Pavel Brycz patrně dostal od redaktorů Kulturní revue LN jednoduchou otázku: Jak vám státní cena změnila život? A odpověděl na ni taktéž jednoduše; trochu zdlouhavě, ale hlavně upřímně. „Uklidnil jsem se, nejsem už takový urputný zaťatý člověk, který se štve za vidinou úspěchu. Myslím pozitivně, a snad to ze mě tak vyzařuje, že mi lidé vycházejí vstříc. Samozřejmě, hodně pracuji, nestačí mi dny a občas je nastavuju nocí. Liju do sebe hektolitry kafe a neustále posouvám všechny termíny, ale živím svou rodinu, která se za chvíli rozroste o další dítě, poprvé bez kompromisů, jen s tím, co mě baví. A za to štěstí mohu poděkovat vážené porotě Státní ceny za literaturu 2004.“ Omlouvám se dlouhý citát, ale nesvedl bych tento intimní potlach náležitě opsat svými slovy. Vážená porota ocenila jednu knihu pana Brycze, aniž by si srovnala s jeho ostatními (celé pasáže se tam opakují), a teď má na krku jeho upřímný vděk. A čtenáři sobotních novin ukázku myšlenkové a slovesné práce odpočatého umělce.
Marián Kropucha
K čemu vlastně může sloužit PR? Účastníci setkání public relations agentur, který proběhl 20. a 21. října v Praze, vědí jistě jednu věc – dá se na něm vydělat spousta peněz. Jak uvedl Simon Quarendon, generální sekretář pořádající organizace ICCO, v rozhovoru pro Lidové noviny: „Svým způsobem se dá říci, že PR zažívá na tradičních trzích růst, na nových trzích, jako je východní Evropa, velký růst a na asijských trzích ohromný růst. Dvacetiprocentní nárůst PR očekáváme příští rok v Číně.“ Prý ale nejde jen o peníze získané za odborné masírování veřejnosti značkami světových firem. Jde o demokracii. „Vždycky, když se nějaká země posouvá od nedemokratické společnosti k otevřené, pomáhá tomu volný pohyb informací. A PR je jedním z prostředků, jak informace šířit. Například v Číně se současní lídři strašně bojí novinářů ze Západu, protože se jich ptají na to, na co se lokální žurnalisté ptát neodváží nebo je to ani nenapadne. PR zde může pomoci také,“ tvrdí pan sekretář. Někdy jsou ale i umně podané lži už příliš. Jak píše Naomi Kleinová v nedávno česky vydaném překladu knihy No Logo, lidé od PR zamlčují, že nárůst prostředků vložených do reklamy značek je umožněn především vykořisťováním dělníků ve třetím světě, a také omezováním výhod zaměstnanců v zemích rozvinutých. Ale především se ti největší zákazníci PR agentur velmi dobře shodnou ohledně pravidel vzájemně výhodné spolupráce s představiteli autoritářských režimů. Čína je toho zářným příkladem. PR a propaganda se totiž vzájemně podobají. Především tou sebechválou.
Filip Pospíšil
Šifra mistra Leonarda Dana Browna se nečekaně stala celosvětovým bestsellerem, který již několik let okupuje přední příčky nakladatelských hitparád. Přestože miliony luštitelů již byly uspokojeny, další miliony se jich každým dnem rodí. Tato kniha se dokonce stala důvodem dlouhých front před galerií Louvre a každý chtěl být očitým svědkem vysvětlení tajuplného úsměvu Mony Lisy. Knižní trh byl po tomto úspěchu zahlcen také dalšími knihami o knize. Pravdu a myšlenky knihy vystřídala Fakta a naposled také Kvíz, který má ověřit, jak pozorně byla bible nového tisíciletí přečtena. Trochu mne však zarazilo druhé vydání knihy, které se právě objevilo v prodeji a má ho na svědomí nakladatelství Argo. Čtenář v něm krom nového překladu najde dokonce i obrázky! To tu chybělo! Předpokládám, že i ti, kteří knihu přečetli alespoň třikrát, se nechají zlákat, vždyť thriller s kulturním podtextem by měl být v knihovně zastoupen reprezentativním kusem. Ať se ukáže, kdo je tady milovníkem literatury!
Jiří G. Růžička
Statečný a nápaditý odpor proti zrušení své stanice předvedl minulý víkned na BBC Jan Čáp, mj. znalec irské literatury. Ve svém třídílném odbojném pořadu nevyhrožoval, nepoučoval, nelkal. Jen se rozhodl ukázat, co bude v ČR vydáváno za investigativní žurnalistiku, až se za českou reakcí BBC zavře voda. Název tří pokračování pravidelného pořadu Omnibus Natočte si s námi znamená nejen natočte si pivo, neboť pivu jsou všechny ty dlouhé minuty věnovány (z rádia zaznívají i autentické hospodské žvásty, komentované vážným reportérovým hlasem), ale také natočte si pořad vašeho srdce. Na internetových stránkách stanice pak najdeme anketu s otázkami typu vybíráte si podle značky, spolustolovníků, nebo ceny? Ano, pane Čápe, takhle to bude brzo vypadat na úplně všech českých rozhlasových stanicích, naši politici se kromě BBC nebojí už ani čerta. Takže teď mohou bez obav pokračovat v tlachání už na všech frekvencích. A ostatní stanice se budou poměřovat samy navzájem, takže se máme na co těšit. Cheers!
Karel Brávek
Lidé jsou voyeři. Slídilové. Špióni. Minulá A2 odhalovala lidské společnosti, které špehovaly lidi. Ale to jste pozadu, přátelé! Kdybyste se raději zastali těch ptačích dam a džentlmenů, které lidstvo špízuje na jejich cestách světem – surinamský papoušek imigrant v Británii, chorvatský krocan, švédský kachní pár a dokonce pravý anglický bažant s decentním kapesníkem u zobáku. Jistě, dokud nám nebyli nebezpeční, nezajímali nás. Tak si říkám- možná by se mělo začít šuškat něco o nakažlivé nemoci, co roznášejí spisovatelé. Básníci, ti signální důlní papoušci, vyšli z módy, PR agentury by s tím měly něco udělat. Nemocí je!
Josef Obruč