„Ále, třeba Bahňáka!“ zněla neuvážená Rychlonožkova odpověď na jedné z rychlošípáckých výprav do Stínadel, kde zrovna zuřila vontovská předvolební kampaň. Komiksová nadsázka není tak vzdálená realitě, jak by se na první pousmání mohlo zdát. Do předvolebního boje vytáhl i komiks. Právě nevůli volit si bere na paškál projekt „Hele… vol!“ (www.helevol.cz), za nímž – podobně jako za loňským redesignem Respektu nebo kampaní Trikem proti komunismu – stojí angažované grafické studio Mowshe. Návštěvníci webu mají možnost doplňovat vlastní text do stripů předkreslených renomovanými humoristy. Krátce před uzavřením akce je na webu notně přes tisícovku spontánních autorských stripů. Helevol, stejně jako smršť ironických antiparoubkovských nálepek po policejním zákroku na CzechTeku nebo svérázná kampaň It’s legal to think přefasádované Unie svobody dokazují, že politická agitace se dá dělat i jinak než jen za pomoci stranických dopravních prostředků, předvolebních gulášů a megaboardů hodných Velkého bratra, jako je ten naproti pražskému Masarykovu nádraží. Lze cílit „pouličně“, kontaktněji, interaktivněji. Kdo ví, třeba se pár dní před volbami dočkáme Dušína Bursíka, kterak se po Starém Městě potlouká s otázkou Koho volíš? a žlutým špendlíkem v klopě…
Tomáš Matějíček
„Kde je bůh? Zašeptal Andrejko. Kněz marně hledal slova a nakonec sepjal dlaně a zvedl oči ke krucifixu na sloupu (…) Já… já nevím, zašeptal a pak sebou trhl, vzal za kliku a zmizel na ulici. (…) A farář za ním zamkl a cestou do sakristie vrtěl hlavou: Cesta… blázen je to… Blahoslavení chudí duchem, neboť jejich je, jejich bude království nebeské, zamumlal… Možná se ten pomatený Cikánek ještě ukáže, zamyslel se, když v sakristii naposledy ochutnal mešní víno.“ To píše Martin Šmaus v hojně posuzované knize Děvčátko, rozdělej ohníček (s. 249–250). Chudí duchem znamená zhruba to, co chudí po duchu neboli chudí dobrovolně, nikoliv pomatení nebo hloupí; výrok nabádá k oslavování dobrovolné skromnosti, nikoliv hlouposti. Jiná věc je, jak se ho zmocnil obecný jazyk. Vložit toto do úst faráři je jako nechat románového matematika pomotat trojčlenku nebo románového bohemistu splést Maryšu s Maryčkou Magdonovou. Snad bych to ani nevyčítal autorovi; když si ale nevšimnou kritici ve svých několikastránkových rozborech, kde dávají najevo intelektuální převahu nad skromným debutantem, je to zvláštní.
Stanislav Škoda
Předvolební rétorika ČSSD a ODS je vedena v ostře útočném duchu. Do militantního trendu spadá i trojice devadesátivteřinových filmových spotů, které pro ODS natočil Filip Renč. Hrdina, upomínající na Indiana Jonese (ale ve flanelové košili!), se vyrovnává s traumatem hrůzovlády ČSSD. V prvním spotu utíká ze sociálnědemokratického pekla, ve druhém přemůže dýchavičného úřednického šimla rovnou daní a ve třetím razantně odklízí za mříže karikované příslušníky vládnoucí strany. V dynamických etudách předkládá Renč do důsledků jednobarevnou propagandu, která si v ničem nezadá s klasickými nudnými a statickými volebními spoty. Filmová řeč je naprosto podřízena shora nařízenému účelu, tvůrce mizí za stěnou nenávistného postoje. Agitační DVD doplňuje celovečerní německý film Good bye, Lenin. Název sice souzní s jedním ze záměrů Topolánkovy strany (odstranit hrozbu „KSČSSD“), jeho smysl pro ironii a nahlížení problémů z různých úhlů ODS (a Renčovým spotům) chybí.
Jan Jílek
Satelitní digitální vysílání (DVB-S) je velkým konkurentem vysílání pozemního (DVB-T). Jeho výhodou je stoprocentní pokrytí i to, že na udělení vysílací licence nemusí čekat přes rok. Ceny přijímačů jsou podobné jako u set-top-boxů a nabídka programů tu pozemní přímo válcuje (je téměř neomezená). Přesto je určeno spíš těm, kdo ovládají cizí jazyky, protože českých kanálů vysílajících zdarma (tzv. FTA) tu moc nenaladíte, a když, není často o co stát. Vedle Meteo TV o počasí, jež většinu času vysílá statické obrázky, se nedávno objevila křesťanská TV Noe… Vysílání přes satelit pro službu Direct využívá i společnost UPC, která na něj má u nás monopol, a tak cena za balík asi 30 kanálů s HBO vyjde přibližně na 1000 Kč měsíčně. Od roku 2002 se zeměmi bývalého východního bloku šíří rumunská společnost (s holandským kapitálem) Digi TV, jež nabízí minimálně totéž za cenu méně než poloviční. Letos by měla zavítat i k nám a UPC se na konkurenci připravuje. Například tím, že koupila značku Digi TV. O tom, zda je to legální, možná časem rozhodne soud, málokdo však může podobný krok považovat za slušný. Nebo o to v byznysu nejde?
Jiří G. Růžička