Jidáš, nebo Mesiáš? Každý, kdo se v tomto příliš štědrém létě zabývá myšlenkami na další vývoj současné patové situace, může dospět k několika možným alternativám. Tou nejprostší a také nejsprostší je získání přeběhlíka, probuzeného svědomí, odpovědného až státnicky nadaného poslance, který takto herostratovsky „vstoupí do dějin“.
Otázka je, na kolik by to přišlo. Lanaření, nejde-li pouze o okresní přebor v kopané, nebývá levné. V daném případě by se jistě pohybovalo v osmiciferné částce plus určité záruky pro několik dalších let. Něco takového by si mohly dovolit jen dvě nejsilnější strany, případně jejich partneři, zajištění prostředky těch velkých. Obě samo pomyšlení na podobný postup ctnostně odmítají, přičemž jedna z nich má přece jen bohatší sponzory a už i jistou praxi.
Úspěšně vyhlédnutý poslanec, který si „uvědomí svou odpovědnost za řešení ústavní krize“, to nebude mít lehké. Ve městě, odkud pochází, aby chodil kanalizačními šachtami a na nějaké to uplivnutí při setkávání se svými předvolebními stoupenci by nesměl být háklivý. Ostatně se může později vystěhovat, třeba na nějakou českou ambasádu, dokud je ruka páně otevřená.
Kolik odporu by sklidil u svých, tolik alespoň předstírané úcty by získal v táboře, jemuž by prospěl. Žádná podlost nezůstane bez pochopení, třeba u poslankyně, která se do náhle blízké duše dokáže až mateřsky vcítit. V živé paměti je vystoupení pana Macka na sjezdu zubařů. Snad desetkrát bylo v televizi reprízováno, za pozornost ovšem stál jeho akustický doprovod: kromě úleku, překvapení byl tam i potlesk – však si to ten Rath zasloužil.
Nejsprostší úvaha, dozajista vylíhlá z letošního červencového vedra, je možná scestná, možná vizí, že všechno na světě kromě zdraví a poctivosti se dá koupit. Být sázkovou kanceláří, vypsal bych na uskutečnění naznačené alternativy kurs tak tři ku jedné.
Jiří Vančura
„Oranžová revoluce skončila“ je nejčastější vývod tuzemských médií popisujících poslední dění v politické krajině Ukrajiny. Zprávy o triumfu prorusky orientovaných sil a svárech v táboře pomerančových revolucionářů k tomu ostatně svádějí. Opravdu se završil napínavý příběh, jehož hlavním dějištěm bylo na sklonku roku 2004 kyjevské náměstí Nezávislosti? Je několik důvodů pro mírně optimistický názor, že prozatím žije. Jak silné byly emoce a očekávání, které po surově zfalšovaných prezidentských volbách zažehly proces zúčtování s postsovětskou érou, ztělesňovanou odstupujícím prezidentem Kučmou a jeho vyvoleným Janukovyčem, tak bolestné nutně muselo být vystřízlivění těch, kteří uvěřili, že revoluce rovná se evoluce. Před dvěma lety mrzli ve stanech na Chreščatyku a věřili v růžovou budoucnost, dnes bezmocně skřípou zuby a zjišťují, že vyrovnat se s dědictvím režimu, jehož protagonisté – namísto aby vývoj v ozdravené zemi sledovali zpoza mříží Lukjanivského vězení – se v nových poměrech naopak velmi dobře etablují, bude ještě hodně těžké. Zatím se Ukrajinci učí žít v zemi, kde už za kritiku moci nepadají hlavy. Doslova.
René Kočík
„Ve jménu lidských práv musí knihovníci v rámci své profese vyjadřovat solidaritu se svými kolegy, kteří jsou stíháni za své názory, ať už jsou jakékoliv“, je uvedeno v prohlášení, které schválili členové Mezinárodní knihovnické federace (IFLA) v roce 1983. Teď chtějí litevští knihovníci dostát tomuto prohlášení, a navrhují proto ostatním knihovnám a knihovnickým svazům ve světě, aby podpořili své kubánské kolegy. Jde o reakce na zostření kampaně, již kubánská vláda vede proti občanům, kteří vytvořili síť necenzurovaných knihoven. Represe vyvrcholila jednodenním procesem, v němž bylo několik knihovníků odsouzeno k trestům 20 a více let vězení. Publikace z jejich knihoven, včetně Deklarace lidských práv a svobod nebo knih George Orwella, byly označeny za „podvratné“, zadrženy a spáleny. Zároveň byly kubánskými pohraničníky zadrženy počítače, které na Kubu poslaly různé mezinárodní organizace. Je i na českých knihovnách a knihovnických organizacích, aby se připojily k této výzvě. Webové stránky Svazu knihovníků a informačních pracovníků však zatím mlčí a knihovny se v letním poklidu připravují na jubilejní desátý Týden knihoven, který se uskuteční v říjnu.
Jiří G. Růžička