Pro sériového vraha Jacka je každé zabití uměleckým dílem. Své temné mistrovství se snaží během let vybrousit k dokonalosti. I přes jeho vysokou inteligenci se policie pomalu přibližuje, zatímco Jack víc a víc riskuje na cestě k dokonalé vraždě. Ponurý, chytrý i groteskně humorný snímek nás zavádí do USA 70. let. V hlavních rolích se objeví Matt Dillon a Bruno Ganz, ve filmu účinkují také Uma Thurman či Riley Keough. Kontroverzní génius Lars von Trier jej poprvé představil na festivalu v Cannes.

Proč tento film: „Dalo by se napsat třeba „Protože Lars von Trier je génius, který posouvá hranice kinematografie a točí filmy, které by nikdo jiný natočit nedokázal,“ a asi by to jako důvod stačilo. Přidám ale ještě osobní zážitek ze světové premiéry v Cannes. Nedaleko nás seděl jedinec, který se smál a reagoval na scény tak nahlas, až trošku rušil okolí. Vyklubala se z něj známá firma a další zlobivý chlapík evropského filmu, Gaspar Noé. Docela jsem mu rozuměl – od filmu jsem čekal leccos, nejvíc mě ale překvapilo právě to, jak je zábavný (že je hodně chytrý, to asi žádné překvápko není). Daly by se najít paralely s Tarantinem: násilí zobrazené s porcí nadsázky, sarkasmus a ironie, vtipné a chytré dialogy, formát pěti povídek, retro hudba (zde v čele s Davidem Bowiem!) a vynikající Uma Thurman. A samozřejmě orgiastická filmařina.“Jan Noháč, Aerofilms

Představujeme vám trailer k filmu: https://youtu.be/q2IMP80hKQo

Třetí ročník básnické Ceny Václava Buriana přivádí do Olomouce opět čtyři výjimečné hlasy soudobé lyriky ze čtyř nejbližších metropolí: Varšavana Jarosława Mikołajewského (*1960) s „úchvatně prostými básněmi, kterých jiní básníci obvykle dosáhnou až po dlouhých letech bloudění”, Pražana Jakuba Řeháka (*1978), jehož básně se „vyznačují monotónním strhujícím rytmem a opulentní, ponurou obrazností”, Michala Habaje z Bratislavy (*1974), který je ve svých dystopických vizích „zároveň naprostým lyrikem nabízejícím obrazy nevšední krásy“, a konečně Vídeňanku Cornelii Hülmbauerovou (*1982), v jejíž řádcích „není nic statického, básnění tu zůstává slavnostním aktem, místem, kde se celebruje slovo...“.Cenu Václava Buriana Za kulturní přínos pro středoevropský dialog převezme vynikající polský bohemista, překladatel, disident a novinář deníku Gazety Wyborcza Andrzej Jagodziński (*1954).

Hlavní program – básnické čtení účastníků soutěže a debata porotců – se koná tradičně na sv. Václava 28. září 2018 od 15 do 18 hodin v Divadle na cucky na Dolním náměstí 42. Po vyhlášení výsledků soutěže, laureáta Ceny diváků a besedě Patrika Eichlera a Jana Jeništy s Andrzejem Jagodzińským pokračuje v Hospodě U Musea(Ponorce) koncertem krakovského básníka a zpěváka Marcina Świetlického a jazzové formace Zgniłość.

Facebook událost zde.

Čtvrtá kapitola programu o dokumentárních tendencích ve videu pojednává o příkladech inscenace či herecké rekonstrukce událostí, jež si zasluhují nové přehodnocení. Jedná se o strategie použité v případech, kdy je užití přímých záznamů nedostačující či problematické, anebo je nemožné z důvodu absence archivních materiálů.

Během promítacího večera uvedeme čtyři videa od zahraničních umělců, které explicitně pracují s formátem reinscenace. Prvním z nich bude dílo Spielberg’s List Omera Fasta, které je postavené na rozhovorech s komparzisty účinkujícími ve Spielbergově filmu Schindlerův seznam. Vzpomínky na situace natáčení se mísí s připomínáním skutečných historických událostí a vyprávění směřuje k mnohovrstevnatému pojetí „minulé“ zkušenosti.

