Josef Válka
Husitství na Moravě, náboženská snášenlivost, Jan Amos Komenský
Matice Moravská 2005, 380 s.
Průřez Válkovými časopiseckými studiemi, jež sepsal v průběhu pro něj tolik odlišných 60. až 80. let, doširoka otevírá okno do jeho badatelské dílny, v níž nad analytickými sondami, přeplněnými nekonečnými poznámkami a odkazy, dominují ideové konstrukty a provokativní interpretace. První část textů je věnována kdysi tolik diskutované problematice moravského husitství. Válka se zaměřil především na Moravu před vypuknutím revoluce a na vymezení strukturálních odlišností mezi českým a moravským vývojem, s důrazem na jeho polipanské důsledky pro vývoj stavovské obce. Druhá, po mém soudu dnes mnohem aktuálnější část studií, je věnována náboženské toleranci 15. a počátku 16. věku. Pozdně středověkou toleranci Válka chápe v duchu politické tolerance z nutnosti, jež nemá nic společného s osvícenským pojetím přirozeného práva na jakékoli vyznání. Význam samotného kutnohorského náboženského smíru z roku 1485 však po mém soudu poněkud přeceňuje a nedostatečně reflektuje jeho netolerantnost vůči náboženským minoritám, především vůči Jednotě bratrské. To je ale samozřejmě věc názoru. Ještě zajímavější jsou pak jeho úvahy o nadkonfesním křesťanství (v české historiografii k nim ale bohužel nikdy žádná větší diskuse neproběhla), jež ve Válkově vidění překonávalo teology vyhrocené náboženské napětí polipanské doby.
Martin Nodl
Michael Moore
Uvěří nám ještě někdy?
Přeložila Jana Jašová
Knižní klub 2005, 229 s.
Přestože by se mohlo zdát, že autorem knihy je americký dokumentarista, není to až na úvodní stránky pravda. Jde totiž o výběr z dopisů, které Moore dostal po úspěchu filmu Fahrenheit 9/11 a rozhodl se je vydat. Převážnou část knihy tvoří dopisy vojáků, kteří slouží nebo sloužili v Iráku. Právě ony jsou živou a věrohodnou výpovědí o jedné válce. Jde o svědectví lidí, kteří zabíjejí a sami jsou zabíjeni. Opravdovost těchto textů je paradoxně nejvíce vidět ve srovnání s radikální paušalizující dikcí, kterou Moore tak rád používá ve svých filmech i knihách. Namísto opakovaných zaklínání, kterým pro jejich údernost dovoluje přestoupit únosnou mez, se ke slovu dostávají syrová líčení reality války. To vše v originálně psané formě, jež má sice daleko k stylistické čistotě, ale o to je uvěřitelnější. Detailně se zde ukazuje, jak žitá válečná realita nutí vojáky ke změně názoru na smysluplnost iráckého konfliktu. Soubor doplňují dopisy těch, kteří bojují v jiných částech světa, a jejich předchůdců, a rovněž dopisy, jež Moore dostal od matek a příbuzných vojáků. Jasnost předložených svědectví, která směřují bez výjimky k obžalobě vrchního velitele amerických vojsk George W. Bushe, poněkud kalí v úvodu zdůrazněná potřeba ukázat, že i bojující američtí vojáci jsou s ním myšlenkově spřízněni.
Lukáš Rychetský
Ján Mlynárik
Osud banderovců a tragédie řeckokatolické církve
Libri 2005, 96 s.
Populárně naučná publikace o tzv. banderovcích a jejich neúspěšném boji za svobodu Ukrajiny na konci 2. světové války a po jejím skončení může být pro mnohé, ať laiky či historiky, kteří se stále potácejí v nevyjasněných a nejednoznačných interpretacích, dosti zásadní prací, která by mohla přispět k pochopení této problematiky. Banderovci vedli předem prohranou válku za svobodný ukrajinský stát, byli prvními, kdo si plně uvědomoval zrůdnost bolševismu a komunistického systému, a snažili se jeho nástupu zabránit. Smutně trapnou roli v jejich případě sehrálo po konci druhé světové války Československo, jehož představitelé zneužili banderovce v procesu likvidace řeckokatolické církve. Kniha je stručná, jasná a je možné se dovědět mnohé nejen o době před komunistickým pučem v únoru roku 1948, ale též po něm, kdy akce započaté ještě v době Benešově nerušeně pokračují a kdy v Československu nastává období monstrprocesů, které posílaly do žalářů či komunistických koncentračních lágrů jak nevinné duchovní a příslušníky jejich rodin, tak jejich dřívější pronásledovatele, věřící bolševiky a militantní ateisty.
