Moskevský koncert americké zpěvačky Louise Ciconneové, přezdívané Madonna, lze směle nazývat epochální událostí, napsal deník Kommersant. „Madonna je v první řadě unikátní figurou. Je ztělesněním popkultury, ne pokleslého ‚popu‘, ale konceptuálního pop-artu,“ tvrdí o vystoupení americké zpěvačky nadšená recenzentka. Madonna prý v Rusku vzbudila daleko větší odpor bojovníků za pravou víru než hlavní rockový antikrist Marylin Manson. Přesto si však zpěvačka může dovolit obléct například růžové leginy. „Protože disko je to poslední, co bylo v pop music do příchodu Madonny. Ale i přes lásku k růžové barvě jsou ‚Material Girl‘ cizí všechny dívčí sentimenty: všechno to duhové diskotékové veselí zní skoro trýznivě – taková diskotéka v dobách moru,“ tvrdí Kommersant s tím, že svět se sice řítí do propasti, ale teď se tancuje. Deník připomíná, že celková váha scénického vybavení, které si show vyžádala, je asi 200 tun, což je přibližně váha středně velkého plavidla vojenského námořnictva. Obsáhlou reportáž s popisy aranžmá jednotlivých písní, jimiž čtenáře nebudeme unavovat, končí list poznámkou, že Madonna už o den dříve v podstatě přímo z letadla odjela na moskevskou výstavu fotografií Stevena Kleina, kterému sama v minulosti několikrát pózovala. „Je to nejen důkaz neúnavnosti světské lvice. Zdá se, že Madonna před vystoupením musí jako v zrcadle spatřit svůj vlastní obraz v umění. Vždyť právě ono – a ne hudba – je jejím hlavním nástrojem,“ končí Kommersant.
Rusko může Spojené státy mnohému naučit, myslí si podle deníku Novyje Izvestija americký filmový režisér Oliver Stone. Obě země prý mají mnoho společného a musí také společně bojovat s terorismem. Stone v Moskvě představil svůj poslední film World Trade Center přesně v den pátého výročí teroristických útoků na tyto mrakodrapy. „Máme společný osud, Rusko také trpělo z rukou teroristů. Musíme ukázat, že jsme silnější a že se nebojíme. Ne tak, jak se to děje nyní, ale skutečnými činy,“ myslí si režisér. Terorismus se podle Stonea narodil dávno před 11. zářím 2001, jak se prý domnívá americký prezident George W. Bush. „Kdyby se ve škole učil lépe a věnoval víc času předmětům, jako je historie, konal by dnes daleko správněji a s lepšími motivy,“ řekl deníku americký režisér. Bush podle něj likviduje hodnoty americké společnosti a základy státu. „Film jsem nedělal kvůli Bílému domu. Je to film o pocitech, o reakcích prostých lidí. O rodinných a duchovních hodnotách, které se v určitý okamžik mohou ukázat silnější než fyzické dispozice,“ uvedl Stone. Odmítl zároveň, že by jeho film dělal z teroristických útoků, které připravily o život okolo 3000 lidí, nějakou velkou podívanou v hollywoodském stylu.
Loni se v Moskvě rozvedlo 80 procent z více než milionu manželství uzavřených mezi lety 1980 a 2000, popsala Komsomolskaja pravda smutnou pravdu ruských rodinných hodnot. Svobodnými se tak opět staly statisíce lidí mezi 30 a 50 lety, kteří nemají čas se seznamovat, protože mnohdy dělají úspěšnou kariéru. „Přitom je možné seznámit se už za dvacet minut! A naučit se to za tři hodiny!“ tvrdí deník. Přesně takové kursy expres seznamování prý nabízí seznamovací umělkyně Roza Svjabitovová. „Cesty Páně jsou nevyzpytatelné. Se svým budoucím manželem jsem se seznámila na toaletě. Dámské. Spletl si dveře. A sousedka našla štěstí v márnici, teď spolu provozují pohřební službu někde v Německu,“ tvrdí školitelka. Mnoho lidí je však potřeba naučit, jak správně využít situace. Na kursy Svjabitovové chodí především ženy a podle deníku jsou mnohé z nich vdané. „Často jsou těsně před rozvodem, a tak se chystají na lov nového partnera,“ vysvětlila to Roza. Na kursu se často řeší typické situace, často účastníci společně navrhují konkrétní strategii do budoucna. Na rande pak Svjabitovová nabízí doprovod – instruktora, který po krachu pomůže objektivně rozebrat případné chyby.
Ruským fotbalem zazmítal další velký skandál, fotbaloví činovníci by také potřebovali nějakého instruktora, aby rozebral jejich chyby při jednáních s rozhodčími. O přestávce zápasu mezi Křídly Sovětů a Moskvou zmlátil sportovní ředitel Křídel Sovětů Avalu Šamchanov hlavního rozhodčího Alexandra Jestignějeva. Podle deníku Izvestija sudí v oficiálním protokolu o zápasu uvedl, že jej fotbalový funkcionář „udeřil pěstí do hrudníku a vyhrožoval mu fyzickou likvidací“. List poznamenává, že šéfy ruského fotbalu velmi znepokojuje tendence zastrašovat rozhodčí, jejíž největší rozmach sice pamětníci datují do 90. let minulého století, ale která stále existuje. „Ne náhodou prezident Ruského fotbalového svazu Vitalij Mutko na nedávném setkání s novináři... přiznával, že ruští rozhodčí vypadají na hřišti příliš defenzivně a napjatě,“ píší Izvestija s tím, že mnozí sudí pískají špatně, protože jsou pod obrovským psychickým tlakem. Útok na rozhodčího přiznávají i zástupci fotbalového týmu, kteří ale samozřejmě tvrdí, že vše bylo jinak. Prý se jen snažili gesty rozhodčího zastavit, když o přestávce odcházel z hřiště do šatny, aby mu mohli vynadat za jeho údajně špatnou práci. Sám sudí navíc po několika dnech doplnil, že jej nemlátil jen ředitel sportovní, ale přímo i generální ředitel Křídel Sovětů. „Zároveň ale Jestignějev upřesnil, že před zápasem ani po něm nikdo žádný tlak nevyvíjel na něj ani na ostatní rozhodčí,“píše deník. A Křídla Sovětů oznámila, že se hodlají omluvit. „Zbývá otázka: proč naši rozhodčí pískají ‚divně‘, když se skoro všichni naši fotbaloví činovníci zaklínají svou oddaností ‚fair play‘?“ptají se Izvestija.
Z ruskojazyčného tisku vybral Jakub Dospiva.