Rumunská umělkyně Irina Botea Bucan natočila v roce 2006 společně se studenty školy Institutu umění v Chicagu půlhodinové video s názvem Auditions for a Revolution, ve kterém protagonisté před kamerou přehrávají klíčové momenty pádu Ceaușescova režimu v Rumunsku v roce 1989. Ikonické scény, vysílané tehdy naživo v rumunské televizi, jsou zopakovány téměř do detailů, přičemž se tak vyjevuje skutečnost, jak těžko lze uchopit a zpracovat i velmi nedávnou historii. 

Ve videu Mrs. Goldstein z roku 2006 se Avi Mograbi vrací k traumatické události z roku 1994, kdy byl v Jeskyni patriarchů v Hebronu spáchán masakr palestinských muslimů Baruchem Goldsteinem. Mograbi se vyhýbá přímým dokumentárním materiálům vztahujícím se k události, namísto toho zve tři herečky a inscenuje před kamerou casting na roli manželky masového vraha. 

Promítací večer doplní dílo mladého ukrajinského umělce Mikoly Ridnyiho nazvané Grey Horses z roku 2016, ve kterém autor vzpomíná na svého pradědečka anarchistu Ivana Krupského. Za pomoci přátel a ukrajinských aktivistů insceují epizody z jeho života a vytváří tak obraz propojující minulé i současné události Ukrajiny.

Promítaná videa:
Omer Fast – Spielberg’s List (2003)
Irina Botea Bucan – Auditions for a Revolution (2006)
Avi Mograbi – Mrs. Goldstein (2006)
Mykola Ridnyi – Grey Horses (2016)

Kurátorky projektu: Alžběta Bačíková a Anna Remešová
Politika pravdy IV – (Re)inscenace
11. – 30. 9. 2018

Projekt je finančně podpořen granty od Ministerstva kultury ČR a Magistrátu hl. m. Prahy.

www.etcgalerie.cz*
Tato galerie se řídí principy Feministické umělecké instituce (feministinstitution.cz).

Od pátku do neděle 21.–23. 9. 2018 proběhne v Olomouci 4. ročník knižního veletrhu LITR, který se letos nově koná v podkroví Uměleckého centra Univerzity Palackého na Konviktu (Univerzitní 3). Můžete se těšit na spoustu zajímavých workshopů, prezentací, výstav, přednášek, koncertů a více než 30 malých nakladatelů.

LITR je projekt zaměřený na autorské a umělecké publikace vydávané malými nezávislými nakladateli nebo vlastním nákladem. Cílem LITRu je podporovat a sdružovat nezávislé nakladatele a výtvarníky a poskytnout prostor jejich vzájemné interakci a prezentaci. LITR se soustředí zejména na tuzemskou tvorbu, chce představit publikace často vydávané v nízkém nákladu s omezenou distribucí. Zájmem LITR jsou autorské publikace, magazíny, ilustrované knihy, komiksy, originální kancelářské a výtvarné potřeby či jiné experimentální formy.

WEB

FACEBOOK

Přes 400 obrazů, soch, časopisů, knih, plakátů zapůjčených ze šesti desítek institucí z deseti evropských zemí. To je stručná statistika výstavy „Rozlomená doba 1908 – 1928 | Avantgardy ve střední Evropě“, která je až do 27 ledna 2019 k vidění v Muzeu umění Olomouc. „Ta výstava je naprosto výjimečná. Nikde ve střední Evropě se nic podobného nekonalo, pokud tedy nepovažujeme za součást střední Evropy Mnichov. Tam před několika lety připravil obdobnou výstavu velký mezinárodní tým odborníků ze Spojených států a Evropy,“ říká spoluautor olomoucké přehlídky Karel Srp.

V Muzeu umění se návštěvníci mohou těšit na díla stovky autorů, mezi nimiž jsou Emil Filla, František Kupka, Max Oppenheimer, Marianne (My) Ullmann, Oskar Kokoschka, László Moholy-Nagy, Lájos Kassák, Sándor Bortnyik, Stanisław Ignacy Witkiewicz (Witkacy), Władysław Strzemiński, Eugen Krón, Anton Jaszusch, Josip Seissel (Jo Klek), Marcel Janco, Vytautas Kairiūkštis a mnoha dalších. „Z jedinečné vzájemné konfrontace prezentovaných děl byli nadšeni i pracovníci zapůjčitelských institucí, kteří se účastnili instalace,“ podotýká Šárka Belšíková, kurátorka z Muzea umění Olomouc. Souvisí to i s tím, že tato díla byla velmi obtížné do Olomouce dostat, protože mnohá z nich patří do stálých expozic a je tedy téměř nemožné vidět je všechna pohromadě.

