Není mnoho filosofů dvacátého století, jejichž jméno se trvale zapsalo do intelektuálního života své doby. Alespoň zmínku o Michelu Foucaultovi však najdeme téměř u každého autora z oblasti humanitních či společenských disciplín, ať už jde o filosofii, historii, literární vědu, sociologii, antropologii, psychologii, či politické vědy. Je tedy na jedné straně poměrně obtížné a asi i marné snažit se myslitele s tak široce rozptýleným vlivem zachytit v jednoduché zkratce. Na druhé straně se však v tomto bezbřehém rozšíření, popularizaci a zevšednění postupně ztrácejí důležité znaky jeho největších přínosů. Pokusíme se proto vyzdvihnout některé výrazné a mnohdy stále ještě opomíjené rysy Foucaultových myšlenek, které neodlučitelně patří k jeho odkazu. Snad nás k tomu opravňuje i blížící se sté výročí jeho narození.

Co je to diskurs?

Asi nejslavnější a nejrozšířenější termín spojený se jménem Michela Foucaulta je dis­kurs. Slovo samo má sice dlouhou historii, ale až do šedesátých let se nacházelo spíše na okraji zájmu. V té době ale postupně vycházejí dvě důležité Foucaultovy knihy, nejprve Historie šílenství v době klasicismu (1961, česky 2020) a o něco později Slova a věci (1966, česky 2007). Foucault v těchto dílech působivě ukázal, že velké obecné pojmy, jako jsou rozum a šílenství, jazyk a řeč,…