„Básník je muž / který měl být ženou / a který to zmršil – / já to nezmršila,“ píše se v básnickém cyklu Mellanie Kašjak. Modřiny v podkolenních jamkách a vosk v pupíku se v něm střídají s otázkami sexuální identity, burzy se pletou s buznami, příruční jsoucna s příručním topením.
0.
známe se už tak dlouho
že mi stihly odrůst
nalakované nehty na nohou
známe se
od chvíle kdy jsme se změnily –
1.
od našeho posledního vydělení
žluklá modřina – rozpíjení
vodící znaky spjaté
rozžhavenou jehlou
jak ji nejlépe pocítit?
těla zviditelňují represe
sama na sobě
natahují – třou – češou – myjí
od ucha k uchu purpurem zejí
všechny tvé modřiny
v podkolenních důlcích
kéž by rozkaz je rozkaz
neplatí
kéž by
objalas mě zezadu
kéž bychom se
ztotožňovali s tělem
když pro blízké
zapomene na vzdálené
když pro vzdálené
zapomene na blízké
do našeho dalšího vydělení
zřítila ses
tolik zmohla má něha
a je to měsíc
co jsem se tam nevyspala
ale příště
budu hojit tvé tělo
jednou nám to nestačilo
opilá démona
sukuba z Mečeříže
myslím že mě nepoznáváš
protože na sobě nemám rohy
– dvě démonky spolu
snídající obědvající večeřící
vajíčka na hniličko
pospěš si má kočičko
u moci patriarchát
radši se pomilovat
2.
od schoulení
po setmění
bývá zalomený nehet
v mém chrčení
v tvé zkrabatělé kůži
a někde dál
do zahlcených vlasů
zahlcená sevřením
to abych tě poznala až bude…Článek je přístupný předplatitelům*kám.