Demokracie za 16 let svého života v našich zemích změnila mnoho zákonů, zvyklostí a forem chování. Jsou však některé oblasti, které zůstaly téměř nedotčeny. Rozsáhlý a dramatický zásah do srdce demokracie představují radniční periodika.
Vedle celostátních médií pokrývají radniční listy celou zemi hustou sítí a mají na tvorbu názorů obyvatel mnohdy silnější dopad, než je známo. V otázkách místních záležitostí jim celostátní média nemohou konkurovat. Ročně na ně vydáváme (nepočítaje v to webové stránky krajů, měst a obcí) z veřejných rozpočtů odhadem alespoň půl miliardy korun. Zobrazují a zásadně formují lokální, komunální a regionální politiku, jež se uznává za podhoubí demokracie, za živnou půdu pro růst politiků a politických stran, a tedy celé politické kultury. Pracují absolutně bez konkurence (také díky veřejné dotaci).
V těchto periodikách panuje prakticky na celém území stav, který nelze při vší slušnosti nazvat jinak než „neobjektivní“. Jde spíše o brutální „cenzuru“ či dokonce „totalitu“.
Některým periodikům se člověk musí až smát. Na první straně listu jsou pravidelně otištěny jedna až dvě fotografie starosty (hejtmana), jak vítá sportovce, děti ze školky, otevírá knihovnu či se poplácává s prezidentem. Následují masážní úvodní sloupky starosty, kde občanům vše spatra vysvětlí, hlupáky pokárá, opoziční drzosti či pamflety znectí lépe než Rudé právo Chartu 77, a stejně jako tehdy kritizovaný text zapře či překroutí. Následuje přehlídka úspěchů (dříve se říkalo „výdobytky socialismu“). Krásné plány za obec krásnější.
Ale co když je ta hezká a opravdu potřebná rekonstrukce náměstí jen tunýlkem spřátelené firmě? Co když otevření školní jídelny maskuje uzavření jiné školy proti vůli rodičů? Co když na první pohled triviální opravy chodníků skrývají složitější rekonstrukci historického dláždění, zalitého do asfaltu? Nic z toho se místní veřejnost nemá šanci dozvědět. Je zásobována obrazy nekonfliktních, toliko praktických a technických otázek, které dnešní smělé vedení radnice jistě vyřeší.
Často slýcháme, že náš Zpravodaj je „nepolitický“. To je však z principu nesmysl. Neodstranitelná a přirozená političnost je dána skutečností, že veřejný život na každé, i místní úrovni v sobě obsahuje nejen přijatá řešení, ale i potencialitu různých jiných, nepřijatých řešení, rozhodnutí či aktivit. Součástí každé objektivní zprávy musí být i informace o jejích souvislostech. Jinak je lživá. Nesmí se vyhýbat variantám, sporům či jen návrhům, které předcházely přijetí rozhodnutí. To při informování respektují celostátní média, která aktivně vyhledávají a publikují alternativní názory. Přijme-li vláda rozhodnutí, okamžitě je dotázána opozice. Na místní úrovni se to však opomíjí. Není to vždy úmysl, plyne to také z nedostatku vědomí, že tento druh práce má své zvláštní požadavky. Získat alternativní názor může být pro redaktora – úředníka nelehký úkol. Sehnat názor opozičního zastupitele nebo aktivního občana přestavuje práci, avšak získat názor radního z vedlejší kanceláře je přeci snadné.
Ačkoliv je informování na místní úrovni za veřejné peníze mimořádně důležité pro kvalitu demokracie, je zanedbané, topí se v bahně svévole a postrádá pravidla. K tomuto tvrzení mě opravňuje pilotní průzkum, který jsem provedl v rámci projektu Otevřete.cz. Zkoumala se periodika obcí, měst, městských částí a krajů. Úkolem bylo najít základní orientaci v problematice, která dosud postrádá terminologii, kvantifikaci, metodologii. Nyní pokračuje rozsáhlejší průzkum Radniční listy bez cenzury, realizovaný občanským sdružením Oživení spolu s Otevřenou společností, o.p.s.
