Kolem letošního Benátského bienále se ještě před otevřením vytvořil obraz výrazně politizované události. Média psala o protestech proti účasti Ruska a Izraele, o rezignaci poroty nebo o hrozbě omezení financování akce z evropských zdrojů. Aktivistky z Pussy Riot a Femen během preview days blokovaly ruský pavilon a otevřené dopisy proti izrael­ské účasti podepsaly stovky umělců. Jenže o týden později, po vernisážích a odjezdu většiny VIP návštěvnic a návštěvníků, je atmosféra bienále zcela odlišná.

Betonová socha jelena od Žanny Kadyrovy, zastupující Ukrajinu, vítá návštěvnictvo u vstupu do areálu Giardini. Ruský i izraelský pavilon jsou zavřené, před prvním z nich leží černý pytel s náplní připomínající lidské tělo. Lidé si zde občas pořizují selfie se zdviženým prostředníčkem. Z mediálního konfliktu zůstaly jen tiché relikty. Bienále ve svém druhém týdnu působí až překvapivě klidně. Environmentální témata, odkazy na současné válečné konflikty nebo kritika kolonialismu jsou sice přítomné, ale rozprostřené do jednotlivých národních pavilonů. Jako by si země témata rozdělily a každá se dotýkala jen svého výseku reality. Jako celek přehlídka nepůsobí dogmaticky ani konfliktně. Umění zde funguje spíše jako sofistikovaná forma odpočinku, kulturní turistiky a estetického zážitku s příměsí politické kritiky. Právě v tom možná spočívá rozpor letošního ročníku: mediální obraz radikálně politické…