Ivan Blatný
Literatura pro děti
A ranní můra s ním už neletí
je veselo jak v básni pro děti
a celý svět se vkrádá do těch řádek.
Psal je už lumírovec Sládek
Moderní verš pak začíná
„Říkejte se mnou“ Hrubína
Úhor je Štěpnice a raduje se, věnče.
Já vzpomínám si na Václava Renče
Perníková chaloupka je skryta
v hloubi lesa, kde už není cest
Snad bude naším králem navždycky
Seifertův mistr Jaro Vrchlický.
A vzpomenouti také, co nám dali
Vonička Jarky, sladký Josef Malý
Než vytáhnou si hokejové hole
čtou její knížku, krásně vyšlou v Kole
Život je jako pohádka
a přidám Naše hřibátka
Ač na dynamit se náš básník hněvá,
u lesa bydlel, Nezvalův, můj, Pleva
Carola Lewise zastíní
Slaměný Hubert v předsíni
Tak píši, píši za nic neruče
jak na pohledech Petra Bezruče
a děti pohánějí obruče
Nepůjdu s nimi teď a stále bydlet budu,
ustup mi ze slunce, jak Diogenes v sudu
Ustup mi ze slunce, La Puerta del Sol,
měl jsem též knížku Stopka Brouk a spol.
Musel jsem také napsat zcela znova,
co neuměla paní Vořechová
Měla též pěstit trošku květáku
na Neumannově Zlatém oblaku
Jsem diskursivní, a tak neskoná
horizontální jeho Pomona
Pomona, pommes, bohyně vín a plodů
tomu, jenž přijde, zpívám do pochodu
Svěřuji Vzájemnosti Včele
že Pomona je jenom pro dospělé
Ačkoli děti dříve dozrají,
když vypráví jim někdo o ráji
Féval a Lassez, měl jsem jejich knihu
a zastavoval jsem se u výstřihu
A tak mi dali brzo pohlaví,
které teď nikdo zcela nespraví
La zèbre: Desnos. Zemřel v Terezíně
na hrázi stojím oči rukou stíně
mládeži nepřístupno v kině
Jdu do Lužánek, flákám se a piji.
To uvidíme leda v Oranii.
Německé veselohry. Jdem’.
A vypustí nás zadním východem.
Říkal jsem cerel, místo správně celer.
Die alte Bettlerin dankt für die zwanzig Heller
It’s flowing easily, it’s Nezval, never jerky,
žebračka má teď nikl na Stollwercky,
The toffee of my semigerman youth
odjíždí fialový autobus
Brno se ztrácí v červencovém parnu
ta z východu se ztrácí ke Komárnu
Jsem celý zelený, jsem celý z brčálu,
když tanečnice vchází do sálu
Zvláštní. Komár má pavučinu,
ukrýt se v hustém stínu
Kde strdí je, kde mléko, vosk
all wives are with me in the mosque.
JCD 96/672 – 99/675
Jenom tak
Plyň rychle, čase, světlo v růži
stříbrný pokos, dech se úží.
Jak vidíš, dělám koláže,
jak Součková to dokáže
Zatleskal mužík na vrbě.
Přestěhujme se z Prahy dvě
Z té Prahy dvě až na Hradčany
Amélie se směje z vany
Petr jí nese maliny
violiny mé otčiny
To všecko co nám nese Franta
je od četaře aspiranta
Který má proužek stříbrný.
Stmělo se nebe nad Brny
JCD 120/696
Med
Pracující hudebníci se nehnou od pultů
hudba je včela
včely hvězd
Příklad metafory ze školní lavice
příklad metafory ze školní láhvice
Zvonění láhvice a zlaté parmény
jak stádo jelenů prchají krásné dny.
JCD 175/751
Spáse neujdeš
Pod mostem Mirabeau své vody Seina valí
St. Clement’s hospital zas bude míti noc
u každé kapličky, kde jsme se potkávali,
přijďte mi, milý Bože, na pomoc.
Prořídlé vlasy, nemoc, snad i pleš,
vystupuj v roli režiséra Skály,
nakloň se ke mně, zeptej se mě zdali
a kočující kouzlo dostaneš.
