Nejvýznamnější právníci světa se sjeli na týden do Prahy na výroční konferenci IBA (International Bar Association) – největší mezinárodní právnické organizace na světě. Někdo by si mohl myslet, že přes čtyři tisíce zástupců bohatých advokátních kanceláří a právních firem přijelo jen proto, aby si dohodili nové lukrativní kontrakty a vyměnili si zkušenosti o tom, jak ze svých klientů vyždímat co nejvíce peněz. Delegáty přivítal i prezident Václav Klaus, který je varoval před falešným humanrightismem. Na prezidentova dobře míněná doporučení reagovali představitelé kongresu poněkud zaraženě. Na tiskové konferenci však později výkonný ředitel IBA Mark Ellis hovořil o nebezpečí ohrožení lidských práv v rámci boje proti terorismu a účastníci zvláštního odborného panelu odsoudili například poslední návrh EU na vytvoření tzv. etického kodexu médií, který by mohl pod záminkou ochrany před podněcováním nenávisti a terorismu ohrozit svobodu projevu. V panelu o mezinárodním právu v oblasti lidských práv si zase účastníci pochválili přínos mezinárodních trestních tribunálů pro rozvoj lidských práv. Proč právníci nezůstali jen u svých tantiém a místo toho jen rozmnožují řady těch organizací, které si sice prezidenta rády pozvou, ale Klause radši neposlouchají?
Filip Pospíšil
Profesoři VŠCHT navrhují natáčet reality show, která bude mít styl, úroveň i napětí. Šlo by o záznam jejich partie mariáše. Říkali jsme si s bratrem chemikem, který mě o tom informoval, že ještě lepší by byl turnaj v sudoku. Ale neměli jsme pravdu. Teď vím, že by se mělo natočit, jak pedagogové filosofické fakulty v Praze vyplňují formulář o své akademické činnosti v minulém školním roce. Formulář má spoustu stran a jeho zapeklité formulace by nadlouho zaujaly nejednu českou rodinu. Před několika měsíci jsem s upřímným zájmem a touhou zvítězit strávil dvě dopoledne vyplňováním tohoto formuláře. Slíbil jsem totiž pomoc docentovi, který byl ke své smůle mimořádně aktivní, takže měl co vepisovat. S počítači na jeho katedře to není slavné, pracovali jsme tedy u mě doma. Přitom jsem se dozvěděl, že jiní docenti důchodového věku jsou na tom hůř než ten můj: vyplňovat nemusejí, jelikož vyučují zadarmo a svým titulem zachraňují zkušební komise. A odučenými hodinami akreditace oboru. Náš společný byrokratický úkon však byl základem pro finanční ohodnocení… Dopadlo to tak, že finanční situace fakulty se letos zhoršila (nezlepšila?) natolik, že aktivním lidem, kteří získali na svá bádání granty, bylo řádně ubráno. Mají přece ty granty. Takže odměna za publikační činnost, přednášky v zahraničí, vedení studentských prací navíc atd. činila u mého docenta asi tisíc korun. K platu o třetinu nižšímu, než je průměrný. Docent se směje a já si říkám, že takhle aspoň vysokoškolští učitelé a doktorandi nezlobí. Vyplňují, odvádějí studentohodiny a neplýtvají silami na nějaké disputace a vzdory. To je realita univerzity.
Karel Brávek
Při sledování zpravodajství z největšího neonacistického koncertu v Evropě, který se odehrál v malé jihočeské vesnici Křtětice, jsem měl zase pocit, že už jsem tu reportáž viděl. V mysli mi vytanulo množství podobných reportáží, které se slévají v jednu. Vystupují v nich totiž stále stejní protagonisté.Stejné jsou i kulisy, ve kterých se ten kus hraje. Vždy jde o nějakou zapadlou hospůdku, jejíž majitel - snad při tělesném objemu většiny neonacistů - doufá ve větší spotřebu zlatého moku. Pak se tam objevuje i občanský hlas odporu, jenž dokáže přesně definovat podstatu a realitu neonacistických shromáždění. Ani ten se nemění a má stále tutéž, jen vždy o něco starší tvář aktivisty hnutí Tolerance. Možná kdyby ho nebylo, tak skinheady na koncertech přestanou definitivně „rušit“ i postávající policisté ze zásahových jednotek. Zasahují všude možně, ale v těchto případech je jim slovo „zásah“ cizí.
Jednotlivá dějství známe už tak dobře jako sami účastníci. Neonacisté propagací rasismu a hajlováním poruší zákon, občanský aktivista na to vzápětí policii upozorní, načež policie nechá koncert v klidu doběhnout a prohlásí, že nebyl důvod k zásahu. Poslední, co vidíme, jsou rozesmátá ústa skinheadů, z nichž ještě chvíli předtím padala slova, při kterých v historii umíraly miliony lidí. Křtětice tudíž nejsou ničím nové, něco nového by snad ale konečně mohly přinést. Policie se prý nechala slyšet, že napříště bude už v předstihu s občanskými aktivisty z hnutí Tolerance spolupracovat a třeba se i něco přiučí.
Lukáš Rychetský