Ve svém minulém premiérském působení se Andrej Babiš proslavil sloganem „o čem sním, když náhodou spím“. Usínání bylo i jedním z prominentních témat minulé prezidentské kampaně ve Spojených státech, když byl předmětem výsměchu na veřejnosti pospávající Joe Biden. Spánek v těchto politických představeních figuruje jako projev nedostatku (mužné) vitality, sebekontroly a morálního odhodlání. Skutečný vůdce nikdy nespí, v ložnici se věnuje leda sexu. Usnout znamená selhání.

Na druhé straně třídního spektra je v případě řady prací zaměstnanectvu klidný spánek ubírán nebo narušován nočními a střídavými směnami s ohledem na požadavky kontinuální výroby, distribuce a poskytování služeb. To se týká nejen řady místních továrních zaměstnání, ale i třeba pracovníků call center ve třetích zemích, typicky v Indii, kteří po nocích pracují, aby spotřebitelstvo v bohatší části světa mělo v denním čase dostupné služby. Od žen s malými dětmi se pak očekává, že bez remcání obětují svůj spánek biologické reprodukci národa. Spánek či pospávání jsou projevem lenosti, zahálky a sebestřednosti.

Současné výzkumy přitom přinášejí stále více důkazů o tom, že spánek je zcela zásadní pro lidské zdraví a ovlivňuje většinu jeho aspektů. Kvalitní a dostatečně dlouhý spánek má významný vliv na správné fungování mozku, paměti, schopnost soustředění i emocionální stabilitu. Během spánku dochází k obnově nervových spojení, zpracování informací získaných během dne a upevňování nových poznatků.

Význam spánku se však neomezuje pouze na duševní zdraví, ale zásadně ovlivňuje také fungování celého organismu. Ve spánku probíhají regenerační procesy, které podporují imunitní systém, hormonální rovnováhu, metabolismus i správnou činnost kardiovaskulárního systému. Dlouhodobý nedostatek spánku je spojován se zvýšeným rizikem rozvoje civilizačních onemocnění, například obezity, cukrovky 2. typu, vysokého krevního tlaku nebo srdečně­-cévních chorob, což zřejmě souvisí i s narušením biorytmu mikrobiálních souputníků obývajících naše útroby. Spánek není pasivním stavem odpočinku, ale aktivním biologickým procesem, který představuje jeden ze základních pilířů lidského zdraví a celkové kvality života.

Obsese bdělostí a neutuchající činorodostí má ovšem důsledky nejen individuální, ale i kolektivní. Je jedním z projevů a zároveň podmínek ekonomického růstu, který ekologicky drancuje planetu (a stále intenzivněji i jí přiléhající vesmírný prostor). Z tohoto hlediska pak nejde jen o to, že nespí lidé, ale že nespí ani technologie, trhy či datová centra. Nepřetržitý provoz digitální infrastruktury vyžaduje enormní spotřebu elektrické energie a vody na chlazení. Výsledkem jsou emise skleníkových plynů, zvyšující se spotřeba vody a další tlak na přírodní zdroje. Nepřetržitý tok zboží, informací a kapitálu si žádá rozsáhlou dopravní infrastrukturu, zahrnující námořní dopravu, letecký provoz, kamionovou přepravu i automatizované distribuční sklady fungující bez přestávky.

Logika společnosti, která nikdy nespí, má rovněž méně viditelné důsledky pro samotné fungování přírodních systémů. Neustálé umělé osvětlení měst a průmyslových areálů narušuje denní a noční cykly mnoha organismů. Světelné znečištění ovlivňuje orientaci tažných ptáků, reprodukční chování hmyzu, aktivitu netopýrů i cirkadiánní rytmy rostlin. Dochází k oslabování ekologických vazeb mezi jednotlivými druhy a ke změnám v časování důležitých biologických procesů. Narušování pravidelného střídání dne a noci ve formě světla a tmy tak zasahuje do základních mechanismů fungování biosféry.

Andrej Babiš se v poslední době opakovaně veřejně hlásí k tématu „longevity“ a mluví o tom jako o svém osobním zájmu. Zmiňuje přerušovaný půst, pravidelné měření tělesných parametrů, prevenci či fyzickou aktivitu. Dokonce si o tématu prý přečetl i knihu. Tak snad se dočte i o tom, že jedním ze základních pilířů dlouhověkosti je právě kvalitní spánek, a přestane za svoji přednost a příklad hodný následování vydávat to, že spí jen náhodou.

Bez některé noční práce a péče se neobejdeme. Nesmí být ale považovány za samozřejmost nebo projev ctnosti. Spánek není morální ani jiné selhání a neměl by se stát privilegiem horní třídy. „Neproduktivní“ spánek a noční sněni by měly patřit k základním právům – nejen lidi, ale i dalších organismů.

Autorka je socioložka.