Straight on je v koňské řeči čihy,
pout budoucí je tvá zbavena zemské tíhy,
lehce se radovat jak nezletilý král.
Jsem zcela šťasten? Mám chuť na koblihy?
Ryšavé holčičce slíbati všecky píhy?
Kdybych řek’ nemám to, kazil bych den a lhal.
JCD 162/738
Vůle k moci
Je nesnesitelné zůstat malým básníkem
ale Orten se nedostal úplně do Hlavovy vily
Pohlaví bude jenom zapřaženo
všecko pro stříbrné postroje
Když kočár ujíždí, zní všemi rolničkami
na tuto zemi, v níž jsme, Bože, sami.
JCD 161/737
Konservativní therapie
Tibullus, cibus, pokrmy
a básníci jsou všichni mí
Podnikatelka, ne už dělník,
má cibulový náhrdelník
k ženskému břichu visící
Měli jich vždycky celé věnce
i za francouzské rezistence,
již vedli ruští básníci
Básníci, rūs, tak zase znova
mám v uniformě Tichonova,
který byl jenom Nikolaj.
Se všemi údy spáti sladce
na cestě ze Štýrského Hradce,
that’s what we call in czech Náš ráj.
JCD 542/562
Pod mrakem
Zas slunce nesvítí, zas svět je nehostinný,
zas bez odlesků v oknech holý dům.
Pojď něco dělati, pojď oslavovat křtiny,
kéž múza dává zpěv umlklým básníkům.
Otoč se, planeto, otoč se kolem osy,
zítřejší okvětí snad dá nám krůpěj rosy.
JCD 19/595
Zlo musí být. Bohužel ano.
Nic nevím. Jaké bude ráno?
Psát bez přestání. Vltava
si s loďkou vůle pohrává
Strávím pár hodin na matraci
hned ráno začnu svoji práci.
Vždycky jsem něco vykuňkal.
Depresi neznám, neznám kal.
Die deutsche Sprache ist nicht immer
so traurig wie das „Frauenzimmer“
Popravní četo, miř a pal
už jsem si oči zavázal
Poprav mě na noc, dej mi den
a radost, že jsem probuzen.
JCD 101/677
Goal
Mé štěstí, osude, navrať se ke mně zpátky
jak zima, sleť a sníh otevřenými vrátky
Jelen jde z obory, dívá se, zůstal stát
u lidských obydlí, u skel a u zahrad
Shuffler of beauty games, give me a quiet ace,
přidej mi žolíky po uplynulé noci
cloth, linen, wonder lace
už voní po ovoci
Chanson des Amourettes, nabrus si všecky šípy,
vzpomeňte na svůj list, vy oholené lípy
Ten měkký list, jejž mám, Československo v srdci,
adventu nakrátku, můj kolovrátek vrčí
Tkala si roucho své Popelka, Cinderella,
chce opustiti úl a býti s námi, včela,
Nechce být divoká, toho se velmi bojí,
vůz bude zapřažen, kůň přistupuje k oji
Jsem tělem ženy své ó navěky, ó amen
knoflíky rozepnout, šaty jí spadnou s ramen
Bůh někdy zraňuje, leč zachraňuje vždycky
a dává temný chrám, gotický, katolický
Víc kadidla a snů, jdou do kostela srny
a každý nový den je plné novoluní
Vesmír je konečný, učí nás básník Jeans
expanding all the time, eternal by all means!
Eternal and I’ll stay, my Earth, my happy starlet
přivez jak deštníkář své brusy, velký Karle
Jsou staré, loutkové, nohou se pohání
společnost století dá dobrou snídani
Společnost století, míním to dvacáté
narodil jsem se o půl deváté
Přišel jsem, vrátím se, přišel jsem z nahé ženy
znovu a znovu jsem, za jitra narozený
I am making an effort to regain Paradise
ošklivé babičky mi pomohou
mají tím více srdce
my publisher, I shan’t read the book, die Buche
because I must only write
sepie sepie ty prcháš ve svém inkoustu.
JCD 103/679 – 104/680
Za dech
Josef Kunstadt je figurka
nadšená v létě: Kvete okurka.
