České zdravotnictví potřebuje podstatnou změnu. Na tom se shodnou všichni. Jenže která změna je ta podstatná? Může jí být výměna neúspěšné ministryně za mediální prototyp úspěšného lékaře, podnikatele a politika s ostrými lokty? Ministerský předseda si myslí, že ano. Prezident si to moc nemyslí. A svůj souhlas se jmenováním nového ministra podmínil podle svého názoru jinou podstatnou změnou. Do vlády Ratha oficiálně uvedl až poté, co se prezident lékařů vzdal vedení České lékařské komory; souběh obou funkcí považoval za nepřípustný střet zájmů. Došlo tím ale opravdu k podstatné změně? Prezident se tváří, že si myslí, že ohledně střetu zájmů ano, ale za to skutečně podstatné považuje realizaci významných systémových změn. Nový ministr prý za podstatnější považuje vylepšení stávajícího systému a ne revoluční změny. Za nepodstatné pak David Rath považuje pokračující spekulace médií o tom, že v případě jeho ministerského působení dochází i nadále ke střetu zájmů. Podstatné jsou přece pozitivní změny, které s sebou jeho jmenování přinese. Naopak nepodstatné jsou podle něj informace o změně zaměstnání jeho blízké přítelkyně Renaty Horké. Tuzemská farmaceutická firma Zentiva, kam má Horká v prosinci podle informace Práva nastoupit, si zase zřejmě myslí, že podstatných změn v její politice zaměstnanosti není potřeba. Jiří Emmer, jenž měl za ministrování své matky v Zentivě na starosti marketing a uvádění nových léků na trh, se firmě zřejmě vyplatil. Horká, jež dříve pracovala pro německou farmaceutickou firmu Böhringer Ingelheim, by na pozici medical direktor nemusela znamenat podstatnou změnu. My (potenciální) pacienti pak po čase podstatné změny od nepodstatných poznáme snadno. Samozřejmě podle kvality zdravotní péče, a také podle toho, jestli v příštím roce podstatně vzrostou tržby farmaceutických firem. Zapamatujme si proto, že za devět měsíců tohoto roku se například tržby Zentivy zvýšily o 2,1 procenta na více než čtyři miliardy korun.
Filip Pospíšil
Kvalitních animovaných filmů, na které můžu vyrazit do kina s dětmi, najdu minimum. Jedním z nich je snímek britského sběratele Oscarů, režiséra Nicka Parka Wallace & Gromit: Prokletí králíkodlaka. Sám natěšen jsem dítěti slíbil, že na něj o víkendu vyrazíme. Naštěstí jsem se však dřív než v kině dozvěděl, že film se v české distribuci promítá jen v původní verzi s českými titulky. Nechtěl jsem tomu věřit a jal se vyhledávat, ve kterém kině se dá vidět verze určená i dětem, které psaným jazykem zatím nevládnou. A nikde. Zůstali jsme doma, důsledkem čehož byly samozřejmě slzy a slzy. Podobnou nadílku (podle temperamentu) možná od svých dětí dostali i ti, kteří na problém přišli až v sále. Koho by taky napadlo, že film pro děti o dětského diváka nestojí.
Jiří G. Růžička
Od protestu ku protestu. Tuto strategii zvolili už dávno čeští nacionalisté a neonacisté, ale zatím jí jen stále znovu upozorňují na svou marginální, vždy však hlasitě vyřvávanou existenci. Zatímco před 14 dny demonstrovali za svobodu šíření osvětimské lži, jež je pro ně ztotožněna se svobodou projevu, dnes protestují proti reality show. Že by se bojovníci za čistý národ ocitli v roli sympatických a morálně otřesených intelektuálů? Nikoliv, text pozvánky na demonstraci brojí proti „vysílání zvráceností“. Je až příliš lehce odhadnutelné, co přesně tím naši neonacisté rozumějí. Homosexuál se denně producíruje v televizi a národ, zdá se, ho má dokonce rád. To je po výhře Roma v Superstar zřejmě už pro příznivce čistého národa moc. To, co bychom mohli omylem považovat za první sympatický projev české ultrapravice, se tak mění v aktivitu, jakou už dávno známe. Lidé, kteří se po právu děsí reality, s kterou již druhý měsíc žije dle televizních průzkumů o sledovanosti velká část národa, by tedy neměli nikam chodit, ale jako doposud buď přepnout, a když to nepomůže, tak raději vypnout.
Lukáš Rychetský
Snad jen obavy z neznáma se projevily v návrzích ministerských dotací filmovým festivalům. Michaela Yorka, Karla Bartošku a sebe Vítězlav Jandák zná, tudíž festivaly v Karlových Varech a ve Zlíně dostanou přidáno. „Ředitele kina“ Jiřího Králíka raději nezná a Letní filmová škola v Uherském Hradišti je pro něj morálně podezřelá akce, té přidávat netřeba. Jiří Králík má navíc pořád nějaké zbytečné rady k zákonu o kinematografii, jež ministru zasílá, a odpovědi se mu nedostává. Marné čelobití. Stejnou nespokojenost vyjádřili snížením dotací a průvodnými výroky zastupitelé Prahy 6 k Dejvickému divadlu. Scéna, kde se na vstupenky v určených dnech stojí řady a kam dojíždějí mimopražští diváci, prý dělá pro Prahu 6 zatrápeně málo (Pavel Bém) a její repertoár je navíc depresivní (Jiří Vihan). Jediným řešením bude turné Michaela Yorka: Praha 6, Uherské Hradiště, Jihlava, Olomouc, Klatovy, Brno… i když organizátoři festivalu Mezipatra budou asi muset resuscitovat jinou celebritu. Eltona Johna?
Marián Kropucha