Jedenáctého srpna 2005, v době dovolených a univerzitních prázdnin, vyvrcholilo více než dvouměsíční jednání okolo pražského Centra komparatistiky (CKOM). Děkan Filozofické fakulty UK, pod jejíž správu CKOM spadá, prof. Jaroslav Vacek, se toho dne rozhodl nejmenovat nového ředitele CKOM a přípravou výuky pověřil ředitele katedry české literatury a literární vědy (KČLLV) doc. Petra A. Bílka, čímž potvrdil sloučení obou kateder. Názory na spojení s katedrou české literatury a literární vědy se i uvnitř bývalého CKOM různí, a odlišné jsou i v definování směru, kterým by se obor měl ubírat. Redakce A2 se proto rozhodla položit identické otázky několika zúčastněným osobám, u nichž se dá předpokládat různorodý přístup, a posléze vybrala vyjádření doc. Martina C. Putny (posledního ředitele CKOM) a doc. Petra A. Bílka. Děkan fakulty Jaroslav Vacek odpovědi nedodal. Protože všichni, na něž jsme se obrátili, na filozofické fakultě vyučují, připojujeme i komentář jednoho ze studentů komparatistiky.
1. Jaké změny proběhly za poslední dva měsíce na Centru komparatistiky (CKOM) a jaké následky z toho vyplývají pro obor literární komparatistika?
2. Mohl byste definovat své pojetí a svůj vztah k oboru literární komparatistika? Kam by měl u nás podle vašeho názoru vývoj tohoto oboru směřovat?
3. Jaké perspektivy jej čekají za stávajících podmínek, kdy se stal součástí katedry bohemistiky?
4. Domníváte se, že sloučení proběhlo standardním a transparentním způsobem?
5. Existuje podle vašeho názoru přímá úměrnost mezi počtem studentů a vědeckým i kulturním významem oboru? Jaký je váš názor na rozdělování oborů na velké a malé?
Petr A. Bílek
1. Nejsem členem CKOM, takže na první část otázky není v mých možnostech odpovědět. Z hlediska druhé části otázky se mi zdá být podstatné toto: pan děkan prof. Vacek mne dopisem z 11. 8. 2005 pověřil „přípravou a zajištěním výuky oboru komparatistika“ pro školní rok 2005/06. Toto pověření jsem se po poradě se členy katedry rozhodl přijmout, protože argumenty týkající se problémů s výukou oboru se mi zdály podstatné; navíc jsem cítil podporu u „otců zakladatelů“ oboru, profesorů Krále a Svatoně. Jako krok k řešení a zajištění výuky tedy naše Katedra české literatury a literární vědy navrhla své přejmenování na Ústav české literatury a literární vědy, v jehož rámci vzniklo oddělení srovnávací literární vědy, které by mělo zajišťovat jádro výuky oboru komparatistika. Obor rozhodně nebyl zrušen, jeho realizace se vrací k pojetí, v němž byl akreditován na MŠMT, což je zcela závazná věc pro fungování oboru.
2. Nejsem vzděláním komparatista, ale snad mohu jisté pojetí – založené na snaze pochopit, jak byl obor dosud koncipován a jak funguje v anglofonním světě – nabídnout. Komparatistiky bývají většinou velkými obory, kde se experimentuje, kde se zkoušejí koncepty, kterým nedává prostor materiál národně či jazykově orientovaných studií literatury (anglistika, hispanistika apod.). Pojetí výuky komparatistiky na FF UK bylo naopak v uplynulých několika letech velice konzervativní: vycházelo z předpokladu existence a dějinného vývoje světové literatury, tj. velkých děl velkých autorů. Já si nejsem jistý, zda něco takového jako světová literatura existuje ve formě substance, která by byla analyzovatelná a interpretovatelná. Možnosti komparatistiky u nás vidím spíše v akcentu na metody než na materiál. A v tomto ohledu musí být komparatistika oborem střetávání, různorodých pojetí a pokusů, prostorem různořečí, kde si student vybere jemu blízký přístup namísto toho, aby se dozvídal, jak jisté věci jsou. Proto bych chtěl, aby se na rozvoji oboru podílelo co nejširší spektrum odborníků, kteří budou jednou nohou ve svém národním či jazykovém materiálu, a druhou nohou budou na komparatistice zkoušet výlety k širším celkům. Jednou výraznou oblastí, která je u nás dosud neobsazená, je studium všech těch trans- a inter-věcí: interdisciplinárnost a různá komunikativní média v oblasti kultury, otázky kulturních encyklopedií, transferů, překladů z média do média či z jedné kultury do kultury jiné, a to včetně jisté antropologické dimenze. Druhou oblastí, kde opět může komparatistika fungovat jako ideální „deštník“, jsou areálová studia a v našem případě Střední Evropa. Slavistika přestala svět, a zdá se, že definitivně, zajímat, Střední Evropa svět naopak zajímá velmi.
