Nejprve jsem si myslel, že se odcházející ministr obrany chtěl velkolepě rozloučit se svou funkcí. Od 15. června totiž na Vltavě před Karlovým mostem začal ze Střeleckého ostrova vyrůstat pontonový most. Že nejde o armádní cvičení a tanky nevyjedou, ale bylo jasné již o pár dní později, kdy se na jedné z konstrukcí vybudovaných na hladině objevil obrovský reklamní plakát firmy vyrábějící energetické nápoje. Hrozny cizinců na nábřeží, kteří se znovu a znovu snaží vyfotografovat stále stejné panorama Pražského hradu, inovace trochu zarazila. Primátora naopak nadchla, a tak reklamě, spojené se soutěží v létání na improvizovaných strojích nad vodní hladinou, udělil svou záštitu. Primátorova asistentka pro oblast vztahů s veřejností bc. Mirka Kreuzerová pochybnosti o tomto kroku odmítá: „Záštita je udělována opravdu významným a zajímavým akcím,“ tvrdí. „A rozhodně se nedělá proto, že by nám za to někdo zaplatil. Spíš většinou pořadatelé chtějí peníze po nás.“ Zástupci organizátorů ale s novinářem odmítají o penězích mluvit, a tak se dá zjistit pouze to, že Praha 1 získala za dvoudenní pronájem parcely na Střeleckém ostrově 100 000 Kč. „Je to mimořádná událost,“ pochvaluje si Marek Teyssler od Red Bullu, „před čtyřmi lety přišlo na létání 50 tisíc lidí.“ Ano, davy lidí, 74 vojenských pontonů, 110 metrů krychlových křemičitého písku na pokrytí pontonů, obrazovky a megaboardy po řadu dní v centru města, to je opravdu mimořádná reklama. S Pražským hradem v ceně k nezaplacení.
Filip Pospíšil
Čeští fotbalisté se s mistrovským turnajem loučili hned po základní skupině. Ukázalo se, že dlouhodobá účast ve žebříčku deseti nejlepších týmů světa byl omyl. Ano, Češi měli náročnou skupinu. Na druhou stranu těžko říct, zda by ve skupině s outsidery Ekvádorem, Mexikem, Austrálií nebo Ukrajinou ve své současné formě uspěli. Kvalita našich výkonů v utkání s Ghanou a větší části zápasu s Itálií mluvily jasně: špičkových hráčů je málo, problémem je dočasně horší forma každého z nich, katastrofou pak zdravotní obtíže nebo zbytečné fauly. K nejlepším hráčům na šampionátu patřil brankář Čech, dvakrát zachránil český fotbal před krutým debaklem, nikdo mi ovšem nevymluví, že první gól Ghany chytit nemohl. Proměnlivou formu měli Rosický s Nedvědem. První zazářil v úvodním zápase, v druhém se snažil, ale neměl komu nahrát, v třetím už moc vidět nebyl. Nedvěd se naopak ztrácel v zápase s Američany. Nejstabilnější výkon tak předvedl obránce Grygera, zbytek týmu byl neviditelný. Koller týmu nakonec chyběl víc, než se čekalo. Přesto se mi výsledek českého týmu zdá nadějný. Kluboví manažeři si snad uvědomí, že je třeba investovat méně do rozhodčích a víc do výchovy mladých fotbalistů. Za stávajícího stavu by totiž české mužstvo mohlo dlouhodobě vyklidit místo na vrcholovém šampionátu dravějším a nápaditějším týmům z Afriky, Asie nebo Jižní Ameriky. Podobně, jako se to povedlo českému filmu na velkých filmových festivalech.
Jiří G. Růžička
Kormutlivý případ nyní demolovaného starobylého domu U sedmi švábů v Brně je plný poučení do budoucna. Zrcadlo s namalovanými šesti šváby, které prý viselo ve zmizelé blízké hospodě, si může před vlastníma očima představit několik účastníků případu: zahlédnou tak švába sedmého. Sedmým švábem je například Jaromír Míčka, pracovník Národního památkového úřadu v Brně, který například před drahným časem zamítl prohlášení domu za kulturní památku, dále brněnská městská rada, jež se tímto zamítnutím oháněla i v době, kdy nový šéf památkářů hlásil chybu a žádal o městské odkoupení objektu. Sedmým švábem je i současný majitel činžáku (česko-rakouská firma HTT). Ten, když se do věci vložili Brňané (petice a nevelká demonstrace) a ministr kultury ČR, nepočkal na výsledky, a začal s rozebíráním krovů. Čistě obchodně – má na to plné právo. V papírech je všechno v pořádku, demolice je povolená už rok. Ale v době protestů se slušelo počkat na možné nabídky. Namísto přestavby a využití barvité historie činžáku vzniknou v Kopečné ulici nové bytovky, moderní a drahé, zaměnitelné třeba s pražskými, vídeňskými či ostravskými. A slíbená poučení? Za prvé, prohlášení kulturní památky nemusí vycházet vždy ze stavu a stáří objektu, ale i z jeho historie a vlivu na život města, za druhé, příjezd ministra na místo činu na poslední chvíli nemusí mít vždy úspěch, za třetí, a to si primátor Brna Richard Svoboda (ODS) prý uvědomuje, dalším takovým případům je nutno předejít. Snad to myslí stejně upřímně, jako radní Petr Paulczynski (ODS), když nazývá dům barabiznou a hlásá: „Důležitý je rozvoj města.“ Přejme Brnu rozvoj, v němž se samo neztratí.
Karel Brávek