Stejně jako v beletrii i v publicistice se občas stane, že vyjde kniha, od níž nikdo nic neočekává, jelikož její autor není zavedený, avšak tím, co – a jak – čtenářstvu zprostředkuje, se zcela vymyká ostatní produkci. Většinou se jedná o výjimečnou osobní výpověď – ojedinělý příběh, o jakých se většinou z různých důvodů knihy nepíší, o zkušenosti předávané takřka výhradně ústně a určené pečlivě vybraným uším. Takovou událostí je kniha Radka Wollmanna Krev Kruh Černá s podtitulem O squatech, antifě a Palestině.

Jakkoliv platí, že samotná hraniční zkušenost automaticky nevede k dobrému textu, zde se autorský ani nakladatelský instinkt nemýlil a vzniklo důležité subkulturní svědectví, které v českém prostředí nemá obdoby a ke čtenářům se dostává v ten nejpříhodnější okamžik – ve chvíli, kdy sledujeme, jak se přízraky fašismu, nacismu a rasismu zhmotňují v úspěších krajně pravicových stran po celém světě, kdy se v USA volné a zcela neformální uskupení Antifa ocitlo na seznamu teroristických organizací, v athénské Exarchii se tamní autonomní hnutí snaží udržet jednu z posledních squatterských enkláv v Evropě a v Česku se po zádech finančního oligarchy do vlády vyšplhali nepokrytí xenofobové. A to všechno v době, kdy se ve světle hrůz páchaných v Gaze z hesla „nikdy více“ stala prázdná fráze, která pozbyla univerzální platnosti.