Rita Kindlerová
E. M. Forster
Maurice
Přeložil Radoslav Nenadál
Jitro 2005, 256 s.
Do čirého světa Forsterovy novely vcházíme skrze (tragi)komickou scénu: profesor soukromé anglické školy poučuje žáka Maurice Halla o sexu. Rýsuje do písku schémata a kontroluje, nakolik se žák orientuje. „Odpovědi byly uspokojivé. Hoch měl dobrou paměť – tak pozoruhodné je tkanivo, z něhož je upředena lidská bytost – a dokonce se mu podařilo nasadit výraz pochopení, jakéhosi zdánlivého jiskření, kterým jako by reagoval na plápolající signály toho člověka.“ Protiklad temnoty a světla hraje v této – na svou dobu odvážné (homosexuální) – love story význačnou roli. Nejen učitel je pokrytec a Maurice musí ještě častokrát bojovat o zahlédnutí světla. O vyplutí k hladině. Kniha (psaná především v letech 1913–14, rukopis datován 1960) vyšla až v roce 1971. Čas jí neuškodil. Nejde o sociologickou sondu ani politickou výzvu; přímočarý děj vyrůstá z líčení naoko všedních zážitků, dějů, detailů. Růst lásky líčí cudně a přesvědčivě. O to víc pak v druhé třetině překvapí zvrat srovnatelný s proslaveným „probuzením“ Orlanda V. Woolfové. A aby toho nebylo málo – (člen seskupení Bloomsbury) si po psychologicky propracovaném výčtu možných přístupů k vlastní jinakosti (stupeň platónské lásky, nemoc, vzteklý odpor k pravidlům, chlípnost, strach ze samoty a neplodnosti…) dovolí skvělé žánrové salto. Knihu doporučuji číst víckrát.
Karel Brávek
Barry Unsworth
Kamenná madona
Přeložila Pavla Paseková
BB art 2005, 328 s.
Britský spisovatel Barry Unsworth (1930) je u nás zatím málo známý; vyšel zde pouze román Kdo zabil Tomáše Wellse (2000). Nositel Booker Prize (za historický román Sacred Hunger, 1992) se nám nyní představuje jedním ze svých nejlepších děl. Kamenná madona (1985) je složitě strukturovaný příběh, v němž se současnost prolíná s minulostí a odhalování minulých událostí vede k pochopení přítomnosti. Restaurátor Simon Raikes dostane za úkol zrestaurovat poškozenou vzácnou gotickou sochu madony v Benátkách. Socha je zahalena tajemstvím, tak jako je zahalena nánosy několika staletí. Jak Raikes postupně dává soše nový lesk, odhaluje i její původ a další souvislosti. Postupně se tak skládá mozaika složitých vztahů a dokonce i jeden dávný a jeden současný zločin. Postupu Raikesovy práce odpovídá i rafinovaná kompozice knihy. Na počátku je objednávka madony a na konci dovětek. Mezi nimi jsou tři fáze restaurování, mezi něž jsou vloženy dvě mezihry, vracející se do dávné minulosti. Román se čte doslova jedním dechem, nejde však jen o napínavý detektivní příběh; autor dokonale evokuje atmosféru rozdílných období či zajímavou profesi restaurátora.
Milan Valden
Jaroslav Peregrin
Kapitoly z analytické filosofie
Filosofia 2005, 320 s.
Velmi podrobná monografie J. Peregrina seznamuje přístupnou a srozumitelnou formou s klíčovými pojmy, osobnostmi a díly analytické filosofie 20. století. V úvodu vysvětlí tento pojem, vybere nejdůležitější autory a přehled jejich děl a také seznámí s vývojem analytické filosofie v Česku. Následují kapitoly věnované jednotlivým filosofům, z nichž jmenujme zejména Gottloba Fregeho, Bertranda Russella, Rudolfa Carnapa a Ludwiga Wittgensteina. Další kapitoly se věnují logické analýze jazyka a formální sémantice, filosofii mysli a postanalytické filosofii. Nechybí obsáhlý přehled literatury a jmenný i věcný rejstřík. Kapitoly jsou doplněny stručnými přehledy života a díla jednotlivých filosofů včetně informace o českých překladech jejich děl. Najdeme zde též množství ilustrací a diagramů k vysvětlení problémů a teorií. Předností vskutku vyčerpávající publikace, u nás poprvé věnované tomuto tématu, je čtivost, důslednost, široké rozpětí a přitom odbornost a přehlednost. Kniha možná přiláká čtenáře k dalšímu studiu analytické filosofie,
–mv–
Stanislav Komárek
Leprosárium
Petrov 2005, 326 s.
