Výstava Infrastruktury imaginace zkoumá zdánlivé protipóly způsobu získávání vědění v současné postdigitální společnosti, kde již neexistuje pevná hranice mezi přírodním a technologickým. Na jedné straně stojí lidové tradice, rituály a věštby, na straně druhé umělá inteligence. U obou tváří v tvář životní nejistotě hledáme odpovědi, které sami nenacházíme. První část výstavy představuje jakousi domácí laboratoř či kuchyň: anto_nie nám zde zprostředkovává bezpečný až nostalgický prostor vědění skrze sdílení vzpomínek a receptů i díky možnosti participativního ochutnávání. Druhá část výstavy přenáší poznání z materiální do digitální sféry: video Ginevry Petrozzi zachycuje průběh workshopu, jehož účastnice vyslovují nahlas svá přání před obrazovkami telefonů s úmyslem naprogramovat algoritmy sociálních sítí; snímek Michaely Kozákové a Veroniky Poslední zase vypráví o cestě za dokonalým já, při níž se lidský rozum, environmentální citlivost i sama příroda mísí se svými digitálními protějšky. Výstava vykresluje situaci, kdy lidské vědění a technologie nestojí proti sobě, ale ocitají se ve stále těsnějším propojení. I ta nejniternější přání se stávají datovými vstupy. Jenže technologie nedovedou plnit naše sny, nabízejí nám pouze řešení v podobě konzumní spotřeby. Svými touhami tak živíme strojové mechanismy ukotvené v logice kapitalismu. Komu vlastně patří naše přání, pokud je svěříme digitální technologii?

anto_nie, Ginevra Petrozzi, Michaela Kozáková, Veronika Poslední: Infrastruktury imaginace. Galerie 35M2, Praha, 2. 9. – 31. 10. 2026