Abynko, musíš/ pít pomaloučku,/ aby tě nebolelo bříško,/ víš?// Abynka (plačtivě): Já vím,/ ale nevím, jak se pije pomaloučku,/ víš?
Martin Zet (rukopis)
Teď tady vítr ostře žene/ zrzavé chlupy ustřižené/ zježeným štěknám německým.../ S kuchyňských nožů krev je smyta,/ loveckou pušku skříň zas vítá/ a z pekáren, hleď, stoupá dým...
Vladimír Holan: Panychida (Dokumenty, 1976, s. 173)
Jeden dobový kritik (který se na štěstí pro literaturu vrhl po sametové revoluci na politologii) sice soudil, že „barvotiskový charakter těchto portrétů křiklavě prosvítá oduševněle poetickým podáním“ a že „vypočítavá dojímavost pak svědčí o postupu, z něhož se kýčovitě pojímá něco v podstatě cizího“, jenže každý rudý západ slunce jistě není kýčovitý a slunce pro podezření z možné dojímavosti nepřestane zapadat.
Jiří Opelík: Holanovské nápovědy (2004, s. 110)
Bál jste se někdy při fotografování na hřbitově? – Mrtví nekoušou, ublížit mohou i na hřbitovech jen živí. Většina opuštěných bohatých hrobů v Čechách byla vykradena. Jednu partičku jsem potkal tak před dvaceti lety při práci v hrobní kapli, na dost opuštěném hřbitově ve vylidněném kraji západočeských Sudet, zrovna páčili kovovou rakev. To jsem měl strach ještě na nádraží.
Rozhovor Davida Hrbka s Miroslavem Urbanem (2005)
Nó, ono to k tomu spělo. Dycky říkala, že nemůže být s někým, koho nevede Ppp-pán. Já kazím, na co ššš-šáhnu. Všechno, co dělám, je ppp-pošpiněný. Ani ty zvířata u nás nechtěj přežít, ani králíci a kk-kočky. Sss-sám sem jako zzz-zví-zvíře, co po ní ská-áče. Nikdy sem jí kloudně nnnn-nerozuměl. Žila se mnou napůl ze ss-soucitu. Nnn-napůl kvůli děckám. Z n-nutnosti. Vidíš přece sám, že nám Pán odpírá požehnání, povídá mi. A Jjj-josef, konečně, on je dar a požehnání od Pána, muž čistoty. Po-pochopila to, já sem dítě tmy. Jj-josef je zářící bb-bojovník. Jj-josef má zbroj svě-etla. Obyčejní lidi spolu nemůžou bejt. Utrápěj se chch-chtíčem.
Pavel Kolmačka: Stopy za obzor (v tisku)
Pán Bůh má na mne hever/ Pán Bůh má na mne hever/ bránil jsem se mu – never!/ Ale má na mne hever,/ má na mne hever/ Heaven!
Ivan Martin Jirous: Magorova summa (1998, s. 277)
Literatura vyžaduje spíš zrušení než potvrzení estetických kategorií.
Paul de Man: The resistance to theory (2002, s. 10)
Vypsal Antonín Petruželka, bohemista.