Obec spisovatelů udělila prémii Tomáše Hrácha pro překladatele do 35 let (Lence Urbanové za převod knížky Jeanette Wintersonové Jak naštěpit třešeň) a třináct tvůrčích odměn. Hlavní tvůrčí odměnu dostal Petr Borkovec za překlad básní Vladislava Chodaseviče Těžká lyra (Opus), mimořádné tvůrčí převzali Blanka Stárková (Javier Marías: Srdce tak bílé; BB art), Eva Kondrysová (Iaina Pears: Neviditelná chvíle rozhodnutí; Academia), Zdenka Švarcová (Kobajaši Issa: Můj Nový rok; Paseka) a Dušan Zbavitel (Upanišady; DharmaGaia). Tvůrčí odměny byly předány Kateřině Hilské (Virginia Woolfová: Paní Dallowayová; Odeon), Jarmile Emmerové (Daniela Mason: Ladič pian; Pavel Dobrovský – BETA), Janě Nechutové (Aurelius Augustinus: Křesťanská vzdělanost; Vyšehrad), Radovanu Charvátovi (Victor Klemperer: Deníky 1942–1945; Paseka), Heleně Stachové (Tadeusz Konwicki: Bohyň; Paseka) a Janě Zoubkové (Libuše Moníková: Fasáda; Argo); tvůrčí odměnu Tomáše Hrácha získal Petr Zavadil (José Ángel Valente: V kořenech světla ryby; Fra). Do „síně slávy“ byl uveden Jiří Josek, mj. za překlad divadelních her Edwarda Albeeho Hra o manželství, Koza aneb Kdo je Sylvie?; Romeo). / Cenu MK ČR Knihovna roku 2005 v kategorii „základní knihovna“ získala Místní lidová knihovna Havlíčkova Borová (Kraj Vysočina), umístěná v rodném domku Karla Havlíčka Borovského. Vede ji Jaroslava Hájková. V kategorii „informační počin“ zvítězila Knihovna Kroměřížska, jež vybudovala Centrum celoživotního učení se zaměřením na nezaměstnané a zdravotně postižené formou akreditovaných kursů. / A ceny pokračují: Cena Jiřího Ortena pro autory mladší třiceti let letos patří Kateřině Kováčové (1982) za knihu Hnízda (CCK sv. Vojtěcha, Ústí nad Labem). O vítězce rozhodli Jaroslav Med, Božena Správcová, Ivan Binar, Jaromír Slomek a Michal Jareš. / Polskou literární cenou NIKE byl letos poctěn Andrzej Stasiuk, jehož esej jsme uvedli v minulém čísle.
PONĔKUD zdrsnělá pleť
tváří tvých rukou
nehledí nemluví
neodkrývá zůstává
suchá a slepá a chladná jak
zrcadlo v noci
je temné je černé nevidíš
nic a přec je to nic
citelně jiné než nic vší
ostatní temnoty tušíš
sklo zdvojenou hloubku
jakýsi zbylý dar zásvitu
přece však nevidíš
nic nehledí nic neodkrývá nic nezůstává
jako pleť tváří tvých rukou.
NAHRKOTÁVANÉ dny,
hroznatě,
hrr sem a pryč.
Dřevořeč, sukořeč, svlečena
z bájí a stanovišť pod dětským
časem, svým lýčím, roz-
mělněna, semleta, vy-
jádřena.
Slabika k slabice sune se
váznouc bez dechu,
ve vzduchu skřípění.
Přeložila Věra Koubová.
Z knihy Franze Wurma Rozevřená fuga