Celkem se analyzovalo takřka sto webů a celkem 58 periodik. U každého jsme zkoumali dvě poslední čísla, což v úhrnu znamenalo 1630 tiskových stran.
Co jsme zjistili?
Průměrně má radniční periodikum okolo patnácti stran. Nejběžnější formát je A4, následuje A3. Převládajícím typem vydavatele je samotný úřad (krajský, městský či obecní). Pouze v několika případech je vydavatelem soukromník s využitím veřejných prostředků (poskytovaná dotace), jednou je dokonce periodikum vydáváno jako „oficiální“ tiskovina úřadu, ale bez finančního příspěvku.
Zdarma a často až do schránek se občanům poskytuje přes 80% periodik. Některá jsou přílohami regionálních mutací celostátních deníků.
Počty výtisků se liší podle velikosti obce či kraje, pohybují se od 300 do 600 000 kusů (hl. m. Praha).
Údaje o podobě redakce a redakční rady se podařilo zjistit jen v polovině případů. V 90% je redakční rada složena z úředníků nebo výkonných (koaličních) funkcionářů. Jen v 7% jsme zjistili i přítomnost opozičních zástupců. V 55% vytváří periodikum redakce složená z úředníků nebo výkonných funkcionářů (koaličních). Ve 25% jsou členy redakce externisté. Jde však zjevně o externisty se silnou vazbou na vedení obce či kraje.
Obsah periodik
Přestože jde o pilotní průzkum s omezenou vypovídací hodnotou, ukázal již některá znepokojivá fakta z hlediska názorové plurality.
Plochu, která je věnována „politickým“ tématům, definujeme jako jakékoliv názorové sdělení k aktivitám radnice či vedení kraje. Zbylou plochu, mimo reklamy, představují sdělení, která buď nesouvisejí s radnicí (reportáž ze sportovního utkání či plesu, v nichž není zmíněn představitel radnice), anebo jsou technické či organizační (úřední hodiny, telefonické spojení, jízdní řády). Prostor věnovaný politickému dění v obci (městě, kraji) zabírá v průměru třetinu. V jednom periodiku (Javorník) jsme jej neobjevili vůbec. Největší prostor pro politiku – 96%, naleznete v krajských Jihočeských novinách.
Odlišný názor, než má vedení radnice, se vyskytl pouze v necelé třetině periodik. Ostatních 70% periodik tedy žádný jiný názor, než ten vlastní radnici či kraji, nepřipouští.
IRON – Index různosti názorů
Předmětem výzkumu byl i takzvaný IRON neboli index různosti názorů. Vyjadřuje podíl, v jakém se v „politické“ ploše objeví alternativní názory. V 70 % případů je IRON roven nule. Když už vůbec periodikum umožní alternativní názor, poskytne mu průměrně 7 % „politické plochy“. Pokud bychom do výpočtu zahrnuli i periodika, u nichž je IRON roven nule, pak by průměrný index různosti názorů byl pouhá 2%. Přitom zastoupení koalic na radnicích při zdejším volebním systému spíše osciluje mírně nad polovinou. Znamená to, že necelé polovině voličů je zpravidla možnost šířit a získávat informace a názory „ukradena“, a jsou zároveň nuceni ze svého platit názory, s nimiž nesouhlasí. To považuji za alarmující a v zásadě za defraudaci veřejných prostředků.
Pokud je redakce složena z externistů anebo jsou v redakční radě zástupci opozice, prokazatelně se zvyšuje různost názorů. Lze proto doporučit ustavení redakční rady zastupitelstvem, její složení by mělo odpovídat zastoupení opozice. Vydavatel by měl dodržovat principy periodika veřejné služby (objektivita), zejména vynakládat vlastní aktivitu redakce při vyhledávání alternativních názorů. IRON by měl dlouhodobě odpovídat reálnému politickému složení zastupitelstva a neměl by klesnout pod kritickou hodnotu asi 15%.
Autor je poradce pro otevřenost veřejné správy.