Proč jen se usmívají
ty malé hlavy
už v matčině krvi
a ještě v ráji
Co je v nebi tak k smíchu
že ho znají
ještě i potmě
a v krvi
lásky i nelásky
která je čeká
či nečeká
Teď už jen ve snu
se občas rozpomenou
ta nemluvňata
co chtěla do světa
a co nic neprozradí