Výstava ukazuje také velice důležité médium své doby – umělecké časopisy. Díky nim je patrná jednotná řeč avantgardy napříč různými státy.

http://www.muo.cz/

V roce 2018 jsme přestěhovali naše archiválie (statisíce dokumentů) do pronajatých skladů v ulici Pod Terebkou 15, Praha 4 Nusle. Zde archivujeme většinu našich dokumentů, autorské i kolektivní katalogy, obsáhlou typografickou sbírku, časopisy, statisíce pozvánek, plakáty, diapozitivy a další. Vedle skladů provozujeme Pod Terebkou i veřejně přístupnou studovnu s antikvariátem. Duplicitní materiály nabízíme nekomerčním galeriím k výměně, ostatním zájemcům k prodeji (www.artarchiv.cz).

Archiv výtvarného umění

Spolek Archiv výtvarného umění spravuje a zpracovává rozsáhlou sbírku dokumentů zejména českého a slovenského výtvarného umění 20. a 21. století – katalogy, monografie, pozvánky, knihy, časopisy, fotografie apod. Provozujeme studovnu, antikvariát a sklady dokumentů v Praze 4 Nuslích, knihovnu v Centru současného umění DOX v Praze 7. Uložené dokumenty zpracováváme v informačním systému abART (www.isabart.org). Celoročně realizujeme výstavy v prostorách Malé věže DOXu a v galerii Polička/Shelf, pořádáme přednášky, zpracováváme bibliografie a vydáváme publikace.

Archiv výtvarného umění vznikl v roce 1984 jako součást činnosti Galerie H v Kostelci nad Černými lesy. Původní vymezení (české a slovenské výtvarné umění od roku 1939) se brzy rozšířilo, archiv se všestranně – časově (staré umění), územně (zahraniční umělci, exil), oborově – otevřel. Hlavním zájmem dál zůstává současné české a slovenské výtvarné umění. Základem archivu jsou katalogy setříděné do několika oddílů: katalogy samostatných výstav, katalogy společných výstav, katalogy skupin, katalogy jednotlivých galerií. Zvláštním oddílem je typografická sbírka s více jak 30.000 svazky. Kromě katalogů, monografií, knih a časopisů Archiv shromažďuje, zpracovává a zpřístupňuje i další dokumenty, které se jinde systematicky nearchivují - pozvánky, plakáty, tiskové zprávy, texty, výstřižky, fotografie, diapozitivy, parte, navštívenky ad. Jde o největší takto specializovanou sbírku v České republice.

V Pražákově paláci právě nyní probíhá výstava brněnské rodačky Inez Tuschnerové (1932–2015), české textilní výtvarnice, kostýmní návrhářky a akademická malířky.

Svým dílem, pohybující se na rozhraní mezi užitým uměním a volnou tvorbou, předeslala současnou tendenci, kdy se v umění přehlceném on-line světem a životem na sociálních sítích rehabilituje jeho rukodělnost a fyzická práce s materiálem. Jako jedna z prvních umělkyň začala pracovat s technikou art protis – její unikátní textilní objekty, opony či dekorativní stěny se brzy objevily na výstavě v Design centru v Londýně a v dalších evropských metropolích. V roce 2002 dostala Cenu města Brna za celoživotní dílo, v roce 2012 zase získala cenu DIVA za celoživotní mistrovství v oboru kostýmní výtvarnice. Dílo Inez Tuschnerové se vyznačuje nepřehlédnutelným výtvarným rukopisem, unikátní byla zejména její práce s netkaným textilem v architektuře. Výstava v Pražákově paláci prezentuje její tvorbu od skic a kostýmních návrhů, přes volnou tvorbu až po ukázky mistrné práce s technikou art protis a artaig.

