Historické reminiscence přicházejí v poslední době do módy. Polský ministr obrany Radoslav Sikorski, který minulý týden protestoval proti stavbě Severoevropského plynovodu – podle dohody se vyhne Polsku i Pobaltí a povede pod hladinou Baltského moře – přirovnal dohodu mezi Ruskem a Německem k paktu Molotov-Ribbentrop. Tento názor s ním sdílí i prezident Litvy Valdas Adamkus, který v rozhovoru pro časopis The Financial Times prohlásil: „Nemohu pochopit postup Německa, které jako člen EU ani nepovažovalo za vhodné informovat Litvu o svém postupu.“ K tomu by jistě měla co říci Angela Merkelová, ale především Gerhard Schröder, který dnes ve službách Gazpromu stavbu plynovodu řídí. Místo odpovědi se neposlušným Polákům a Litevcům dostalo káravého napomenutí z úst šéfa zahraničního výboru Bundestagu. O to více musel odbojné Středoevropany potěšit Dick Cheney, když 4. dubna na konferenci ve Vilniusu pronesl projev, který v ruském tisku označili za „nejtvrdší od dob studené války“. Neobyčejně rázně v něm formuloval postoj Spojených států k snahám Ruska vytvářet ekonomický a politický nátlak na státy baltského a černomořského regionu. Podle jeho slov „nelze obhajovat postoje, které ohrožují teritoriální celistvost sousedních států a jejich demokratický rozvoj (...), a nelze hovořit o obraně zákonných zájmů a přitom používat ropu a plyn jako prostředky k zastrašování a vydírání“. A to v době, kdy Evropa ve vztazích s Ruskem prokazuje tradiční opatrnictví a slabost. Není ovšem divu, že Cheney byl v Rusku okamžitě označen za studenoválečníka a jeho projev byl srovnán s Churchillovým Fultonským projevem. Nicméně ukazuje se, že tento názor zdaleka nesdílejí všichni ruští politici. Bývalý poradce Vladimira Putina Andrej Illarionov se na stejné konferenci nechal slyšet, že svoboda v Rusku je dávno minulostí. Okamžitě ho přirovnali ke knížeti Andreji Kurbskému, který před pěti sty lety vedl podobné kázání proti Ivanu Hroznému. Oba Andrejové svou polemiku vedli z Litvy.
Jan Machonin
Při tradičně veselém předávání překladatelských anticen Skřipec a Skřipeček na veletrhu Svět knihy mi postupně tuhl úsměv. Nejsměšnější byl začátek, ukázky ze strojového překladu encyklopedického hesla. Vazby zpotvořené tak, že by se jim smáli i diváci pořadů typu Neváhej a toč!. Pak jsme se bavili somnambulním převodem jedné sci-fi. Ukázalo se, že nám stále připadá legrační, když se ve špatných překladech už léta místo „Kryj mě!“ říká „Chraň mi zadek!“ atp. Jakmile však došla řeč na vlastní laureáty, měla jsem při odstrašujících citátech nepříjemný pocit až intimní obeznámenosti s jejich „stylem“. A nebyla jsem v publiku myslím sama, kdo v té chvíli začal ztrácet odstup. Přemnožení potomci jazykové lenosti jsou totiž čím dál přítulnější, čím dál víc skřipovazeb je všeobecně považováno za normální či neškodné. Zatímco Libor Dvořák, Hana Kofránková a Bořivoj Navrátil ironickým tónem předčítali méně nápadně zpackané překlady, diváci začali poposedávat a mně se v hlavě odvíjely metry velmi podobných českých textů, které jsem v posledních deseti letech četla v akademických sbornících, literárních časopisech, novinách, knižních doslovech a na záložkách. Porota Skřipce letošním rozhodnutím upozornila, že systém překladatelé-redaktoři-nakladatelé-kritika-čtenáři je rozbitý a že překladatelské nedodělky mají plošný dopad. Nakladatelé vracejí texty jen zřídka, redaktoři, pokud vůbec jsou, mají málo času a nároků atd. Zkrátka si přivykáme, druh druhu nedobře chráníme zadky, a blahosklonná skřipečtina se nám v řeči už docela pěkně rozseděla.
Libuše Bělunková
Inspekce ministra vnitra již prošetřila napadení kandidátky zelených Kateřiny Jacques na Prvního máje. Policistu podezírá ze zneužití pravomoci a ublížení na zdraví. Premiér Paroubek očekává personální změny na policii. Prezidentu Klausovi napsal, aby pozastavil jmenování policejního prezidenta generálem. Jak je to možné? Násilné zásahy policie proti odpůrcům neonacistů na Prvního máje mají v České republice velkou tradici. Tradicí také je, že přečiny policistů při jiných zásazích (CzechTek, Global Street Party atd.) inspekce i přes předložené důkazy a výpovědi svědků pravidelně odkládá a násilníky mezi policisty netrestá. Skeptik by řekl, že za změnou jsou blížící se volby a fakt, že se Paroubek loni přepočítal. Optimista by mohl říci, že se změnila politická kultura, nebo že za změnu vděčíme rozvoji elektroniky. Skoro každý dnes již může pořizovat o zásazích pohyblivé obrázky a ty mají v televizi větší razanci než jen dodatečně ukázané podlitiny. Kdo má pravdu, je ale ve skutečnosti jedno. Dokud nebude zřízen na MV nezávislý orgán pro vyšetřování policistů, který již léta požadují nevládní organizace a také vládní i mezinárodní orgány pro lidská práva, bude kultivace jednání policie při masových akcích záviset na okamžité politické náladě, na tom, kdo je bit.
Filip Pospíšil