V knize cestopisných článků a esejů se širokým záběrem a zachovanými proporcemi obecně přístupného i odborného výkladu nastoluje Stanislav Komárek vysokou laťku autorům populárně vědeckých publikací. Spisovatel, biolog, profesor filosofie a přírodních věd od roku 1976 cestoval po Balkánu, Středním a Dálném východě, Číně, Severní a Latinské Americe. V esejích komentuje společenské dění a kriticky dává v potaz některé obvykle přijímané „pravdy“, čímž vybízí čtenáře k polemice. Zároveň v některých úsudcích bezděky reprezentuje omylnost lidského myšlení a vratkost některých závěrů objektivistické vědy. Dostává se až ke zjevnému faux pas, kdy klade na roveň biologickou a společenskou evoluci, mamuty a Osvětim. Přitom právě to naznačuje, že zákonitosti biologického světa nelze aplikovat na svět lidské společnosti.
Je možné pak uvažovat o tom, že v Universu probíhají změny formací, nikoliv soustavná evoluce.
Vilém Kozelka
Yves Paccalet
Tajemný život delfínů
Přeložil Richard Podaný
Paseka 2005, 264 s.
Yves Paccalet byl od roku 1972 oficiálním spisovatelem týmu oceánografa Jacques-Yvese Cousteaua. Jeho kniha patří do nepřehlédnutelné řady svazků populární oceánografie, rozvíjející se od vynálezu akvalungu a moderního bádání o životě v moři. Delfíni patří k lidské kultuře od nepaměti – už tím, že tito sympatičtí mořští savci jsou veselí, mírumilovní, ochotní bavit se do určité míry s lidmi a zvyklí doprovázet lodi, případně zachraňovat plavce před utopením v moři. Jistý delfín ve starověku zachránil pěvce Arióna i s lyrou, když jej piráti hodili do moře. Z nedávné doby je znám případ hejna delfínů od australského pobřeží, kteří kruhovou obranou ubránili čtyři koupající se osoby před hladovým žralokem. Delfíni jsou symbolem svobody, štěstí a volnosti, jsou uměleckým symbolickým motivem, který se objevuje už na freskách paláce v krétském Knóssu před 3500 lety. Žijeme s delfíny – máme společnou Zemi, moře, fan-kluby, výzkumná střediska, umělecké galerie, webové stránky a vyhledávač www.dolphin.com, kde se lze inspirovat, nabídnout či získat cokoliv delfíního. Yves Paccalet se v knize projevil i jako básník – zajímavý populárně vědecký text prokládá haiku, věnovanými lidem a delfínům. Jeho „delfíní“ básně jsou uměleckým extraktem a snesly by i samostatné vydání.
–vk–
Jano Pavlík
Agite / Fra 2005, 79 s.
Práce jednoho z dosud málo známých fotografů Jano Pavlíka (1963–988) retrospektivně představuje katalog k výstavě Giano, kterou měli zájemci možnost o prázdninách zhlédnout v Praze. V průběhu osmdesátých let studoval tento enfant terrible slovenské fotografie na pražské FAMU, z té doby také pocházejí působivé sondy z dokumentárního cyklu Václavské náměstí, výstižně vypovídající o paradoxu osamělých lidí žijících uprostřed velkoměsta. Klíčem k pochopení celé Pavlíkovy tvorby je však cyklus Ernest a Alice, současná archetypální hra s principem mužským a ženským, s Adamem a Evou, kteří jsou však již dlouhá staletí nucení žít za branami Ráje a stále své vztahy konfrontovat s problémy okolního světa. Od lyriky se dostává autor až k ironii, nesvědčí o tom pouze názvy jeho snímků, ale i časté nápisy, jimiž své práce osobitě komentoval, dokreslování fotografií propiskou či fixou, svérázné koláže a vlastně i jeho signatura, vytvořená fotogramem sklíčka z lustru. Jeho tvorba, představená v katalogu, obsahujícím mj. také studii Davida Koreckého nebo osobní vzpomínky Moniky Pavlíkové-Byrne, svědčí o tom, že tento autor z okruhu slovenské moderní vlny byl nejen fotograf, ale také svérázný inscenátor, multimedialista a performer.