3. Nejsme katedra bohemistiky (takové označení implikuje i jazyk či „reálie“). Jsme katedra, či od 1. 10. 2005 ústav české literatury a literární vědy. A perspektivy oboru se nám jeví následovně: výrazně obor rozšířit počtem studentů i vyučujících, vnést do něj již zmíněnou polyfonii přístupů (možnost volby mezi několika vyučujícími téhož předmětu), obor reakreditovat, pokud to odborná debata potvrdí, směrem k výše navrženým pojetím, udělat z něj tříleté navazující magisterské studium, kam budou přicházet absolventi bakalářských programů jednotlivých národních literatur, ale i estetiky, kulturologie, filosofie apod. Výrazně rozvinout doktorské studium. A namísto malého příjemného písečku, kde se scházejí vyvolení, z něj udělat obor, který bude poskytovat odborný servis celé fakultě a kde budou vítáni všichni, kdo mají k věci co říci.
4. Sloučení, resp. přesněji rozhodnutí navrhnout přechod pod naše křídla dosavadním profesorům a docentům oboru proběhlo rychle, během prázdnin, a přineslo celou řadu personálních i provozních problémů. Ale proběhlo standardním a transparentním způsobem třeba rozdvojení Literárních novin? To jsou otázky míry a akcentů. I včetně jistých hranic: člověk pověřený zajištěním výuky oboru prostě rozhoduje a nemá povinnost konzultovat se studenty, proč ten či to ano a ten či to ne.
5. To je složitá otázka, ale komparatistika je svou podstatou oborem, který má být velký. U ní se počet studentů a kulturní význam propojuje.
Martin C. Putna
1. Pan děkan Vacek během prázdnin vyhodil všechny učitele komparatistiky, kteří měli termínovanou smlouvu, a nás zbývající, kteří mají trvalou smlouvu, a které tudíž vyhodit nemůže, nutí k přechodu na jiná pracoviště. Z komparatistiky má zbýt jenom ten název, který je ve světě prestižní – a tím se chtějí ohánět bohemisté. Jak mi řekl kolega Bílek: „On by se nám ten název hodil pro naše mezinárodní kontakty.“ A ne že by bohemisté nebo kdokoli jiný nemohl TAKÉ dělat komparatistiku: Jen je opravdu pikantní, že do komparatistiky mluví a o ní rozhoduje kdekdo – jen ti, kdo z ní mají regulérní kvalifikaci, tj. habilitaci ze srovnávací literatury, mají mlčet.
2. Česká věda má velkou tradici komparatistiky v duchu F. X. Šaldy a Václava Černého, kteří ji chápali nejen jako mechanické srovnávání nějakého díla s jiným, ale jako vědu o celku literatury, o obecných tendencích, směrech a proudech literatury, a skrze ně o celé kultuře: Dějiny literatury jakožto dějiny lidského ducha. To je koncept, který má smysl i dnes: V čase totálního roztříštění na jedné straně a keců o globalizaci na druhé straně mluvit o kontinuitě a celistvosti. Rozumět dějinám evropské kultury – a tak rozumět naší současnosti, nám samým.
3. Bohemisté chtějí udělat z komparatistiky jakési pododdělení aplikované literární teorie, tj. dělat dál to, co dělají dnes, a říkat tomu „komparatistika“. Výuka dějin světové literatury, která je podle mě – i podle Václava Černého – zcela zásadní součástí komparatistiky, má fakticky zmizet. Už proto, že ji bohemisté samozřejmě nejsou schopni učit.
4. Ano, byla to standardní a transparentní okupace.
5. Větu „neznám velké a malé obory“ měl dokonce i pan děkan Vacek ve svém volebním programu, jak tak politici mívají ve volebních programech to, co lidé chtějí slyšet, a po volbách si můžete z volebních programů dělat vlaštovky. Samozřejmě, že jsou obory masové a obory početně menší, ale z toho neplyne nic o jejich kvalitě. A ovšemže je z praktických důvodů užitečné, aby se početně malé obory sdružovaly nebo přidružovaly do větších organizačních celků. Já sám jsem nebyl principiálně proti fúzi komparatistiky s bohemistikou, ale pokládal jsem za samozřejmé, že se tak stane po dohodě obou stran a s oboustranným souhlasem. Nás se nikdo neptal. My jsme po prázdninách přišli, a už jsme nebyli.
