Mladí čeští spisovatelé zrovna letí. Krom toho, že jsou mladí, na nich láká i to, že zpravidla ve své osobě sdružují hned několik uměleckých podstat najednou. Nejsou jen spisovateli, ale třeba i herci, hudebníky a zpěváky. Někteří tak úplně nevědí, čím vlastně jsou, a tak jsou na různých místech různými lidmi. Třeba Natálie Kocábová dle rozhovoru v Magazínu Dnes hraje v Praze roli intelektuálky, zatímco „v Americe nečte, tam jenom nakupuje“. „Vypadnu z podělanýho intelektuálního světa v Praze, a najednou jsem nakupující žena – jediné, co mě zajímá, jsou nejnovější krémy nebo kde koupím nový džíny za tři dolary,“ říká a vše osvětluje svou definicí umělce. „To jsou lidi, kteří většinou nežijí v realitě, a když náhodou jo, tak v ní žít nechtějí, protože chtějí být umělci.“ Takže je to jasné, v Praze žije „realitu“ uměleckou, kdežto v Americe realitu opravdovou, realitu vpravdě americkou, realitu nákupu. Kocábová se zkrátka v Čechách i v Americe maže jiným krémem.
Tržní realitu umělce žije i Tobiáš Jirous, jenž se slovy „v literatuře zas tolik nezáleží na tom, o čem chcete psát, ale jak jste schopen to napsat“ hlásí k filosofii obalu, pro kterou je vlastní obsah sdělení nedůležitý. Forma tu vítězí nad obsahem, lákavost nad hloubkou. Však to také Jirous dotvrzuje představou spisovatele jakožto „úspěšného manažera“. Průkopníka tohoto směru, kterému „by měla být literatura vděčná“, vidí v Michalu Vieweghovi. Roste nám nová generace tržních spisovatelů, kteří se za trhovecký styl nestydí a umějí z něj udělat přednost.
Lukáš Rychetský
Překlad šestého dílu knižní řady a s ním i film Harry Potter a Ohnivý pohár, což je díl čtvrtý. Spolu s oběma premiérami se začíná o mladém čarodějovi více mluvit, protože zájmu o něj samozřejmě využívají i média (barevná obálka s fotkou z filmu může zajistit velmi solidní prodej čemukoliv). Do boje za Harryho se na stránkách Hospodářských novin pustil i filosof Karel Thein, který je známý obhajobou mainstreamové produkce (filosofické roviny dokázal najít i ve filmu Titanic). Harry Potter hýbe knižním trhem. Předchozí díl o Fénixově řádu málem vyvolal válku mezi knihkupci a obchodními řetězci, které knihu prodávaly dost pod cenou. A že nebyla nízká. Cena za stránku čtvrtého dílu byla 0,48 Kč, u pětky vzrostla na 0,56 Kč a připravovaná šestka znamená ještě citelnější vzrůst – 0,75 Kč za stránku. Při stejné ceně 450 Kč totiž ubude 200 stran. Je otázka, zda při podobné obchodní politice jako u pátého dílu budou mít ještě knihkupci zájem knihu prodávat. Velký počet pětek jim totiž kvůli obchodním řetězcům zůstal na skladě, a tak se snad nenašlo knihkupectví, které by Harryho Pottera neprodávalo taky pod cenou. Při střízlivém odhadu (a větší vstřícnosti nakladatelství Albatros ke knihkupcům) se doufejme další díl nestane předčasně výprodejovým zbožím. Vždyť i Karel Thein tvrdí, že jeho „obchodní úspěch není žádnou hádankou a je zcela zasloužený“.
Jiří G. Růžička
Dne 16. listopadu byly v New Yorku předány národní knižní ceny. V kategorii beletrie ji např. dostal William T. Vollmann za román Europe Central (Střed Evropy), rozsáhlou sérii 37 vzájemně propojených příběhů, jejichž postavy, zčásti fiktivní, zčásti skutečné, musí v Nĕmecku a v Sovětském svazu během druhé světové války čelit významným morálním rozhodnutím. Porota dala Vollmannovi přednost před E. L. Doctorowem, loňským laureátem, a Mary Gaitskellovou. Vollmann (1959), velmi překvapený, převzal ocenění se slovy: „Myslel jsem, že nevyhraju, tak jsem si ani nepřipravil řeč.“
To o generace starší Norman Mailer (1923), kterému byla udělena medaile za vynikající příspěvek americké literatuře, připraven byl. Vyšel na jeviště o berlích, podpírán energickou laureátkou Nobelovy ceny Toni Morrisonovou jako “velký a provokativní talent s nesmírnou inteligencí”. Mailer ke komplimentu poznamenal: „Ve svých nejlepších dnech mám o sobě stejně vysoké mínění.” A dodal: „Připadal jsem si onehdy jako výrobce kočárů, který vidí, že nadchází éra automobilů, a cítí, že jeho umění je opouštěno. Vážný román je ve vážném úpadku.” Cílem vážného románu je podle něj “vstoupit do lidského života, dokonce jej i změnit” – jenže často jsou taková díla “v protikladu k potřebám trhu”. Nevěřme mu, s jednou stylovou epochou přece nemusí zmizet sama podstata díla. I když styl má Mailer neodolatelný.
Štěpán Steiger
Roste počet automobilek i průmyslových zón v zemi. Kvůli největší investici posledních let v České republice, automobilce TPCA, postavené na „zelené louce“, stát připravil průmyslovou zónu strategického rozsahu. Na úpravu zóny pro stavbu další továrny, tentokrát automobilky Hyundai na severu Moravy, půjde 1,5 miliardy. O tom rozhodla vláda 18. listopadu. Ekonomové jásají nad nárůstem nových pracovních míst a objemem investic. Neruší je v tom prudký růst cen pohonných hmot ani fakt, že rostoucí celosvětová konkurence přinesla letos pro Škodovku snížení prodeje vozů. Člověka, který kolem někdejších polí zabetonovaných do areálů nových automobilek projíždí, ale napadne: co se zónami a lidmi bude, až se investoři rozhodnou, že auta vyrobí výhodněji jinde, nebo že budou pro změnu v Austrálii vyrábět koloběžky?
Filip Pospíšil