Za fotografem StanislavemStrakatým (1970–2025)

All things counter, original, spare, strange;

Whatever is fickle, freckled (who knows how?)

With swift, slow; sweet, sour; adazzle, dim…

Gerard Manley Hopkins

Každý dnes zná nějakého fotografa, na světě je opravdu hodně fotografů, i já – který fotografie nijak zvlášť nevyhledávám – znám hodně fotografů, protože jsem na světě. Ne každý z nich ale, když o něj jenom v mysli zavadím, se mi okamžitě promění ve fotku, kterou si pamatuju a na niž se pořád těším!

Fotograf Stanislav Strakatý, který zemřel 3. listopadu 2025, ano.

Na jeho pohřbu se sešlo sedm lidí, přesně sedm, jeden z nich přišel až na úplný konec, nikdo nefotografoval, ani na mobil. A nikdo o něm a o jeho fotkách zatím nenapsal ani řádek. On z toho (obojího) není smutný, myslím – ale taky se nesměje. S přivřenýma očima a plachým držením těla – on při setkáních vždycky působil, jako by se schovával za imaginárním stromem, zpoza kterého ale zároveň nezapomenutelně vykukuje – postává někde podobný opilci, který dvacetkrát za minutu usíná a hned se zas probouzí, podobný také strašně zvědavému zvířeti. Někde stojí a něco si o tom pohřbu pro sebe drtí mezi rty.

Abych byl…