Po Dějinách tetování (2014), Dějinách vlasů (2018) a Dějinách lidí (2022) vyšla antropologovi Martinu Rychlíkovi další hutná, bohatě ilustrovaná kniha, která je tentokrát věnována „zakrváceným kšticím, trofejím a významům“, jak zní podtitul Dějin skalpování. Na čtyřech stech stranách podrobně popisuje krvavý fenomén, který má kořeny v pravěku a téměř globální rozšíření, ale nejvíce jej máme zafixovaný ve spojení s původními obyvateli severoamerického světadílu. A zejména na ně a jejich střety s evropskými kolonizátory je v knize upřeno nejvíce pozornosti. Tato střídmě demytizující a materiálově velmi obsáhlá, z archivních pramenů hojně citující práce tak může být doplňkem knihy Říše letního měsíce od amerického historika Samuela C. Gwynnea, který obdobným způsobem popsal vzestup a pád nejmocnějšího severoamerického národa Komančů (viz A2 č. 13/2019).

Ani černá, ani bílá

Téma odnímání trofejí, které je nedílně spojené s válkou, krutým násilím, zohavováním živých i mrtvých a pochopitelně také s otrokářstvím a kanibalismem, je obsáhlé a kontroverzní, a proto také badatelsky náročné. Zvlášť v období kulturních válek, v nichž se pravidelně střetávají „konzervativci“ s „progresivisty“, přičemž oba tábory dokážou na historickém materiálu napáchat slušnou paseku. Rychlík hned zkraje konstatuje, že se snaží nepřiklánět na žádnou ideologickou stranu, protože ačkoli byly dějiny zpravidla psány kolonizátory,…