Francouzští televizní diváci již znají analogové vysílání, satelit i kabelovou televizi. Na seznamu prostředků příjmu televizního vysílání jim schází pouze TNT (Télévision Numérique Terrestre – Pozemní digitalizovaná televize). Její poměrně nenápadný příchod pravděpodobně převrátí francouzskou audiovizuální krajinu vzhůru nohama.
Široká veřejnost tomu zřejmě nevěnovala valnou pozornost, ale spuštění digitálního vysílání 31. března 2005 otevřelo novou éru v dějinách televize. Díky tomuto vysílání je dnes bez nutnosti výměny televizoru či antény dostupných 18 bezplatných kanálů, tedy třikrát více než dříve. Tuto nabídku navíc brzy doplní 15 placených kanálů.
Opožděný start
Digitální vysílání bylo ve Francii spuštěno s tříměsíčním zpožděním oproti plánovanému datu. První studie uskutečněné uprostřed 90. let vedly až v roce 1999 k experimentálnímu spuštění digitálního vysílání ve třech menších městech. V té době již ve Španělsku, v Itálii i v Anglii běželo digitální vysílání na celonárodní úrovni.
K problémům s financováním a právním ukotvením, které brzdí postup projektu, se ve Francii připojil nepřátelský postoj ze strany dvou velkých soukromých kanálů, TF1 a M6. Tyto dva kanály se dnes dělí o 80 % reklamního trhu a obávají se, aby jim nástup digitalizovaného vysílání neukousl významný kus koláče.
Vláda ale zůstává hluchá k argumentům těch, kteří projektu nefandí, a dále se drží vytyčeného plánu. Tvrdí, že si digitální vysílání nakonec dobude přízeň všech. A zdá se, že jí vývoj dává za pravdu. O získání frekvence projevilo od otevření nabídky v roce 2001 zájem již 69 kandidátů. Placený informační kanál dokonce souhlasil se zařazením do neplaceného vysílání a několik televizních či místních asociací se pere o poslední volné kanály.
Televize na šestou
Analogová televize sice mohla za dlouhou dobu své existence dostatečně prokázat svou spolehlivost, její nevýhodou však je silně omezený počet kanálů.
Digitální technologie nyní umožňuje kompresi vysílání. Díky tomu může na jednom kanálu běžet až šest paralelních programů.
Ve Francii odpovídá šesti analogovým kanálům šest digitálních kanálů: tento vztah je jednoduchý a prostý. Digitální televize však bez nutnosti platit předplatné kabelovému vysílání či platit za balík satelitních programů nabízí tři desítky kanálů, které je většinou možné přijímat bezplatně.
Nerozšiřuje se však jen programová nabídka. Díky digitálnímu vysílání divák získává i na pohodlí, neboť zvuková i obrazová kvalita prakticky odpovídá kvalitě DVD.
Takřka zadarmo
Se zrodem TNT tedy odzvonilo analogovému vysílání, ale tato změna bude probíhat pozvolna (se zánikem analogové televize se však nepočítá dříve než v roce 2015). Za prvé z toho důvodu, že se dosud pouhých 50 % francouzských domácností nachází v zóně pokryté signálem vysílačů, které novou technologii využívají. Úplné pokrytí celého území bude stěží zrealizováno před koncem roku 2007. Za druhé pouze osmnáct z třiceti tří dostupných kanálů bude bezplatných, ostatní budou zpoplatněny, podobně jako programy vysílané kabelovou televizí nebo přes satelit.
A konečně televizní divák bude muset sáhnout do peněženky, aby si zakoupil dekodér. Klasické televizory totiž nejsou dostatečně vybavené pro přijímání digitálního signálu. Investice představuje nejméně 60 eur, ale může se vyšplhat až na 400 eur v případě složitějších dekodérů, které umožňují nahrávání určitého programu a či souběžné sledování více kanálů najednou.
Polovina francouzských televizních diváků tedy bude muset zaplatit tuto cenu, bude-li chtít „zdarma“ využívat oněch osmnáct nezpoplatněných kanálů. Digitálně budou vysílat samozřejmě stejné kanály, jako vysílaly dosud v analogové síti, a kromě nich ještě navíc kanály specializované na zpravodajství, kulturu, hospodářské informace, programy pro mládež či hudební pořady.
Start je celkem slibný, neboť již bylo prodáno 800 000 dekodérů, cílem výrobců je však dosáhnout do konce roku jednoho milionu. Sázejí přitom na to, že se jedná o novinku. Z dekodéru by se měl stát nákupní hit vánoční sezony 2005.
S dalším vývojem sledovanosti si zastánci digitálního vysílání nedělají velké starosti, neboť průzkumy ukazují, že Francouzi tráví před televizními obrazovkami průměrně 3 hodiny 24 minut denně, přičemž tato doba za posledních osm let stále rostla.
Autor je novinář.
Přeložil Matěj Turek.