V roce 1990 vyšla přelomová kniha Epistemology of the Closet, v níž americká teoretička Eve Kosofsky Sedgwick nově kriticky promýšlela heteronormativitu a binární chápání sexuality a položila tak základy rodícím se queer studiím. V názvu jde o stav nevyoutovanosti a je krajně obtížné přeložit ho do češtiny: sám bych navrhoval „skrýš“, studentstvo v diskusi preferovalo spíš „komoru“ nebo „šatník“. Jen o rok později publikoval Fredric Jameson svou nejznámější knihu Postmodernismus neboli kulturní logika pozdního kapitalismu (česky 2016; viz A2 č. 6/2017). Na obálce amerického vydání se vyjímá re­produkce Warholových Bot z diamantového prachu (1980). Není to náhoda: v první kapitole, která nese stejný název jako celá kniha a vydána byla poprvé časopisecky už v roce 1984, začíná Jameson výklad od několikerých bot, respektive od ztvárnění obuvi ikonickými umělci (maskulinum není v tomto případě generické) dané doby.

Šatník a botník

Proč zvolil právě boty, Jameson přímo nevysvětluje; možná proto, že jsou něčím, co spojuje všechny lidi a co je přemostěním materia­lity a kultury – boty jsou takřka nezbytnou podmínkou lidského pohybu, ale i třídním a kulturním znakem nebo ukazatelem módy. Osobně vidím mezi šatníkem Kosofské Sedgwick a Jamesonovým botníkem hlubší souvislost, kterou povrchově naznačuje slovní hříčka, fungující dobře jen v češtině (konečně…