Říkává se, že historie je dialog mezi přítomností a minulostí. Proto také historii stále přepisujeme. Samozřejmě se s tím pojí riziko poplatnosti historických interpretací současné moci a dominantním zájmům. Tomu se seriózní věda snaží čelit takzvanou historizací. Jde o snahu vyvázat studované historické jevy z morálních a politických bojů současnosti a namísto toho usilovat o jejich zkoumání v souvislostech a proměnách jejich vlastní doby. Ve své knize Marxism and the Interpretation of Dreams: Visions of Communism in Czechoslovakia in the 1920s (Marxismus a výklad snů. Vize komunismu v Československu ve dvacátých letech 20. století) tímto směrem vykročila historička a bohemistka Molly Pucci (viz rozhovor v A2 č. 14/15 2026), která si v odborných kruzích získala jméno především svými studiemi o tajné bezpečnosti ve stalinistických režimech po druhé světové válce. Nyní se zaměřila na meziválečnou dobu ve snaze zpracovat formování zdejšího komunistického hnutí v kontextu prudce se transformující střední Evropy po první světové válce.

Bez zpětných projekcí

Historizace je náročnější, než se na první po­­hled zdá. Předpokladem úspěchu není jen oproštění se od aktuálních, dobově podmíněných morálních a politických hodnot, ale také od leckterých představ, jež sami reflektujeme jen zřídka. Typickým případem je intuitivní transpozice štěpení Východ…