benediktini provedli úspěšnou rekatolizaci kraje, jež vyvrcholila ojedinělým stavebním projektem devíti nových katolických kostelů na počátku 18. století. Tento rozsáhlý krajinný komplex, realizovaný Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem, patří k vrcholům českého architektonického baroka. Moderní doba Broumovsku nepřinesla pouze traumatickou vzpomínku dvou světových válek, ale především vyhnání Němců, novoosídleneckou vlnu z Čech a komunistickou totalitu. Dramatická historie se mnohovrstevnatě otiskla a stále otiskuje v paměti místní krajiny, zhmotnělé vzpomínky se vzájemně prolínají a překrývají. Právě v tomto dramatickém prostoru, v němž koexistují opuštěné sudetské hřbitovy, ruiny socialistických státních statků, výstavné rekreační objekty, omšelé Dientzenhoferovy kostely a vzorně upravená sportoviště, si člověk snáze uvědomí, že o dějinách a minulosti se nemusí to podstatné dočíst jen v knihách, ale že takovým zasvěcujícím textem může být i krajina; místo, do nějž se otiskla lidská paměť, jež v sobě konzervuje konkrétní vzpomínku. Četba takového textu může ostatně mnohdy nabídnout daleko autentičtější prožitek než standardní historická literatura.
Na počátku května letošního roku vyrazili studenti pražského Gymnázia Jana Keplera do kraje v okolí Broumova, Police nad Metují a Adršpachu. Po několik dní se pokoušeli oživovat historickou paměť tohoto svérázného regionu o porozumět jeho geniu loci. Otištěná fotografie Kristyny Gavriněvové je jednou z řady prací, na nichž se studenti snažili zachytit prchavé odlesky zapadlých vzpomínek.
Kamil Činátl, Gymnázium Jana Keplera
Fotografie pocházejí z archivu teplického kronikáře a sběratele Petra Hnyka, který je také autorem většiny komentářů.
Stránky připravil Jan Machonin.
Prvorepublikové ochotnické spolky v obci Libná
Hřbitov obce Libná, která byla po válce z větší části srovnána se zemí.
Foto Kristyna Gavriněvová, 2005
Deutsche gewerbliche, land- und forßtwirtßchaftliche Ausstellung
Lidové výstavy řemesel a průmyslu, která se uskutečnila v obci Wekelsdorf (dnes Teplice nad Metují) ve dnech 20.–28. července 1929, se podle sdělení tehdejšího městského úřadu zúčastnilo 21 236 osob.
Wekelsdorf – Freibad
Koupaliště ve Wekelsdorfu, napájené radioaktivní vodou z pramene u sv. Antoníčka, bylo slavnostně otevřeno v neděli 7. června 1931. V programu pořadu v den zahájení byl koncert, závody v plavání o ceny a různé zábavné soutěže. Vstupné v roce 1931: dospělí 3 Kč, děti 1 Kč.
Motorrad-Rennen beim Heimatfest Wekelsdorf 1935
U příležitosti vlasteneckých oslav ve Wekelsdorfu byl také uspořádán závod motocyklů. Iniciátorem závodu byl manžel majitelky Dolnoteplického panství pan Hampel. Závodů se mj. zúčastnili také synové majitele Adršpašského panství barona Nádherného. Na startu se objevil i český sportovní kabriolet Aero 30, na dobové fotografii jsou vidět také osobní vozy Tatra (model asi z roku 1923) a Praga. Z motocyklů tehdy zde jezdily ve třídě 175 ccm slovenské stroje Ogar – na těch závodili tovární jezdci, dále pak české motocykly značek Jawa a ČZ. Ve třídě přes 500 ccm ve Wekelsdorfu startovaly motockyly Jawa, BSA, Ariel, Norton a BMW. (Ze vzpomínek pamětníků)
Dne 29. června 1935 byl ve Wekelsdorfu vysvěcen pomník padlým v první světové válce. Socha trubače pochází z dílny trutnovského sochaře E. Schwandtnera. Při odhalení promluvil poslanec Birke z Broumova. Projev byl přednesen jako varování před válkou: „Pomník není stavěn na obdiv válce, ale jako varování proti ní, má před ní potomky varovat a k trvalému míru se všemi evropskými národy nabádat.“ Dobová fotografie zachycuje sochu trubače v období po obsazení Sudet německou armádou.
V srpnu 1945, po odsunu německého obyvatelstva, byla socha povalena a rozbita na několik kusů. Pískovcové fragmenty sochy byly řetězem uvázány za traktor a odtaženy do výkopu za teplickou školou. Tam zcela zapomenuty ležely zahrnuté zeminou několik dlouhých desetiletí. Až asi v roce 1982 byly při zemních pracích objeveny tři díly sochy. Nejmenší část – ruka s trubkou byla nalezena později a uschována na soukromé zahradě. Na druhé fotografii je zachyceno torzo nalezené sochy.
Fotografie Wrabtzovy kapely byla pořízena 1. 5. 1922. Kapelník Josef Wrabetz (stojící uprostřed) byl v Teplicích učitelem hudby a také hrál v kostele na varhany. Dne 30. 6. 1945 byl Wrabetz i se svou ženou Beatric zařazen do transportu dvaadvacíti Němců, kteří měli být odsunuti do polského Kladska. Poláci však transport nepustili přes hranici a ještě téhož dne bylo všech 22 Němců českou vojenskou jednotkou zastřeleno na Bukové hoře u Horních Teplic a těla obětí byla pohřbena do hromadného hrobu v nedaleké Vysoké Srbské. Šatstvo popravených si mezi sebou rozdělili vojáci z popravčí čety. Mezi oběťmi bylo 12 žen a 5 dětí. Kromě J. Wrabtze a jeho ženy Beatric byli popraveni: Konzűck Hedwig, Kudrnatch Anna, Leppelt Anna a 2 děti, Lindner Marga a 2 děti, Meier Anton a žena Anna, Süsner Karl a žena Hedwig, Fögl August a žena Berta, Unger Richard a žena Marie, Wichtrei Marie (jediná Češka mezi popravenými), Erlebach Oto, Jüptner Wilhelm, Lindner Franz, Bittner Josef, Wonjirowsky Adalbert, Giebner Herbert, školák. Viníci masakru byli po roce 1948 pro nedostatek důkazů zproštěni obžaloby.
O Velikonocích roku 1955 zachvátil dům bývalého vojína Gomby, spolupachatele hromadné vraždy na Bukové hoře, požár, při kterém zahynuly jeho dvě dcery. Na fotografii je zachycen jejich pohřeb.