Když pro stromy není vidět lidi

Pečlivě naplánovaná invaze Lidlu, jež se datuje od června 2003, nasadila závratné tempo – do konce roku 2004 už u nás stála stovka prodejen, v nichž nakupování vyzkouší dle výzkumu celá jedna třetina českých domácností. „Pro Lidl nikde neexistuje nasycený trh,“ osvětluje Klaus Gehring, ředitel německé centrály (Moderní obchod 1/2005).

Firma sídlí v německém Neckarsulmu a funguje v celkem devatenácti zemích. Mezi její charakteristické rysy patří nízká kultura prodeje a extrémně rychloobrátkový sortiment. Produkty Lidlu bývají vyprodány už čtyři dny po dodání, dodavatelé však své peníze dostávají až za třicet dnů. Řetězec tak může s tímto výnosem volně disponovat skoro celý měsíc - zisk z něj využívá k dalším expanzím a samozřejmě také při své cenové politice, kdy stlačuje ceny svých výrobků ještě o něco níže než srovnatelná konkurence. Sortiment Lidlu zahrnuje pouze okolo 1200 výrobků, až 80 % z nich přitom tvoří produkty pod vlastní značkou – Lidl s nimi tak může jednodušeji disponovat na mezinárodním trhu a sám určuje jejich kvalitu a cenu.

Podobně jako je agresivní politika cen lákající do obchodů Lidl další zákazníky, tak je velmi razantní i výstavba nových obchodů. V době, kdy se rozhodl expandovat do České republiky, už se v městských centrech často nedostávalo vhodných pozemků. A tak se kvůli výstavbě Lidlu počítá s přesunem autobusového nádraží (Rychnov nad Kněžnou, Vrchlabí, Vsetín), se zbouráním školky se zahradou (Velké Meziříčí), školní jídelny (České Budějovice, Hořice) a dokonce i s demolicí činžovních domů (České Budějovice). Do podvědomí veřejnosti se však Lidl zapisuje především aférou s nelegálním kácením stromů po celé České republice, která dává tušit, že invaze Lidlu může v lecčems připomínat invazi barbarů.

Motorová pila úřaduje

V západočeských Rokycanech o sobě Lidl dává vědět už v září 2000. Lidl o prodejní ploše 1200 m² a se sto dvaceti parkovacími místy má stát v západní části města na křižovatce Šťáhlavské a Plzeňské ulice. Část pozemků patří městu (nachází se na nich secesně-funkcionalistická stavba z první republiky, Partišova vila, která se má kvůli supermarketu zbourat), ale zhruba šestina z plochy určené k výstavbě supermarketu je v soukromém vlastnictví. V místě je i altán a několik stromů. Dvěma z nich je již přes 70 let, jedná se o duby pyramidální neboli sloupovité, jakých je na Rokycansku jen posledních pár exemplářů. V červnu 2001 podává základní organizace Českého svazu ochránců přírody (ČSOP) a Městský úřad Rokycany návrh na vyhlášení obou pyramidálních dubů (s obvody kmenů 230 a 314 cm) za památné stromy. Řízení u tehdejšího okresního úřadu se táhne celé měsíce a majiteli je jasné, že ve chvíli, kdy se duby objeví na seznamu památných stromů, vznikne zásadní otázka – bude jeho pozemek prodejný, když na něm budou stát stromy?

Počátkem ledna 2002 se věci dávají rychle do pohybu – 7. ledna je zveřejněn vyhláškou návrh změny územního plánu a místní ochránci životního prostředí začínají bít na poplach. Ten samý den se na referátu ochrany životního prostředí Okresního úřadu Rokycany koná schůzka ve věci vyhlášení památných stromů, které se účastní i majitelka pozemku a stromů Dagmar Nováková. O pět dní později, v sobotu 12. ledna dopoledne, přijíždí na pozemek auto s pražskou poznávací značkou. Neznámí pachatelé během dvou hodin skácejí oba vzácné duby a další dva stromy (jeden menší dub a hrušeň) a z místa činu zmizí.

Rokycany se bouří

Barbarské pokácení čtyř stromů, ke kterému navíc nebylo vydáno povolení, však nezůstává bez hlasité odezvy. Ještě tentýž den podávají ochránci přírody trestní oznámení na neznámého pachatele: „Z existence obou stromů zřejmě plynuly komplikace, a tak se někdo rozhodl konat, aby nepřišel o zisk,“ říká Jan Řehák z ČSOP (Rokycansko 15. 1. 2002).

