaci se však tahy mění v autoritářské vize shrnuté do hesla: „Stvořím. A zničím!“

Drobné hrdinství

K podobně odzbrojující tezi dospěla ve svých výzkumech i postava vědkyně Mei, když konstatuje, že: „Evoluce je výjimka. Vymření je pravidlo.“ V rámci experimentů s mutacemi DNA vyvinula nový lidský druh – homo delphinaptera neboli člověka běluhu. Simon, jak si sám říká, je zároveň nositelem motivu hrdinství, který si autorka osvojila ze slavné písně Davida Bowieho. V Simonově úvodním songu zaznívá i klíčový verš: „Hrdiny stát se. Na jeden den.“

Po malém každodenním hrdinství skrytě touží také členové polyamorní manželské buňky. Tu tvoří po vzoru zkratky mýdlové opery chytrá Mei, krásný Jay, který se díky svému vzhledu živí jako herec předstírající v budoucnosti již neexistující profese lékaře či instalatéra, a nejintenzivněji z nich pečující, zato průměrný*á manžel*ka Jay Jay, který*á se z fetišistické potřeby převléká za gejšu. Právě Jay Jay toto pachtění po drobném hrdinství přiznává ve skvěle fabulovaném, tragikomickém monologu nihilvaření.

Režisér Marián Amsler přistupuje k textu se vší péčí a nemá potřebu ho jakkoli koncepčně dotvářet. Vychází z fantazie Anny Saavedry, dostatečně artikulované v replikách či scénických poznámkách. Obrazy vzdálené budoucnosti vytváří pomocí výtvarného náznaku Jany Smetanové, světelných změn a hlavně přízračné hudby Vladivojny La Chia – a to i v tak omezeném prostoru, jaký poskytuje cihlové provizorium štvanické Vily.

Srdeční záležitost

Hlavními hybateli blyštivých surreálných výjevů jsou herci, kteří své postavy artikulují na přesné hraně hyperboly a realistického zpodobení. Ze všech nadprůměrných výkonů (Jiří Böhm jako Jay, Milada Vyhnálková v roli Mei a Petr Ťopek coby Jay Jay) přece jen vyčnívá Richard Fiala zpodobňující Meino zmutované monstrum, démona z hlubin, Simona. Jeho mluvené pasáže střídají hypnotická pěvecká čísla, v nichž se Fiala vlní v tak vábivých pohybech, že připomíná neodolatelnou, mytickou sirénu lákající svým smrtícím zpěvem námořníky na skaliska, aby je následně pozřela.

Jediným stínem jinak výtečné inscenace je její ne zcela zřetelný závěr. Je z něj sice patrné, že lidé padli za oběť nové, jimi stvořené formě života, avšak jak k tomu došlo, si může vyložit každý po svém. HEROES Divadla Letí jsou dalším skvělým příspěvkem do kategorie sci­-fi na divadle. Zároveň potvrzuje, že Marián Amsler je v Letí „doma“, že zdejší inscenování je pro něj i co do kvality srdeční záležitostí a že jeho souznění s tvorbou Anny Saavedry přetrvává.

Autorka je divadelní publicistka.