Arfan Nizámaddín se na stránkách listu al-Haját pokoušel bilancovat dosavadní vládní působení palestinského hnutí Hamás. Ve svém článku „Hamás: červená linie, možnosti a vyhlídky“ si všímá, jak obtížný a bolestivý je v případě Hamásu přechod od pohodlné opozice k vládnímu působení zatíženému zodpovědností. Na vině je podle autora z velké části politika Západu a Izraele, který v článku ostatně nenazývá jinak než Sionistickým vlkem, popřípadě tradičněji Sionistickou entitou.
Nizámaddín předpokládá, že Hamás projde podobnou zkušeností jako Arafatův Fatáh, který také musel slevit ze svých radikálních požadavků a spokojit se s postupně a obtížně získávanými dílčími výsledky. K tomu navíc později přibyla zodpovědnost za běžný chod Palestinské správy a infrastruktury. I Hamás se bude muset zaměřit především na běžné problémy. Mezi další bezprostřední úkoly, které autor v závěru článku vyjmenovává, patří zabránění občanské válce, kterou chce Palestincům vnutit Sionistická entita, vyjasnění vztahů s prezidentem Abbásem a v neposlední řadě také se Západem.
Právě špatné vztahy s Izraelem a se Západem, které se v praxi projevují zastavením finanční pomoci a zadržováním výnosů z cel, představují pro současnou palestinskou vládu největší problém. Al-Haját otiskl varování bývalého palestinského ministra financí v článku s dlouhým a výmluvným názvem: „Bývalý ministr financí předpokládá, že pokud bude pokračovat ekonomická blokáda, nezaměstnanost se vyšplhá na 40% a počet chudých na 70%. Varuje před „výbuchem“ v Palestině.“
Podle bývalého ministra Saláma Fajáda je potřeba odblokovat přísun zadržených výtěžků cla z Izraele. Jedná se prý až o 100 milionů dolarů. Blokáda totiž podle něj zhoršuje už tak špatný stav palestinské ekonomiky. Pro ilustraci uvádí stav obchodní bilance v roce 2005. Palestinský dovoz dosáhl úrovně 5,3 miliard dolarů, zatímco vývoz pouhých 0,5 miliardy. Dodává, že stát je naprosto závislý na zahraniční pomoci.
Blokáda podle něj má i jiné následky, které se málokdy zmiňují. Palestinci údajně připravovali reformu finančního systému, který by vyhovoval kritériím Světové banky a který by usnadnil boj proti korupci a rozkrádání zahraniční podpory. V souvislosti s novou situací se však aplikace nových pravidel odložila na neurčito.
Fotbalová horečka, která v současné době zachvátila svět, se nevyhnula ani arabskému tisku. Na světovém šampionátu zastupují arabský svět dva týmy, Tunisko a Saúdská Arábie. Shodou okolností nastoupily ve stejné základní skupině a v Mnichově zahájily své angažmá vzájemným derby.
Tisk obou zemí své hráče výrazně povzbuzoval, nepropadal však falešným nadějím. V článku „S pevným odhodláním a vítězným duchem se nemá národní reprezentace čeho obávat“ v tuniském deníku as-Sabáh autor varoval, že Saúdská Arábie již není tak snadný soupeř jako před čtyřmi lety. Tehdy na mistrovství světa v Koreji podlehli „Zelení sokoli“ Německu 8:0. „Hráči obou zemí si uvědomují, že klíč k možnému postupu ze skupiny leží právě v tomto vzájemném arabském zápase. Už proto nebude snadné jej vyhrát,“ píše se v článku.
Zápas „Zelených sokolů“ a „Orlů z Kartága“ z 14. 6. skončil nakonec nerozhodně 2:2. Vzhledem k tomu, že jedině vítězství mohlo jednomu z týmů zaručit postup ze skupiny, jednalo se de facto o arabskou prohru. Toho si povšiml saúdský denník al-Haját v článku „Arabové prohráli... i když remizovali.“
Tentýž deník dával před zápasem svému týmu relativně velkou šanci. Přinejmenším předpokládal, že saúdský národní tým odčiní hanbu, kterou „pocítili snad všichni Saúdští Arabové před čtyřmi lety při fotbalové katastrofě – osmigólové prohře s Německem“. Tyto naděje zatím „Zelení sokoli“ nesplnili a možnost dostanou až o pár dní později, při zápase s Ukrajinou.
Již minule jsme se v přehledu arabského tisku zmínili o volbách do místních zastupitelstev v Kuvajtu, kterých se poprvé mohly jako voličky i kandidátky účastnit i ženy. Jejich příležitost zúčastnit se parlamentních voleb přišla dříve, než se předpokládalo. Z článku v deníku Al-Šark al-Awsat s názvem „Kuvajtský emír rozpustil parlament... prospěch z toho budou mít ženy“ nepřímo vyplývá, že rozpuštění padesátičlenného parlamentu je tahem emíra Šajcha Sabáha al-Ahmada as-Sábiha proti opozici. Z hlediska demokratického vývoje tak bude účast žen jediným pozitivem.
Rozpuštění parlamentu přišlo poté, co opoziční poslanci chtěli prosadit změnu počtu volebních obvodů z 25 na 5. Jejich krok byl motivován tím, že ve většinovém systému (2 poslanci z každého obvodu) a při velkém počtu obvodů se vládě snadno daří volby manipulovat pomocí korupce a podněcováním kmenové rivality. Vláda kompromisně navrhla změnit počet obvodů na 10, ale loajální poslanci návrh zákona předložili ústavnímu soudu, což opozice pochopila jako zdržovací taktiku. Následující bezprecedentní pokus opozice o interpelaci předsedy vlády, člena vládnoucího rodu, byl zřejmě bezprostředním důvodem pro emírovo zásadní rozhodnutí. Předpokládá se, že na volby, které proběhnou již koncem června, se opozice nestačí dostatečně připravit.
Z arabskojazyčného tisku vybíral Zdeněk Beránek.