Zatímco policie bezvýsledně pátrala po neznámém pachateli, zjistil Karel Ferschmann z ČSOP vlastním pátráním v Neratovicích (svědkové si všimli toho, že za sklem auta je povolení k vjezdu do neratovické nemocnice) a v Praze jméno vlastníka automobilu, kterým pachatelé přijeli. Byl jím syn majitelky pozemku, Jan Novák. Přesto o pět měsíců později, v květnu 2002, rokycanští policisté případ uzavírají s tím, že pachatel vypátrán nebyl. Navíc se podle nich nejedná o trestný čin, ale o pouhý přestupek. Přizvaný soudní znalec přitom určil dle metodiky ekologickou hodnotu tří dubů a jedné hrušně na 1 252 179 korun (dřevní hodnotu na 7291 korun).

I přesto, že nelegální pokácení rokycanské zastupitelstvo na své lednové schůzi jednomyslně odsoudilo, vedení radnice nadále stavbu hájí. Starosta Oldřich Kožíšek (ČSSD) při schůzce s ekologickými aktivisty navíc odmítá zveřejnit kupní smlouvu s Lidlem na městské pozemky. Odpůrci supermarketu se proto rozhodují oslovit své spoluobčany. Ti připomínkami a námitkami ke změně územního plánu žádají o jeho neschválení zastupiteli města. V připomínkách formou petice upozorňují na podstatný nárůst automobilové dopravy (v lokalitě jsou už dnes výrazně překračovány hygienické limity pro hluk), na hrozbu výrazného snížení obratu místních živnostníků a samozřejmě se vracejí i ke kauze pokácených stromů: „Schválením změny územního plánu by došlo k morálnímu souhlasu s protiprávním pokácením významných stromů.“

Dne 26. února opět zasedá městské zastupitelstvo, které se má vyjádřit k připomínkám a námitkám podaným veřejností. Výsledek je překvapivý – třináct zastupitelů z patnácti zvedá ruku pro zrušení vlastního rozhodnutí z loňského roku o zadání změny územního plánu. Proti je pouze starosta Kožíšek a jeho stranický kolega. Lidl tak přichází o možnost postavit svůj supermarket a samozvaní dřevorubci přicházejí údajně o dva miliony korun. Viník je ale nepotrestán a po stromech zbývají jen holé pařezy.

Lidl se chce na místo činu vrátit

Obchodní řetězec se svého záměru jen tak lehce nevzdává. Lokalitu u Partišovy vily považuje za natolik atraktivní, že o pár měsíců později přichází s novým návrhem, který by měl odpůrce stavby uklidnit především tím, že projekt situuje na menší pozemek, jenž je ve vlastnictví města. Za městský pozemek o velikosti čtyři a půl tisíce metrů čtverečních nabízí firma městu pět milionů korun. „Je to vůbec nejvyšší cena, kterou jsme kdy za stavební pozemek zaplatili. Věříme v úspěch prodejny a nepočítáme s tím, že bychom objekt za několik let opustili,“ slibuje Pavel Hrouda z Lidlu (MF Dnes 29. 5. 2002). Zbývá jen, aby kupní smlouvu odsouhlasilo zastupitelstvo. Namísto pokácených dubů slibuje starosta města vysadit nové a se změnou projektu jsou kupodivu spokojeni i ochránci přírody z ČSOP, jimž investor přislíbil finanční příspěvek na jejich záchrannou stanici.

Sdružení Zač Market však stále trvá na tom, že by radnice Lidl do města neměla vpustit. „Je zajímavé pozorovat, jak neúnavná je snaha některých osob tento projekt prosazovat. Opravdu je supermarket v Rokycanech tak důležitý, že musely padnout vzácné stromy a teď je na řadě Partišova vila? Bude tam obchoďák stát déle než ona? A co bude na řadě příště?“ ptá se Zdeněk Paul v deníku Rokycansko 22. 6. 2005.

