Montserrat Álvarez patří k nejvýraznějším a nejdrsnějším hlasům peruánské poezie devadesátých let – přestože se narodila ve Španělsku a dnes žije v Paraguayi. Její prvotina Zona Dark, z níž překladatel Petr Zavadil vybral většinu zde otištěných básní, překvapila punkovým nihilismem, s nímž autorka píše o vyděděnosti, hříchu a rozkladu světa: o Řehoři Samsovi, Kainovi, ale také o elektrošocích.

Noční světla měst, moře, vlaky, bary a drinky, detektivní seriály a hvězdný prach – to vše vypadá ve dvou jinak než o samotě. Volný básnický cyklus Václava Maxmiliána se ohlíží za vzplanutím, které sice odeznělo, ale přesto ho nepohltila minulost. Stále jsme totiž „prorostlí cizím územím“.

Příprava na propastné prázdno, není v osnovách. Potkat se je náhoda, plán a událost mezi tím.

Rodák z hlavního města sudetské župy Reichenbergu vybral z archivu torzo básnického cyklu rozpracovaného kolem roku 2000 a upraveného v roce 2026 pro tuto příležitost, v němž původně mělo být všech deset hlavních měst okresů bývalého Severočeského kraje. V Jarešových básních se potkávají vzpomínky s historkami a momentkami z cest.