Pomalí novináři, pomalí odborníci. V Lidových novinách vyšel další rozhovor s Vítězslavem Jandákem. Po Janě Machalické s ním hovořil Jan Rejžek. Výsledek je stejný. Novináři jen dokola naznačují, že ministr je v podstatě buran, nemá rád Letní filmovou školu, na ministerstvu má cenzora Kučeru, mlží kolem anticharty, nevadí mu komunisti a nerozumí živé kultuře. Na to má ministr dávno odpovědi připravené a docela neprůstřelné. A mezitím, mezi jednotlivými potlachy, spouští pracovitý kalibán po vzoru čarodějníka Davida Ratha bouři na ředitelských postech na MK. Je jako Královna z říše divů na kriketovém hřišti, která každou herní situaci řeší výkřikem Setněte jim hlavy!. Nejdřív ředitelům pracovišť památkových ústavů, všem, všem, všem. Na přihlášení se do výběrových řízení měli kandidáti něco přes týden, noví ředitelé tedy budou sedět v křeslech dřív, než petičníci z nevládních a akademických odborných organizací doručí svůj písemný zásadní nesouhlas. V požadavcích na uchazeče (mkcr.cz) se stejně žádný rozhled po oboru, vzdělání v něm, nepožaduje, hledá se manažer s praxí v řídících funkcích. Svou představu o řízení NPÚ má dodat v rozsahu jedné strany A4. To se stihne. Koncem minulého týdne byla odvolána také ředitelka odboru umění a knihoven a do práce už nastoupil ředitel nový. Změna nastala i ve vedení Odboru regionální a národnostní kultury. Je to rychlá řezničina; akce populistická, nekoncepční – koncepce je jen v tom, že dosazovaní ředitelé jsou sociální demokraté nebo k nim mají značně blízko. Je to také provětrání už téměř desetiletí neměnného závětří v ministerských kójích, ale pouhým stínáním hlav se nevyřeší nic.
Libuše Bělunková
Miluju komise. Tu atmosféru společného úkolu, odpovědnosti a významu. Sama jsem seděla jenom v několika maturitních a v naší vsi jsem nepřímo sledovala „kárnú komis“, když se bezprizorný Robinson zas porval před hospodou – vyfasoval robotu na obecním majetku. Filozofická fakulta UK má mj. komisi etickou. Ta prvního prosince projednávala stížnost dohasínajícího děkana Vacka na pracovníky fakulty, tedy své podřízené, kteří promluvili na mikrofon Radiožurnálu. Reportáž měla pravdivý název Filozofická fakulta Univerzity Karlovy má problémů víc než dost. Šlo v ní mj. o spor o komparatistiku (A2 č. 0/2005). Pedagog Martin Putna v ní řekl: „To je děkanův podvod, ví, že senát by mu souhlas nedal. To znamená, že on obchází právo tím způsobem, že nejdřív chce všechny lidi odstranit a potom nechat zrušit prázdné pracoviště, což je výsměch jakémukoli právu.“ A doktorandka Kateřina Volná uvedla, že děkan „vlastně v některých situacích úplně normálně lže“. Etická komise shledala, že oba výroky „jsou na hranici možného trestního stíhání a nemají ani místo v kultivované komunikaci“. Doporučuje, aby se členové akademické obce při komunikaci s médii vyvarovali neuvážených formulací. Problém je v tom, že komisaři (Zdena Palková, Jan Bouzek, Ondřej Pilný a Jiří Sláma) mají naivní představy o práci zpravodajů, o montáži, titulcích a hlavně o vynechaných částech. Na fakultě se poslední dobou šířila směšná hysterie ohledně pouštění zpráv ven. Doufejme, že nový děkan bude mít na práci jiné věci než hlídat, co o něm kdo řekl. Děkanem byl 8. 12. v prvním kole zvolen Michal Stehlík, „studentský kandidát“, kterého nominoval akademický senát a z kateder jen Ústav filozofie a religionistiky. Protikandidát Martin Kovář měl nominací 34. Stehlík vyhrál o jediný hlas. Nový děkan přichází zvenčí a s jasným programem (ff.cuni.cz), kde se zabývá koncepcí, méně už sebou a mediálním obrazem FF (jako Kovář). Ročník narození nového děkana je 1976. Hodně sil! A méně „etických problémů“.
–lb–
Že prý nakoupíte v supermarketu vše, na co pomyslíte, ale i to, na co jste původně nemysleli vůbec. S tím druhým bych souhlasil, zvláště v případě, že s sebou máte děti, na které u pokladen jako naschvál čekají cukrovinky všeho druhu. Ale to první? Pokud jde o ryze potravinové řetězce, můžete si být jisti, že vše zde rozhodně nezískáte. Třeba známý supermarket Plus nabízí jen úzký výběr zboží – se zřetelem na to, které si sám vyrábí. V Plusu tak na dotaz po muškátovém oříšku, jenž je, jak jistě uznáte, pro pórkovou polévku nezbytný, odvětí jen: nevedeme. A tu samou odpověď uslyšíte i v případě žádosti o loupaná rajčata. Dál jsem se raději už neptal a vyrazil do sámošky, kde to – sice na menším prostoru a asi i dražší – všechno mají. Plus je spíš Minus.
Lukáš Rychetský