„Neúnavný boj pana Paula proti výstavbě supermarketu v Rokycanech, jako občana, který bydlí mimo město, je přinejmenším zarážející,“ píše společností Lidl najatý public relations novinář Oldřich Peterek na stejném místě a pokračuje: „Zajímavé je, že když už nejde bojovat kvůli pokáceným stromům, které ale nepokácela naše společnost, tak si najde jinou záminku – Partišovu vilu.“

Je určující, že Lidl se zveřejněním nového návrhu vyčkal přesně do chvíle, kdy rokycanská policie uzavřela případ pokácených dubů s tím, že pachatel vypátrán nebyl. Přesto ani napodruhé Lidlu jeho pokus nevychází. Kauza má i politickou dohru. Při podzimních komunálních volbách ČSSD s lídrem a dosavadním starostou Kožíškem výrazně prohrává s volebním sdružením Pro naše Rokycany, které je složeno z části odpůrců výstavby Lidlu. Vedoucí expanze Pavel Hrouda ukončuje svou manažerskou dráhu u řetězce a rokycanský deník pro svou otevřenost přichází o jeden rok celostránkových inzertních zisků od Lidlu.

Lidl to v Rokycanech zkouší přeci jen ještě jednou – v říjnu 2004 se objevuje informace o tom, že má zájem o soukromý pozemek bývalých plynáren. Poté, co Zač Market na osobní schůzce v plzeňském sídle organizace Děti Země upozorňuje zástupce Lidlu, že na místě roste památný javor, jenž bude stavbou ohrožen, firma od svého záměru ustupuje. Pravděpodobně i proto, že v té době už má za sebou další aféru týkající se nelegálního kácení stromů. Tentokrát se však nekácí jen v Rokycanech, ale po celém území České republiky.

Bavit se s vámi nebudeme

Stejně tak jako v případě cenných rokycanských dubů, kdy Lidl ve svém původním záměru počítal s jejich pokácením, usiloval nejprve o pokácení stromů legální cestou v Písku, Dobříši a v Chomutově. Ve všech případech bránily stromy ve výhledu na supermarket nebo na jeho poutače. Ve všech případech byly pokáceny ještě během stavby nebo krátce po otevření obchodu. Co na to říká dotčená firma? „My s tiskem zásadně nekomunikujeme“ (Klára Častová, pražské ředitelství Lidlu, Blesk 7. 10. 2003). „Naší komunikační strategií je nekomunikovat s médii,“ přidává asistentka jednatele firmy Dana Berková (MF Dnes 10. 10. 2003).

Ve všech postižených městech se rozbíhá policejní vyšetřování. Od začátku to však s jeho výsledkem příliš nadějně nevypadá. Řada stromů byla pokácena v noci a pachatele nikdo pořádně neviděl. V Chomutově sice místo, kde stála cenná lípa, snímá kamera, ale když sem padesát minut po půlnoci přijeli pachatelé s motorovou pilou, začala snímat jiný prostor. V Dobříši proběhlo kácení za bílého dne a nebylo ničím nápadné. Policie navíc vyšetřuje jednotlivé případy odděleně, po jednotlivých městech, aniž by se je snažila dát do očividné souvislosti.

V Písku došlo k pokácení čtrnácti stromů pouhé dva týdny po otevření prodejny: „Po celou dobu stavby jsme pečlivě kontrolovali a pokutovali každý prohřešek. Pokácení stromů byl šok a vedení města tlačilo na přísný postup orgánů ochrany přírody,“ říká vedoucí píseckého odboru životního prostředí Miloslav Šatra. „Osobně se domnívám, že v tom firma musela mít prsty. Bylo by to příliš náhod najednou“ (Ekolist 12/2003). Za devět let, co je ve své funkci, podobný případ nepamatuje. Rozhořčené reakce vyvolává i pokácení stoleté lípy v Chomutově: „Starali jsme se o to, aby se lípě nic nestalo, když se na pozemku budovaly inženýrské sítě. Podařilo se nám ji ochránit. To, co se nyní stalo, se vymyká normálnímu chápání,“ tvrdí mluvčí radnice Michaela Lehnertová (MF Dnes 9. 10. 2003).

My ne, to konkurence!

Firmě Lidl trvá celých 14 dní, než předstoupí před veřejnost s vpravdě kuriózním stanoviskem k nelegálnímu kácení stromů na svých pozemcích. „Někdo chtěl poškodit dobrý image naší firmy,“ říká jednatel společnosti Martin Sklenička (MF Dnes 25. 10. 2003). Firma sama podává trestní oznámení na neznámého pachatele, cena zničených stromů jde do milionů. Jen cena stoleté chomutovské lípy je vyčíslena na 700 tisíc korun.

