Je všeobecně známo, že autor slavného italského bestselleru Kmotr Mario Puzo rezolutně popíral jakékoliv vazby na americko-italské podsvětí. Ty příliš uvěřitelné příběhy rodu Corleonů... ho zkrátka napadly. Čtenáře Mladé fronty DNES, které díky dvěma neuvěřitelným rozhovorům mohlo zase napadnout něco trochu jiného: „Konečně máme Kmotra!“ Hraje si s policií jako kočka s myší, má rád psy, žraloky a svou rodinu, a příliš se netají s tím, že není žádný svatoušek – proč také, když má „svou Sicílii“ na Seychelách a dobré „consigliori“, kteří ho zaručeně ochrání. Ale co teď? Sicilská nuda je ubíjející a lovit tuňáka, to přece jen není ono. Co takhle ulovit pár českých politiků a policajtů? Nebo rovnou celou vládu? „Napište mi to tak, aby to bylo zábavné, pro lidi, aby se tomu dalo věřit a aby na tom žádný šťoural nemohl najít blechu. A aby to bylo také trochu pravdivé.“ Pokud se nemýlím, rozhovory v MfD nesou rysy dobře rozpracované novely amerického stylu – jsou hladké, svižné, strhující. A otázka na závěr: Kdo sedí na Seychelách? Halina Pawlowská, Michal Viewegh, Irena Obermannová, Zdena Frýbová, Ivan Kraus nebo Petr Šabach?
Jan Machonin
V knize Jak (se) učí číst jsou shrnuty výsledky dvou výzkumů, které byly provedeny počátkem tohoto tisíciletí v několika zemích. PIRLS zkoumal žáky čtvrtých tříd a PISA čtenářskou gramotnost patnáctiletých. V obou průzkumech dosáhli čeští studenti lehce nadprůměrných výsledků, v porovnání se zeměmi EU byli „jen“ průměrní. Zjištění, že ředitelé českých škol věnují většinu času administrativě, nepřekvapí nikoho. Žáci čtvrtých ročníků čtou raději než jejich patnáctiletí spolužáci a četba je v tomto věku oblíbená spíše u děvčat, 40 % kluků raději nečte skoro vůbec, a když, tak především časopisy a manuály. Podobně vysoký počet, 43 % žáků, nechodí do žádné knihovny, což je po Maroku nejnižší číslo ze sledovaných zemí. Akce Internet do škol sice zajistila, že počet škol připojených k internetu je podobný jako v Evropě, učitelé ho však skoro nepoužívají (pouze v 1,7 % výuky, což je asi čtyřikrát méně než třeba ve Francii). Velký vliv na čtenářské dovednosti má čtení knih ve škole nahlas, které u nás využívá 77 % učitelů. Žáci, kteří čtou ve škole nahlas, dosahují horších výsledků, než ti, kteří čtou potichu. Překvapivé je, že tuto metodu používají spíše mladší učitelé. Další výzkum čtvrťáků proběhne příští rok a lze jen doufat, že se obliba čtení dále nepropadne. Nebo že by Harry Potter dokázal vyčarovat opak?
Jiří G. Růžička
Muž, který vraždil v lesích v okolí Kladna a Brna, neměl podle médií stejné motivy jako lesní loupežníci za starých časů. Nouzí netrpěl. Zdá se, že motivem zločinu byl zločin sám, lépe řečeno vzrušení ze zločinu a prožitek dobrodružství. Je to hrůzné? Jistě. Je to nenormální? Tady bychom už měli být s hodnocením opatrní. Není tak málo samotářských lidí, kteří tráví mnoho času u počítačů. Technologie není neutrální. Ta dnešní upřednostňuje, slovy kritika civilizace Johna Zerzana, „vzdálenost nad blízkostí a efektivitu nad hravostí“. V počítačové síti si lidé nejsou blízcí, a tedy ani bližní, jsou to vzdálené objekty. S objekty se dá manipulovat... ale v pouhém světě jedniček a nul to po čase přestane bavit. Dnešní nudná společnost přitom svou „kulturní“ produkcí vyvolává potřebu dobrodružství. Co se člověk naučil u obrazovky, bude si chtít zkusit se vším všudy s rizikem a adrenalinem, prostě naživo. V kauze „lesních vražd“ bychom neměli skončit u zděšení, moralizování a psychiatrizování. Vrahem nebyl někdo zcela nepochopitelný a „cizí“ našim hodnotám. Vrahem byl člen naší společnosti a odchovanec jejích produktů. Možná bychom se nad nimi a nad jejich „vedlejšími účinky“ měli pečlivěji zamýšlet.
Ondřej Slačálek
V průběhu několika málo let proniklo do češtiny nové slovo – googlovat. Dodejme, že nejen do češtiny, ale především do angličtiny, například i do Websterova slovníku. Stalo se v podstatě zbytečné to slovo vysvětlovat. Skoro všichni dnes používají počítač a skoro všichni také vědí, že když něco nevědí, mají si otevřít stránky vyhledávacího portálu Google a dozvědí se to. Nad firmou provozující nejznámější z internetových vyhledávačů a také služby elektronické pošty se rozplývají odborníci ekonomických stránek novin a upozorňují, že firma, kterou před pár lety zakládali nadšenci v garáži, má dnes zisk jednu miliardu 260 milionů dolarů a ceny jejích akcií za jeden rok vzrostly na trojnásobek. Na čem se proboha dá takhle vydělávat? Musíte pochopitelně něco prodávat. Google prodává své vlastní uživatele. Umí totiž zjistit nejen to, co potřebujete vy, ale úžasně mnoho informací i o vás, o vašich zájmech a zvycích. Inzerenti vám pak mohou ušít reklamu na míru. Za nejasná pravidla při nakládání se zjištěnými daty byla firma v minulosti mnohokrát kritizována. Oznámila proto v půlce října nová pravidla a omezení při zacházení s osobními údaji. Nejsou však příliš uspokojivá. Není z nich například jasné, jak dlouho si data, která o nás Google vygoogloval, sám ponechává.
Filip Pospíšil