Dej za vlasy si celý žlutý květ
z dalekých básníků pár veršů nazpaměť
Nahatý a nahatá
položili se za vrata.
JCD 119/695
Pokušení smrti
Emancipované dívky neztratily ženskou líbeznost
dají mi něco k práci
Zas budu tělocvičit
zas jde to všecko smutně dokola
Všecko vám povím, čtěte mě,
dejte mi plnou číši bolehlavu.
JCD 547/567
Na konci minulého a na začátku tohoto století
V budoucnosti je erudice
znát játra ledviny a plíce
V kostele plném šťastných vzlyků
ukrývati se do brzlíku
Under a ceiling full of cräcks
dávati pneumotorax.
Tuberkulosa, krásná paní.
Chci zemříti, lehnu si na ni.
JCD 95/671
Změna programu
Holan se právě vrátil ze zdejších polí a luk
já sedím a čekám na occupational therapy
Tesaři stále něco zatloukají sedím jak tolikrát
dnes budeme číst hry
V naší mysli bude malá opona
pro ptačí divadlo v naší mysli.
JCD 136/712
Krásný život
Svět se boří a staví
mladý Ivan očekává Josefa Kunstadta
který podepsal v létech třicátých
manifest české surrealistické skupiny
do širší surrealistické kohorty jsem patřil
Později jsem se stal impresionistou
jedním z nejlepších impresionistických
básníků na celém světě.
Přes velkou jihoasijskou rovinu fičí samum
u nás v Anglii nejsou tak divoké vichry
U nás v Anglii v malé kavárničce
na konečné stanici
terminus
setkávají se konduktéři a konduktérky
Hoří a jinovatka roztává
nechceme ani nejmenší památku na zimu
Davide Bruggesi topte atmosféru.
JCD 137/713
Kunstadtova láska k Blatnému
Musím se přiznat
že dívka s chlapeckým účesem
a úplně krátkými vlasy
přestože měla nalakované nehty
mě neláká tolik jako kadeře
Kadeř mytu paní
Blatný si to dal do erbovního znamení
Já, von Kunstadt,
mám ve znamení horskou dráhu v Pisárkách.
JCD 142/718
Láska
Teige mu obstaral papíry
surrealisté drží k sobě jako židé
jako custod Staronové synagogy
Dávejte na hroby kamínky
od mého tatínka a od mé maminky
Cesta po smrti je dlouhá
ale o tu bychom se prozatím nestarali.
JCD 190/766
Minulost
Čechovovi se někdy stýskalo
Višňový sad
jako se stýská nevolníkům po báťuškovi
Nenavštěvují prostibolo
jsou negramotní, matko školo,
Leč doufají, že bohatí
se ještě někdy navrátí.
JCD 388/964
S houpacím křeslem, v kterém sedávali
Zajatý pytlák Turgeněv neodposlouchává laptě
už ani po Únorové revoluci
Pasternak ji oslavil básní Únor
Já nesouhlasím ani s Kerenským
ani s Miljukovem
chci samoděržaví
chci se radovat z malé kopějky, kopek.
JCD 397/943
Rozklad
Vincenc Makovský nebásnil jako Maillol
(das Gefängnis is schon voll
von Liebesträumen von Maillol)
postavil místo Nebeského domu
impresionistickou sochu Masaryka
jako Rodin
sochař rodin, ale rozložených.
JCD 379/955
Z Blatného Vzkazuji
After the wedding-day the modern has broken
a krása byla jenom na Švabinského bankovkách
Museli jsme platit plyn a elektriku
tramvaje zastavovaly uprostřed poschodí
Pohodlně po měšťácku
ve vytopeném poschodí
Místo zeleniny byl mangold
JCD 380/956
Úzkost existence
Jediný stav který snáším je nadšení
ale nadšení se nedostavuje
sister Davey mi chystá pogrom
jsem úplně nepohlavní
můj mrtvý penis zahynul úzkostí
škoda že jsme všichni naživu,
je to taková úzkostná obtíž.
JCD 373/949
Zase na chvilku na televisi
Bůh je vševědoucí, protože všecko ví.