www.moravska-galerie.cz

Množstvo kontroverzných tém a otázok prinesie do Trenčína medzinárodný festival jedného herca Sám na Javisku, ktorý prvýkrát bude trvať až osem dní (9. – 16.9.2018). Diváci sa môžu tešiť na 11 inscenácií a sprievodný kultúrny program.  Pri nadchádzajúcom 24. ročníku sa organizátori zamerali na silné a kontroverzné témy a vybrali monodrámy z krajín strednej Európy s presahom na monodrámy z balkánskych krajín, no rozhodli sa zapojiť do programu aj francúzsku monodrámu o teroristických útokoch v Paríži v roku 2015. Novinkou bude až osemdňové trvanie festivalu. Je to z dôvodu, aby rozostupy medzi inscenáciami boli dostatočne dlhé a diváci tak mohli „stráviť“ aj tie náročnejšie predstavenia.

Všetky informácie o festivale nájdete na webe www.monodrama.sk. S výnimkou troch monodrám s náročnejšou produkciou budú predstavenia za dobrovoľné vstupné.

www.hadivadlo.cz

Zdá se, že jsme společností posedlou výkonností a osobním statusem, ale zároveň i společností bez jasného směřování a sdílených hodnot. Masová rezignace na veřejný prostor a důraz na osobní úspěch korunovali práci, za kterou dostáváme peníze, do pozice nejpodstatnějšího kritéria určujícího naši hodnotu a orientujícího náš pohled na svět a na druhé. Svět se zekonomizoval a vylil do tabulek.

Z práce, která tuto ekonomiku pohání, se čím dál tím víc vytrácí rovina poslání a zůstává jen pragmatický pohled na výšku příjmů a sociální status. Pojmy jako péče, veřejná služba a obnovitelnost jsou, i přes všudypřítomný ekologický kolaps naší planety, přehlušovány pojmy jako efektivita, zisk nebo růst. Práce vytvářející hodnoty je odsunutá prací vytvářející jenom peníze. Sociální nůžky mezi radikálně nadhodnocenou a radikálně podhodnocenou prací se rozevírají pořád víc a víc. Čím dál tím víc se vnucuje myšlenka, že lidská důstojnost je už dána jedině schopností dostát všem pracovním nárokům – ať jsou jakkoliv absurdní. Narůstající výskyt deprese přestává být osobním problémem a stává se problémem politickým. Jakoby hodnota práce zešílela a my s ní.

Proto se 44. sezonou ptáme: Umí současná společnost skutečně ohodnotit cenu naší práce? Pomáhá práce většiny lidí skutečně společnosti a přírodě, nebo je jenom vstupenkou do zóny neomezeného konzumu? Nepoužíváme svoji výkonnost k tomu, abychom překryli svůj vnitřní chaos? Chápeme důsledky našich prací? Je umění práce? Jak cenná a pro koho? A co studium – připravuje nás k tomu, abychom čelili úkolům budoucí potřebné práce, nebo je spíš iniciací do světa práce beze smyslu? Neuniká nám pak kvůli umělé práci práce skutečná? Třeba práce na veřejném prostoru? Práce na mezilidských vztazích? Práce na sobě samém? A kdo ji ohodnotí? Neblíží se ale nakonec čas nové éry – éry práce strojů? Co bude naší prací v takovém světě? A vůbec – bude mít komu budoucí práce sloužit?

Jako host se v rámci letní rezidence Tomáše Hlaváčka, v níž se autor věnuje metodickým postupům tzv. spontánního filmu, představí Alice Růžičková, autorka dokumentárních a krátkých experimentálních snímků. Ústředním promítaným dílem bude černobílá němá báseň natočená na 16 mm kameru s názvem Pozitivní negativ (1997-8), která vznikla při cestě do Dánska s Martinem Čihákem a Martinem Klapperem za natáčením jejich filmu 60 clocks. Promítnut bude rovněž čtyřdílný 16 mm němý experiment Biostruktury o pomíjivých přírodních útvarech, které nás obklopují, a film [:rouge moulin:] (2002-2012), tedy báseň o lásce sestříhaná z nasnímaných detailů projekce filmového muzikálu Moulin Rouge.

Projekci volně doprovodí diskuze s pozvanými hosty.

http://etcgalerie.cz/