Zájem o Krejčířovu knihu předčil očekávání, prodává se dokonce lépe než paměti Miloše Zemana, glosují situaci na trhu knihkupci. Zatímco literární klasiky už dávno pokryl prach, na odbyt jdou pavlačové drby, pomluvy a reality show. Veřejnost, je-li nějaká, se posouvá do role pozorovatelů přerozdělování politicko-ekonomické moci a pravověrní demokraté jen kroutí hlavou. Nesporný podíl na celém tom hormonálním hodokvasu mají bezesporu média. Ta by měla provádět kontrolu tím, že procesy příslušející veřejné sféře přebírají, tvrdí „zaprášený“ Habermas. Sílící nadvláda masových médií, zvláště tam, kde komerce transformovala většinu veřejné komunikace do public relations, reklamy a zábavy, úplně rozložila kontrolní a kritickou funkci veřejnosti. Veřejnost se fragmentizuje, ztrácí společenskou soudržnost a je redukována na skupinu diváků, jejichž údělem je nechat se pravidelně mobilizovat, ale jejichž politický vliv je postupně redukován na minimum. Média už dávno přestala být silou moci a rozumu a stala se dalším prostředkem manipulace, měnícím objektivní informace za dobře prodejné zboží. Výsledkem je medializovaná kvaziinterakce (Thompson), která prohlubuje závislost na médiích a posiluje podřízenost politiky mediální logice. Změna občana ve spotřebitele pak představuje jeden z nejvýznamnějších mechanismů současné mediální komunikace s celou řadou citovaných důsledků. Míra svévole, s níž se tak děje, je opravdu alarmující. Fragmentizovaná společnost se ještě více atomizuje a ztrácí soudržnost, kterou původní veřejná sféra nabízela. Zbývá jen otázka, jak dlouho takovýto stav potrvá a jak je možné, že jej občané nereflektují jako krácení svých občanských práv v demokracii.
Vlastimil Růžička
Švýcarský senátor Dick Marty potvrdil podezření o letech CIA s vězni po Evropě i jejich mučení v tajných evropských věznicích. Dokud se mučilo v Uzbekistánu, Iráku či Maroku, Evropu to moc nevzrušovalo. Prezident Bush v několika tajných dokumentech povolil CIA dokonce používat ostřejší metody výslechu, než jaké může volit armáda. Podrobnosti prozradili pracovníci CIA. Jde o bití vězňů či třesení jimi tak, aby to vyvolalo bolest a strach. Další „inovativní technikou“ je donutit vězně, aby stál se spoutanýma rukama a s nohama v železech bez přerušení až 40 hodin. A pak následuje „studená cela“. Vězni jsou zadržováni nazí v místnosti, v níž je teplota 10 stupňů Celsia, a opakovaně jsou poléváni studenou vodou. Poslední inovativní technikou je „waterboarding“. Vězeň je přivázán k šikmému prknu, nohy má o něco výše než hlavu. Hlavu mu věznitelé zabalí do celofánu a na celofán lijí vodu. Okamžitě u vězně vzniká reflex a děsivý strach z utopení ho vede k tomu, že zoufale prosí, aby věznitelé přestali. Televize ABC informovala, že agenti CIA, kteří se podrobili technice „waterboarding“, vydrželi pouhých 14 vteřin, než se vzdali. Netvrdím, že teroristé nezasluhují trest nebo že nelze vyslýchat vězně. Ale i vězeň je člověk. A navíc – svět vězněných se na nás pozorně dívá, jak dodržujeme námi hlásané ideály. Budou-li Spojené státy na zločincích používat násilí, udělají z nich mučedníky. Tímto způsobem jenom přilévají olej do globálního ohně a pěstují nové piloty. USA takovými postupy zrazují demokratické humanitní hodnoty. I my si musíme položit otázku, jakou cenu má takový způsob demokracie a jestli jde vůbec o demokracii.
Jiří Malík
Po inovativním televizním podzimu, kdy na české obrazovky vtrhly reality shows, přichází konzervativní vánoční nadílka osvědčených pořadů. Ani jedna z komerčních stanic se neodvážila protáhnout agresivní show přes svátky (na rozdíl od slovenské Jojky), a tak na diváky čeká Princezna šíleně smutná, Pyšná i ta se zlatou hvězdou. Ano, i o letošních Vánocích zůstane malý Kevin Sám doma a Richard Gere opět zjistí, že Julia Robertsová je Pretty Woman. Vánoční program v posledních letech zůstává takřka totožný a jediné, co se mění, je způsob jeho balení v podobě vánočních upoutávek. Tato televizní dráždidla, často fungující jako aktualizace starých známých titulů, mnohdy dokonce kvalitativně převyšují propagované zboží. O tom, že i pouhá upoutávka může být řemeslně vydařený střihový filmeček, přesvědčil před několika lety sestřih vánočních pořadů Novy, jehož leitmotivem byla tma. To je ovšem minulost, letošní balicí papír je stejně mdlý jako samotné dary. I Nova, která vždy na self-promotion velmi dbala, po odchodu Železného kvalitu upoutávek a jinglů stále více zanedbává. Propagaci televizím nicméně usnadňují deníky, předhánějící se, kdo jako první zveřejní v celostránkových přílohách onu zásadní informaci, která stanice uvede Tři oříšky pro Popelku tentokrát. Konzervativnímu českému divákovi ovšem „jeho jisté“ vyhovuje. Anebo není schopen v apatii, vzniknuvší z přejedení vánočním cukrovím, sáhnout po dálkovém ovladači a přepnout nebo dokonce vypnout. A na to televize asi sázejí.
Milan Foltýn