Je velkou zásluhou edice Temnosti nakladatelství Carcosa, že do čtenářského povědomí vrací autory a autorky opomíjené či dávno zapomenuté. Jiří Sumín (vlastním jménem Amálie Vrbová, 1863–1936) patří spíše k prvním z nich. Čtenářsky byl roku 1973 připomenut výborem V aréně života a v témže roce byla přetištěna povídka Potomstvo; tu roku 2023 ve své elektronické řadě uvedla pražská Městská knihovna spolu s výborem Povídky skoro neuvěřitelné, o němž ještě bude řeč. Sumínovu povídku zařadil Ivan Slavík do známé antologie Tajemné příběhy (1976).

Literární historie popisuje Sumína jako představitele regionálního realismu, autora psychologických analýz s tendencí k naturalismu. Pořadatel edice Temnosti Petr Boček připomíná jiného Sumína – toho, jehož dobová kritika neviděla či vidět nechtěla, který ale fascinuje novější editory (viz Slavíkovu antologii), totiž Sumína tajemného a temného. Že v autorčině díle je víceméně souvislý podtón znepokojivého vidění, ukázal už výbor Povídky skoro neuvěřitelné, vydaný rok po její smrti. Do svého výboru Boček zařadil čtrnáct povídek z let 1900 až 1917 a ukázku z románu Spása (1908); temná struna tím není vyčerpána, dodat by bylo možno další texty – například povídku Kroky osudu se zajímavým démonickým motivem krále švábů.

Pukající mrtvoly

Skutečně strašidelných příběhů – v lovecraftovském…