Jestliže práce, kterou jsem vám představil, měla souhrnně onen útržkovitý, opakující se a diskontinutní ráz, odpovídalo by to dobře čemusi, co by se dalo nazvat „horečnatou leností“, takovou, jež charakteristicky zachvacuje milovníky knihoven, dokumentů, odkazů, zaprášených písemností, textů, které nejsou nikdy čteny, knih, jež jsou stěží vytištěny a už jsou odloženy, aby spaly na regálech, z nichž jsou vytaženy až po několika staletích. To vše by dobře vyhovovalo zaneprázdněné setrvačnosti těch, kteří hlásají vědění, jež je k ničemu, okázalé vědění, bohatství zbohatlíka, jehož vnější znaky, jak dobře víte, jsou vystaveny k obdivu na konci stránek v poznámkách pod čarou. Vyhovovalo by to všem těm, kdož cítí solidaritu k jedné z nepochybně nejstarších tajných a rovněž nejcharakterištičtějších společností Západu (...). Chci mluvit o velikém, něžném a hřejivém svobodném zednářství neužitečné erudice.
Michel Foucault: Je třeba bránit společnost.
Přeložil Petr Horák. Vypsal Sergej Timofejev, básník