Příběh poslední prózy Petry Klabouchové Vona je inspirován tragickou událostí z poloviny 19. století. Cesty kolem šumavských osad Malý a Velký Kozí Hřbet tehdy během nezvykle kruté zimy zapadaly sněhem natolik, že jimi nebylo možné projít. Obyvatelstvo trpělo hlady a izolací a situaci ještě zhoršilo vypuknutí tyfové epidemie. Zimu tehdy přežila pouze polovina místních.

Tragédie na Cimrukách, jak se osadám říkalo, je však pouze jednou ze dvou, respektive tří – dějových linií knihy. Události z roku 1853 jsou totiž vsazeny do jiného žalostného příběhu, vyprávěného bezejmennou obyvatelkou vesnice v roce 1946 během posledních hodin před násilným odsunem z pohraničí. Oba tyto děje pak završuje třetí, rozprostřený od roku 1968 až po současnost, který sleduje starce navracejícího se do Cimruk, do stavení, které patřilo po desetiletí jeho rodině. Všechna tři vyprávění postupně splývají v jediný příběh o prokletém rodu, jenž je vedle historických tragédií a drsné šumavské krajiny sužován i něčím mnohem temnějším.

Zkáza rodu Brétů

Kompozice založená na rychlém střídání dějových linek (kapitoly mají zpravidla tři až pět stran) je čtenářsky velmi atraktivní. Klabouchová zpravidla jednotlivé úseky zakončuje cliffhangery, a jedna napínavá situace tak střídá druhou. Zároveň se však…