Kladivo na malé obory?
Krátké dějiny české komparatistiky vždy věrně odrážely dějiny naší země, se všemi jejími perzekucemi a diskontinuitami. První katedra srovnávací literatury byla u nás založena roku 1893. Její slibný meziválečný rozvoj, na němž se významně podíleli F. X. Šalda a V. Černý, přerušilo uzavření českých univerzit v roce 1939. Po válce byla katedra pod Černého vedením opět otevřena, ovšem v roce 1951 došlo k jejímu zrušení, neboť pro tehdejší režim byla příliš reakční a kosmopolitní. V době pražského jara byl obor znovu obnoven, ale jeho existenci záhy ukončila nastupující normalizace. Krátké, ale plodné období 1968–70 přesto ovlivnilo řadu výrazných osobností pozdějšího kulturního života, za mnohé jmenujme J. Pelána nebo J. Cieslara. V roce 1993 bylo z iniciativy prof. Oldřicha Krále založeno CKOM, které usilovalo o navázání na předchozí tradice české komparatistiky a zároveň o překonání její jednostranné romanistické orientace. O dvanáct let později stojí katedra komparatistiky před dalším, v pořadí už třetím zrušením. Otázkou zůstává, jakou míru diskontinuity je takový relativně mladý a malý obor schopen přežít.
Zatímco až dosud byla tato katedra rušena z důvodů ideologických, dnešní zrušení je zdůvodněno ekonomicky. V době, kdy se velká část kateder FF UK potýká s finančními problémy, je každá snaha o racionalizaci výuky jistě pochopitelná. Problémem zůstává způsob, jakým se toho snaží vedení docílit. Podle jeho vyjádření se CKOM ocitlo ve schodku kvůli malému počtu studentů. Zapomnělo ovšem dodat, že to byla jeho nařízení, která až dosud, navzdory požadavkům katedry, striktně omezovala počet přijatých studentů. V červnu děkan Vacek jednal s ředitelem CKOM doc. Milanem Exnerem o sloučení CKOM s KČLLV. Vedení obou kateder se vzájemně ujistilo, že ani jedna strana zájem o sloučení nemá, a děkanův návrh byl písemně odmítnut. Počátkem července byl na místo odstupujícího doc. Exnera novým ředitelem zvolen doc. Martin Putna. Děkan se k této volbě nevyjádřil, namísto toho bez účasti vedení CKOM jedná s doc. Bílkem o sloučení obou kateder a výsledkem je jeho rozhodnutí z jedenáctého srpna. Na jeho základě se má na KČLLV zřídit oddělení srovnávací literární vědy, kam má být veškerá komparatistická výuka spolu se dvěma docenty CKOM přesunuta. Zbylým dvěma asistentům a jednomu odbornému asistentovi, kteří se rovněž podíleli na výuce, nebyla prodloužena pracovní smlouva. Jediný logický krok, který může nyní následovat, je zrušení takto vyprázdněného CKOM, což by zároveň znamenalo zánik jediného samostatného komparatistického pracoviště u nás. Na konci srpna proto vedení CKOM podalo proti děkanovu rozhodnutí stížnost a odvolání. Sedmého září děkan Vacek a doc. Bílek zveřejnili oficiální vyjádření k situaci na komparatistice, v němž se sloučení kateder zdůvodňuje nejen ekonomicky, ale rovněž nedostatečným pedagogicko-odborným obsazením CKOM, které bylo údajně v rozporu s oborovou akreditací. Není žádné tajemství, že s podobnými problémy se v současné době bohužel potýká více malých oborů na FF UK. Právě tyto obory se mohou cítit nejvíce ohroženy bezprecedentním jednáním současného vedení, které k prosazení svých záměrů, diskriminujících malé katedry, používá metody připomínající praktiky doby nedávné. Netransparentní způsoby jednání za zády těch, o které se jedná, se navíc ocitají v přímém rozporu s volebním programem, kterým současný děkan podpořil svou kandidaturu a podle něhož chce usilovat o „průhlednou personální politiku“ a o „zachování mnohosti oborů a specializací potvrzených tradicí“. Namísto toho současné dění okolo CKOM jen vyvolává znepokojivou otázku ohledně způsobu, jakým jsou na našem předním univerzitním pracovišti uplatňovány obecné morální principy, i o chybějících pravidlech, kterými by se měla řídit každá budoucí reorganizace fakulty.
Ondřej Kavalír