Jak známo, seminární práce na vysokých školách často nikdo (tedy ani vyučující, který je za to placen) nečte. Jedna práce pak může kolovat mezi několika studenty, kteří ji na různých místech odevzdávají jako vlastní výtvor. Proč se vysilovat prací, která nikoho nezajímá? V USA již několik let existuje společnost, která univerzitám nabízí program Turnitin. Ten seminární práci porovná s několika miliony dokumentů na internetu a zjistí, zda a odkud student opisoval, respektive použil metodu click & paste a „zapomněl“ přitom uvést, že jde o citaci. Z takzvaných Don McCabeových výzkumů vyplývá, že 29 % studentů částečně a 1 % zcela vykrádá cizí texty a vydává je za své. Program je mezi pedagogy dost oblíbený, pomáhá jim odhalit a usvědčit podvodníky. Ozývají se ale i hlasy proti. Rebecca Jacksonová z knihovny na univerzitě v Iowě říká, že užíváním programu profesoři vzkazují svým studentům, že od nich předem čekají snahu o podvod, a že učitelé místo vzdělávání studentů hledají ty „špatné“. Objevilo se dokonce podezření, že vlastníci Turnitinu zkontrolované práce prodávají dál, což však jeden z jeho zakladatelů John M. Barrie odmítá. Pedagogové na českých univerzitách by po využití podobného programu možná divili, kolik ze studentů zatajuje citace, a bohužel nejde jen o seminární práce.
Jiří G. Růžička
Ve Francii pomalu utichají bouře. Problematický zákon CPE, který měl zavést princip tvrdší konkurence a vyřešit dlouhodobé problémy s vysokou nezaměstnaností mladých lidí, byl smeten ze stolu. Bouřili se především studenti, což mohlo být pro toho, kdo poznal francouzské univerzitní prostředí, částečným překvapením. Na univerzitách ve Francii totiž velice slušně fungují státní agentury (například CROUS), které studentům ještě během studia umožňují přístup k sezonním zaměstnáním, a s blížícím se absolutoriem se je snaží zorientovat v profesním prostředí tak, aby, pokud jen trochu chtějí, rychle získali práci v oboru. V Polsku se o studenty obdobně intenzivně starají agentury soukromé. Chodby univerzit jsou vytapetovány letáčky s nápisem „Kariera“ – boj o pracovní příležitost začíná pro studenta doslova s přijímacími zkouškami.
Našim studentům a absolventům s hledáním zaměstnání údajně pomáhá Národní ústav odborného vzdělávání – instituce řízená MŠMT, která zaměstnává odhadem desítky lidí. Alespoň to vyplynulo z rozhovoru se zástupcem této instituce, odvysílaného na vlnách rádia Česko 11. dubna. Kdo se pokusí se na jejích internetových stránkách nalézt práci, bude zřejmě zklamán. Tak kupříkladu na všechny absolventy FF UK vychází jen jedno místo „lektora angličtiny pro kurzy v pracovní dny mezi 17. a 20. hodinou“. Internetové stránky za to obsahují kilometry zbytečných úřednických textů, psaných špatnou češtinou. Nakonec se však ukáže, že nic není ztraceno: sám Národní ústav vědeckého vzdělávání totiž nabízí místo pro odborného pracovníka Státního těsnopisného ústavu – jedné ze svých poboček. Pět týdnů dovolené, pružná pracovní doba... Staňte se zaměstnancem Národního ústavu!
Jan Machonin
Tovární haly rozeseté po krajině na vyvlastněných pozemcích jsou noční můrou většiny občanských iniciativ. Občanské iniciativy, hlavně ty ekologické a lidskoprávní, zase budí ze spaní Václava Klause. Poté, co prezident odmítl podepsat vyvlastňovací zákon, by se někomu mohlo zdát, že dochází k historickému usmíření a hlava státu přistoupila na argumenty ekologů. Prezident se ohledně odmítnutí připojit svůj autogram pod zákon vyjádřil, že zákonodárci musí definovat pojem „veřejný zájem“ v zákoně. Pokud k tomu dojde, nebudou podle něho mít nespolehliví úředníci šanci odejmout vlastníkovi majetek ve prospěch soukromého investora. Abstraktní právní pojmy, jako je například právě „veřejný zájem“, však nelze konkrétně definovat zákonem. Tedy pokud by se nenašel nadčlověk, který by dokázal vyjmenovat všechny současné veřejné zájmy a domyslet i nespočetně situací, které bude možné označit za veřejný zájem v budoucnu. Chtěl-li tedy Václav Klaus opravdu zabránit vyvlastňování půdy kvůli továrnám, spalovnám a podobným stavbám, měl spíše zadržet své pero a vyjádřit výhrady nad jiným novým zákonem, a to zákonem stavebním. V něm jsou totiž nově popsány stavby, které prý podle zákonodárců potřebujeme stůj co stůj. Dočteme se v něm například, že spalovna je věc veřejně prospěšná a lze pro ni pozemek vyvlastnit. Děsivých snů se tedy po posledním nepodepsání nezbaví ani prezident, ani ekologové. Podpis totiž bohužel nechybí pod tím špatným zákonem.
Luděk Šikola