Andrea Jochmanová
Václav Matoušek a kol.
Jeskyně Čech, Moravy a Slezska s archeologickými nálezy
Libri, 2005, 279 s.
Prokopská jeskyně v Praze je jedním z mnoha důkazů o tom, že si člověk neumí vážit přírody ani své vlastní historie. Jeskyně byla na konci 19. století odlámána při těžbě kamene, takže z jedné z největších prostor Českého krasu (měřila přes 100 metrů), nezbylo nic. V šedesátých letech minulého století byl zdemolován i kostelík zasvěcený poustevníku sv. Prokopovi, který jeskyni údajně obýval. Kolektiv autorů kolem Václava Matouška se v knize zaměřuje především na archeologické nálezy, které jsou ve skalních dutinách velmi hojné. Publikace je rozdělena podle nejvýznačnějších jeskynních komplexů u nás a každé významnější jeskyni je věnováno několik řádků, popisujících vedle nálezů i její rozměry nebo uvádějících legendu s ní spojenou. Soupisu předchází něco málo z archeologické a speleologické teorie, profily důležitých osobností speleoarcheologie (jak se obor zastřešující archeologii a speleologii nazývá), krátký přehled raných dějin, něco z tematické legislativy, slovníček použitých výrazů a rejstřík lokalit. Kromě podnětné práce pro historiky se tato kniha může stát i netradičním průvodcem.
Jiří G. Růžička
Revolver Revue 60
Revolver Revue je jako aprílové počasí. U jednoho čísla se zdá, že už jeho redakce neumí vyhledat nic pozoruhodného, druhé je nabité zajímavými texty. Musím se smutkem konstatovat, že poslední – šedesáté – číslo RR je bohužel případem prvním. Z něj stojí za to si přečíst úryvek z knihy Anny Stěpanovny Politkovské Druhá čečenská a rozhovor s indologem Petrem Holmanem. Nezajímavý není ani přepis přednášky Sacvana Bercovitche Mýtus o Americe. Ostatní texty sice neurazí, ale také nijak nevyčnívají ze šedého průměru (jak se ale mezi ně vmísila příšerná povídka Láska v exilu od autora podepsaného jako Cyboy, to je vážně záhadou). Zaujalo mne také, že vedení rozhovorů v Revolver Revue zvládne místo člověka stroj. Jmenuje se Viktor Karlík a umí dávat naprosto nezajímavé a stále stejné otázky. Někdejší redaktor RR Robert Krumphanzl na jedné akci řekl, že neví, čím to je, že všichni chválili jedno konkrétní číslo. Podle mého názoru je v této větě obsažena příčina kvalitativní kolísavosti Revolver Revue. Její redakce se tak soustředila na dokonalost provedení, že už nepozná, které texty vypovídají opravdu o něčem podstatném.
Kazimír Turek
Bret E1aston Ellis
Lunar Park
Alfred A. Knopf 2005, 320 s.
Americký spisovatel Bret Easton Ellis je u nás již docela zavedený. Jeden z nejvýraznějších představitelů Generace X uspěl u čtenářů i kritiků již svým prvním románem Míň než nula. Postupem času se Ellis stal literární a společenskou osobností číslo jedna: svými romány popisoval módní trendy, zavaloval čtenáře exkluzivními značkami. Drogy, alkohol a sedativa byly u jeho hrdinů běžná věc, stejně jako brutální zápletky, jimiž své příběhy gradoval. Protagonistou Ellisova nového románu je tentokrát Bret Easton Ellis sám. A od počátku se snaží, abychom mu uvěřili, že se všechno to, co v knize popisuje, opravdu stalo. Po šílenství let vysokoškolských studií přichází relativní zklidnění v podobě sňatku s matkou Ellisova syna Jayne. Brzy však události v domě na exkluzivním předměstí New Yorku naberou mnohem temnější směr. Prozradit zápletku by bylo nefér, řekněme tedy jen, že hlavní hrdina se bude muset vypořádat se svou rodinnou minulostí. Ačkoli se Lunar Parku nedostalo mnoha jednoznačně kladných recenzí, přece jen je u Ellise vidět určitý vývoj. Jeho hrdina si sice pořád zakládá na značkovém oblečení, polyká tuny sedativ a zapíjí je lahvemi vína, pod tlakem okolností je však schopen krizovou situaci řešit.
Richard Olehla