Po dvojici úspěšných biografií českých hudebníků obrátil Pavel Klusák pozornost k převážně angloamerickým umělkyním, které ovlivnily nejen hudební scénu, ale i společnost. Při četbě knihy Ženská práce, založené na stejnojmenné rozhlasové sérii, vyvstává otázka, jaké možnosti psaní o genderu otvírá v kulturní publicistice.
Mezi lety 2024 a 2025 nahrál hudební publicista Pavel Klusák pro Český rozhlas Vltava dvě série pořadu Ženská práce, v němž se zaobíral osudy, dílem a vlivem třinácti hudebnic a jednoho feministického hnutí. Všechny vybrané umělkyně nepochybně patří do kánonu anglofonní populární hudby, Klusákovi se ovšem nejednalo o sestavení seznamu popových ikon, nýbrž o rozbor jejich tvorby a o to, jak se v ní odráží dobový kulturní i společenský kontext spojený s genderově podmíněnými očekáváními nahrávacího průmyslu, ale i patriarchálními stereotypy. Na sklonku loňského roku se tento – na tuzemské poměry jedinečný – projekt dočkal knižního zpracování.
Ženy versus byznys
Klusák se nakonec rozhodl do knihy zahrnout portréty všech osobností, jimž věnoval samostatné díly, případně dvojepizody svého rozhlasového cyklu. Jsou to Billie Holiday, Carole King, Nina Simone, Yoko Ono, Patti Smith, Kate Bush, Laurie Anderson, PJ Harvey a subkulturní hnutí Riot Grrrl. Na umělkyně stručně zmíněné v dovětku k první řadě seriálu – tedy na Wendy Carlos, Betty Davis, Grace Jones nebo Diamandu Galás – se v publikaci nedostalo, zato jsou v ní zastoupeny Joni Mitchell, Suzanne Vega a Björk. Dle svých slov chtěl Klusák psát o ženách, které si „přály být autorkami a už tím vnášely do starých pořádků…Článek je přístupný předplatitelům*kám.