Fyzická i intelektuální prostituce, snaha vykličkovat, uhrát to, pokusy jakkoliv zmizet, chytat se zahraničních mód, naplňovat cizí folklorní představy o tuzemské literatuře. Nezbláznit se. Jak kubánští neoficiální a polooficiální autoři žijí a tvoří uvnitř systému, popisuje základní text čísla 8, reportáž Nikoly Hořejšího (s. 22–23). Mimo jiné komplikuje i u nás oblíbený a mimořádně pitomý pojem „šedá zóna“. Téma doplňujeme ukázkou z díla exilového kubánského prozaika Guillerma Rosalese (26–27) a rozhovorem s Carlosem Gonzalezem o tom, jak lze Kubě pomáhat při přípravě na blížící se konec diktatury (14–15) i jak mrtvolná a nekonečná je doba, kdy „policisté, agenti i funkcionáři cítí, že se blíží konec“. A o tom, že konec ještě není žádný konec. K tomu recenze na s. 18 a rozhovor s Václavem Moravcem o jednom příliš časném rozhodnutí (22).
Přejeme barevnou zimu.
Libuše Bělunková