Je to příklad tautologie?
Jsem úplně u konce, ale noční ošetřovatel
zde ještě není
dávají Sylvii silva
volám Healyho,
the shadow chancellor of the exchequer
we understand each other.
JCD 383/959
Grafomania
Ennius forests, dark and leafy
and little boats by fauviste Duffy
Všecky mé různé krajiny
zahraničí i otčiny
Je weekend, musím stále psát,
než přijde Máchův král a kat.
JCD 389/965
Umírání
Myšlenka na tebe, jak zlatý šíp mě protínala
to, co máš mezi nohama,
co měla Gala,
co stvořil Pánbůh nad náma.
Kdybych to viděl neustále,
jak by to bylo jenom malé.
JCD 412/988
Paris 1946
L’en soi and pour soi
that’s like the body and the soul
I am looking for her soul
through the belly, breasts and thighs
But what is l’en soi pour soi même?
Some self rack after the greatest blue
Mania Goruszevski will explain it to me.
JCD 380/956
Stiebitz
The second hand mile-shop
brings me back to Měnínská brána
měníme se, Ovide,
metamorfózy pokračují po celou věčnost
v králíka veverka
and we don’t want to stop.
JCD 387/963
Still neofuturisme
Kafka měl rád jen tiché básně
ale my futuristé také milujeme hluk
zvláště když „letáčky“ potom přijdou
na konci bitvy
přece jenom nejkrásnější dělostřelcův sen
president Carter, please, prevent
the third world war
the small country of Afghanistan isn’t worth
the suffering of the whole world.
JCD 391/967
Proč?
Vrabčáci mají za komínem hnízdo
nedivím se Blatnému, že vstoupil do Skupiny 42
Quietly to be hurt
všecky papíry jsou přeházeny jak listí na podzim
Yes, we have your foliage, they told me
a tak vždycky potřebujeme ve městě listí.
JCD 418/994
Another poetical lesson
There are eight kinds of swans in the world
I know only three
Quite white ones with a black spot
round the beak
quite white ones with a yellow and black spot
round the beak
and black and white ones like the famous whisky
To drink them all and end up down the Styx.
JCD 403/979
Ženy
Homosexualitu musíme připustit do poezie
v životě ji nemůžeme snášet
V poezii cucáme hezké ocasy
nápisy „cucam přindi zítra o“
Líbil se nám i v košili Werich
ale paní Werichová stála opodál
Jejich dcera zadělává na Kampě na nedělní oběd
i v poezii stále vítězí heterosexualita.
JCD 443/1019
Z alegorické básně
A to tak moc že jsme uvažovali o koprofagii
o plodu zapomnění
na všecko kromě tebe Terrestris
V tom smyslu jsme její koprofagová
sežereme její vykakané zahrady a nymfy
Voilà!
JCD 443/1019
Stáří
Rachota skončena a park se řine dále
obrácen na víru je štěstí neskonalé
Vím zcela určitě, že Bůh je nade mnou
Bůh mrtvých tanečnic, jež do podsvětí jdou
Zůstaňte, kulisy! Rád chodím do divadla
kde těžká opona na věky věků padla.
JCD 450/1026
Tyto texty pocházejí z exilové pozůstalosti Ivana Blatného, která je uložena v Literárním archivu PNP v Praze (viz V. Färber, Z. Hejda, A. Petruželka: Básnická pozůstalost Ivana Blatného, Revolver Revue č. 47/2001, s. 275–278). Vznikly na konci sedmdesátých a na počátku osmdesátých let, krátce poté, co Blatný sestavil svou sbírku Pomocná škola Bixley (Torst 1994). Básně tehdy mohl psát v ipschwichské St. Clement’s Hospital jednak během dne v ústavní dílně zvané Pines, jednak po večerech a o víkendech na pavilonu Bixley Ward v místnosti s televizí, na záchodě nebo na posteli. Vybírali jsme z básní psaných perem na rub nemocničních formulářů Job Costing details (označujeme je JCD a číslem listu). Děkujeme Nadaci ČLF, jež zpracovávání rukopisů v letech 2004–2005 podpořila.
Vratislav Färber, Antonín Petruželka