Mezitím už rozhořčení nad barbarským kácením přerůstá ve výzvy k bojkotu všech prodejen Lidlu v České republice: „Jsme přesvědčeni o tom, že by společnost měla dát jasně najevo odmítavý postoj vůči takovým praktikám. Apelujeme na všechny občany, kterým není lhostejný osud někdy i velmi vzácných stromů ve městech, aby nenakupovali v supermarketech Lidl,“ vyzývá tiskový mluvčí Dětí Země Michal Štingl (MF Dnes 20. 10. 2003). Ne nadarmo - v Chomutově zeje supermarket v době protestního happeningu prázdnotou, byť zde jindy v tuto dobu nakupují desítky lidí. K výzvě se připojují další občanská sdružení, v tisku se začínají objevovat komentáře vyzývající k bojkotu prodejen Lidl.

Největším problémem nejsou pokácené stromy, ale rozhořčené veřejné mínění, proto si společnost Lidl najímá profesionály na jeho ovlivňování - public relations agenturu Protocol Service. Ta je odborníkem na krizovou komunikaci a pracuje i pro další velké firmy, jako Český Telecom, L’Oréal, Plzeňský Prazdroj nebo ABB. S odstupem několika měsíců popisuje realizaci zakázky agentura ve svém zpravodaji Protocol Service News (č. 7/2004): „Cíl: zneutralizovat negativní vnímání společnosti tak, aby nedošlo k poklesu tržeb. Začít vyjednávat s ekologickou organizací Děti Země a neutralizovat požadavky dalších organizací.“ To se dle zprávy podařilo mimo jiné díky návrhu vysázet za každý poražený strom dalších deset, na čemž se Lidl dohodl smluvním závazkem s organizací Děti země.

Smlouva s Lidlem

Smlouvu uzavírají obě strany už 25. října, tedy pouhých pět dnů od vyhlášení bojkotu. Děje se tak v Sedmihorkách u Trutnova, kam za ekology přijíždějí zástupci firmy a po čtyřhodinovém jednání dospějí k dohodě: „Lidl se proto v této souvislosti zavazuje do 30. června 2004 provést výsadbu 1020 kusů životaschopných stromů na své náklady, alespoň dvoumetrové výšky, s kořenovým balem. Společnost Lidl rovněž zajistí následnou pětiletou péči o vysazené stromy.“

V Písku se po nátlaku odboru životního prostředí (který firmě vyhrožuje zveřejněním výzvy k bojkotu na stránkách městského zpravodaje) podaří prosadit urychlenou výsadbu tří nových okrasných jabloní na místě pokácených stromů a firma uhradí částku 120 tisíc korun na nákup 140 stromů pro sousední zrekonstruovaný park.

V Českých Budějovicích se jedná o výsadbu 50 stromů, v Kralupech 440 stromů, v Dobříši 60 stromů, ve Vyškově 30 stromů, v Mariánských Lázních 150 stromů, v Rokycanech 20 stromů a v Sokolově 130 stromů. Lidl svůj slib postupně plní, ne všude však jeho nabídku vítají. V Chomutově, kde se má sázet 10 stromů, nabídku firmy rada města zamítla: „Neradi bychom někoho očišťovali z toho, co se stalo na jeho pozemku,“ říká starostka města Ivana Řápková.

Kácení nekončí

V určeném termínu 30. června 2004 firma své závazky plní, stromy jsou vysázeny. Ale už začátkem srpna jí hrozí pokuta ve výši půl milionu korun za nelegální vykácení dřevin v době vegetace na staveništi nového supermarketu v Kladně. Ten samý měsíc jí odbor životního prostředí městského úřadu v Lovosicích schvaluje záměr pokácet tři jabloně a topol u silnice na most z důvodu „zlepšení rozhledových poměrů“. Komunikace s veřejností se také vrací do starých kolejí: „Tiskového mluvčího nemáme a to, na co se ptáte, jsou naše interní záležitosti,“ odpovídá obvyklým způsobem pracovnice na ředitelství firmy na dotaz novinářů (MF Dnes 10. 8. 2004). V Lovosicích po odvolání ČSOP Litoměřice rozhoduje o pokácení stromů Krajský úřad v Ústí nad Labem. Ten 7. října rozhodnutí městského úřadu potvrzuje a hned na druhý den jsou stromy pokáceny. Děje se tak necelý rok po podepsání smlouvy s Dětmi Země a přesně v den, kdy získává Nobelovu cenu míru africká ekoložka Wangari Mathai. Mimo jiné ji obdržela za sázení stromů a jejich ochranu. K Lidlu prostě kácení zřejmě patří stejně tak jako levné ceny.

Autor je aktivista sdružení Nesehnutí.