Milánská Ambrosiana je mezi filology pojmem a její fondy jsou mnohokrát prostudované. Předpokládám, že i Boccacciův kodex měli před vámi v rukou mnozí jiní badatelé. Nebylo jim na něm nic podezřelého?
Ano, rukopis byl již prostudován přede mnou, četl ho i samotný Remigio Sabbadini, jeden z otců moderní středověké a humanistické filologie. Ale všichni badatelé kladli vznik kodexu až do 15. století, proto mu nepřikládali velkou váhu.
Jak jste tedy přišel na to, že kodex patřil Boccacciovi?
Když jsem ho začal číst, na první pohled mi bylo jasné, že písmo je ze 14. století, a hned jsem si také vzpomněl na Boccaccia. Zabýval jsem se totiž oběhem antické literatury ve 14. století, a znám proto Boccacciovo písmo docela dobře. Dochovalo se několik kodexů psaných jeho rukou a navíc existuje inventář knihovny augustiniánského kláštera Santo Spirito, kam se dostaly všechny jeho knihy. Martialis je mezi nimi a je identifikovatelný s naprostou jistotou. Zmíněný inventář totiž udává poslední slova předposlední stránky rukopisu, a ta se dokonale shodují s rukopisem v Ambrosianě. Při identifikaci mi pomohly i Boccacciovy anotace na krajích stránek a pěkné kresbičky, které načtrl tam, kde mu zůstalo na stránce volné místo.
Jak se kodex dostal od Boccaccia až do milánské ambrosiánské knihovny?
Kodex se nachází v Ambrosianě již od jejího založení na začátku 17. století. Byl zakoupen jistým panem Dominikem, zřejmě to byl onen Žid Dominik, který konvertoval ke křesťanství a nacházel se ve službách Bedřicha Borromejského, zakladatele knihovny. O osudech kodexu mezi rokem 1451, kdy byl pořízen inventář v klášteře Santo Spirito, a začátkem 17. století není nic známo.
Kde si Boccaccio opatřil Martialovy epigramy? Nebyla to přece v jeho době zrovna běžná četba.
To rozhodně ne. Zřejmě si je opsal v jižní Itálii během svého neapolského pobytu v letech 1362–1363. Možná je nalezl v bohaté knihovně kláštera Montecassino, ve které přežili mnozí antičtí klasikové, jako například Tacitus, Apuleius nebo Varro.
Boccaccio prý k epigramům připojil i své poznámky a čtenářské dojmy...
Anotací ve skutečnosti rukopis mnoho neobsahuje, ale zato jsou některé z nich velice zajímavé. Jako příklad mohu uvést pasáž, ve které Martialis hovoří o jistém římském příživníkovi a Boccaccio si k tomuto místu poznamená jméno bratra Cipolly, jedné ze svých nesmrtelných postav z Dekameronu. Na jiných místech, kde Martialis používá obscénní výrazy, se Boccaccio s jistou ironií od textu distancuje a dokonce básníkovi spílá.
–jš–