Jedním ze základních rysů psychoterapeutického směru Solution­-Focused Brief Therapy (krátkodobá terapie zaměřená na řešení) je orientace na funkční, byť někdy těžko viditelné pozitivní způsoby jednání, které mohou být klientům a klientkám užitečné v jejich úsilí o šťastnější budoucnost. Jsem přesvědčen, že tato optika může být aplikována nejen pro rozkvět jedince, ale i společnosti. Kdyby se zmíněnou metodou nechali inspirovat levicově smýšlející lidé, možná by se pak dokázali občas i zaradovat a navzájem se pochválit. A třeba by pak zvládli replikovat úspěšné kroky svých obdobně založených kolegyň a kolegů. Chápu, že spousta levičáků nevidí budoucnost růžově, ale spíše v hnědých odstínech, přesto si dovolím tvrdit, že by bylo moudřejší soustředit se na malé úspěchy než se utápět v beznaději nebo v nekonečné kritice.

Současné rozpoložení levicové scény by se dalo ilustrovat parafrází internetového vtipu o pravičácích a levičácích: „Pravičák se ptá pravičáka: ‚Myslíš, že by měla být státní moc regulována na minimum?‘ – ‚Ano.‘ – ‚Když se jedinec dostatečně snaží, je schopen dosáhnout společenského úspěchu?‘ – ‚Ano.‘ – ‚Je jednotlivec nadřazen kolektivu?‘ – ‚No jistě!‘ – ‚Měly by daně být co nejnižší?‘ – ‚Hm, to si nejsem úplně jistý…‘ – ‚Aha, no, nevadí, vítáme tě napravo!‘ Ptá se levičák levičáka: ‚Je pro tebe feminismus důležitou ideologií?‘ – ‚Ano.‘ – ‚Je potřeba nadřadit environmentální agendu zájmům korporací?‘ – ‚No jistě!‘ – ‚Je důležité progresivní zdanění bohatších vrstev společnosti?‘ – ‚Každopádně!‘ – ‚A stravuješ se vegansky?‘ – ‚Ehm, to úplně ne…‘ – ‚Jak můžeš být tak bezcitnej, ty druhistickej sobče?!‘“

Jak by se chovala levice, kdyby se poučila terapií zaměřenou na řešení? Nebála by se plurality názorů, ocenila by úspěchy Zohrana Mamdaniho v New Yorku či Die Linke v Berlíně a inspirovala by se fungujícími procesy, i kdyby měly populistický nádech. Pouze analýza vlastních selhání nám totiž lepší budoucnost nezajistí.